Přejít na obsah


- - - - -

Nebojte se do komory - fotokomora jako samostatná místnost



Samostatná fotokomora - sen každého fotografa

V předchozím díle jste si přečetli náměty, jak si zařídit fotokomoru ve zřejmě nejčastěji používané prostoře, sloužící v amatérských podmínkách pro tyto účely, čili v koupelně. Fotokomora v koupelně má mnoho výhod (přívod teplé i studené vody, pokojová teplota…), ale i jednu zásadní nevýhodu, a tou je, a to zejména v miniaturních panelákových koupelnách, nutnost po skončení černokomornické seance uvést místnost do původního stavu, čili složit zvětšovák, misky a další příslušenství do krabice, aby mohla koupelna sloužit svému původnímu účelu. Tento článek je určen pro ty šťastnější z vás, kteří bydlí buď ve vlastním rodinném domku anebo ve starším (a rozměrnějším) bytě, případně máte možnost využít nějakou místnost pro samostatnou fotokomoru, sloužící výhradně tomuto bohulibému účelu.

Výhody samostatné fotokomory jsou jasně patrné: můžete začít pracovat kdykoliv, bez složité a dlouhé přípravy, rozkládání zvětšováku, vyhánění manželky z koupelny a podobných zdržujících prací. Zde si možná říkáte, že to je sice hezké, ale kde byste takovou samostatnou místnost vzali?

Doporučuji se poohlédnout po vašem domě či bytě. Nemusíte hned hledat místnost o rozměrech profesionální laboratoře. Pro zřízení samostatné fotokomory postačí i rozměr cca 1,5 x 1,5 metru. Dokonce (a to vás možná překvapí) v tom prostoru nemusíte mít nutně ani přívod tekoucí vody a odpad. Co je ale nezbytné, je přívod elektřiny, třeba i nouzově prodlužovačkou odkudkoliv, a dostatečná světlotěsnost daného prostoru.

Staré domy – a to jak rodinné vilky, tak i velké bytové domy ve městech – mají tu výhodu, že zde jsou často různé malé provozní místnosti, určené původně pro spižírnu, odkládání různých sezonních věcí, byly tam prádelny, uhelny, pokoje pro služku a podobné prostory.

Jsem jedním z těch šťastlivců, kteří vyrůstali ve starém domě, kde jsem si kdysi ve svých šestnácti letech zřídil samostatnou fotokomoru, zřízenou ze spižírny zvané špajz, který jsem během jednoho odpoledne učinil špajzem bývalým. Mamince se to moc nelíbilo, ale aby neřekla, tak jsem jí tam nějaké ty kompoty nechal J. Tento špajz vznikl přepažením části chodby dřevěnou stěnou a měl rozměr nepravidelného trojúhelníka, uvnitř byly poličky po dvou stěnách a místa tam bylo akorát tak na otočení. Nicméně daly se tam vyrábět fotografie až do rozměru 30x40 cm. Elektřinu jsem si přivedl prodlužovačkou, všechny spáry utěsnil proti světlu, dal si tam přímotop a hurá do práce. Tekoucí voda tam nebyla, ale nebyl problém donést si tam lavor s vodou a do ní odhazovat ustálené fotografie. Na konci seance jsem pak fotografie odnášel vyprat do koupelny.

Podobnou špajzovou fotokomoru jsem viděl i u vedoucího fotoklubu, kam jsem v té době chodil – to bylo naopak v novém paneláku, vedle výtahu, naproti dveřím do bytu. Rozměrově zase tak 1x1,5 metru, nicméně precizně udělaná – misky nad sebou, zvětšovák napevno na zdi na speciálně k tomu účelu kutilsky vyrobeném pojezdu, prostě paráda. Fantazii a kutilství se meze rozhodně nekladou.

Další možností získání prostor jsou sklepy v bytových domech. V jednom takovém domě nyní bydlím, rozměry zděného sklepa jsou poměrně velké – asi 2,20 x 4 m. Tady už se dá pracovat poměrně dobře včetně zpracování velkých formátů. K vytápění slouží přímotop, aby teplota byla okolo 20 stupňů Celsia. Dokonce se podařilo časem přivést i tekoucí vodu a zřídit výlevku.

Dalších možností je mnoho – nepoužívaná či málo používaná dílna, kůlna, uhelna, prádelna, možné je také přepažit část chodby či pokoje, dnes v době sádrokartonů to není žádný velký problém. Dávejte si pozor hlavně na světlotěsnost a pokud možno dobrou větratelnost prostoru. Tyto dva požadavky se bohužel vzájemně vylučují, proto je třeba skloubit jak možnost větrat, tak dostatečné utěsnění škvír v okně (já to mám vyřešeno přelepením skla ve sklepním okně černým papírem a papundeklem, přes celé okno mám pak ještě navíc přehozenou deku jako závěs). Dále je možné udělat odsávání chemických výparů ventilátorem, zabudovaným do nějaké ohebné trubky, která bude několikrát zatočená, aby ní nepronikalo světlo. Toto řešení už záleží na možnostech konkrétních prostor, které máte k dispozici. Je možné též namontovat ventilátor do komína, pokud prostorami prochází – ovšem pozor – komín nesmí být používaný k topení – hrozilo by vám pak v komoře přiotrávení či dokonce udušení zplodinami hoření, případně by mohl vzniknout požár.

Příjemné je mít ve fotokomoře rádio či přehrávač, aby práce příjemněji utíkala. V dosahu zvětšováku by měly být nějaké poličky, na které si odložíte důležité věci – výměnná skla či maskovací rámy na negativy do zvětšováku, maskovací terčíky, tužku na poznámky, multigradační filtry a další věci, které potřebujete a měly by být kdykoliv po ruce, pokud možno vždy na stejném místě. V příšeří fotokomory se tyto věci špatně hledají, proto je dobré překonat svůj případný sklon k nepořádnosti a alespoň ve fotokomoře se stát pořádkumilovným člověkem. Vyplatí se to. Šetří to čas a nervy.

Je-li to prostorově možné, oddělte si jasně prostor mezi suchou a mokrou částí pracovní plochy. Negativy jsou to nejdražší, co máte, je to nenahraditelný materiál, a rozlít si na pečlivě archivované a popsané negativy láhev s vývojkou…raději nedomýšlet.

Po práci slijte pracovní roztoky do lahví a misky vypláchněte. Pracovní plochu utřete mokrým hadrem od zbytků chemie, setřete podlahu. Vyplatí se být pořádný, a to hlavně kvůli prachu, který pak marně vyháníme ze zvětšováku, a dále kvůli vlastnímu zdraví. Dýchat zvířený prach kontaminovaný půl roku zaschlými roztoky rozlitými po zemi může být velmi nedobré, zejména pokud to děláte takhle už léta.

Přeji vám, ať se vám podaří najít vhodný prostor a můžete se tak věnovat svému koníčku kdykoliv, bez omezování rodiny zabíráním koupelny. Je to báječný pocit, moci se kdykoliv ponořit do temných prostor své svatyně, která je jenom vaše.

Zajímavé odkazy:

http://www.paladix.cz/clanky/temna-komora-na-1m2.html

http://www.fotoaparat.cz/article/3388/1

http://www.fotoaparat.cz/article/10293/1


Václav Pitucha (Předseda)

Za připomínky k textu děkuji Mamiakovi

  • 0


0 Comments