0
Objektivy pro velký formát prakticky V
6-kvě 09 16:18:00 |
PetrH
v Články
Teleobjektivy jsou skla, která mají ve světě velkoformátové optiky výjimečné postavení. Proti dlouhým ohniskům symetrických konstrukcí mají jedinou - avšak naprosto zásadní – výhodu: kratší výtah měchu.Nejprve názvoslovná vsuvka: teleobjektivy (telephoto lens) jsou podobně jako širokoúhlá nebo standardní optika skla s danou optickou konstrukcí. Na rozdíl od širokoskel nebo standardních objektivů, kde je možných více konstrukcí, je design teleoptiky jeden jediný a pojmenování nesouvisí s faktem, že ohniskové vzdálenosti objektivů jsou běžně vícenásobkem délky úhlopříčky filmového formátu.
První optický člen je vždy spojka a druhý rozptylka (rozptylná čočka je směrem k matnici). Princip teleobjektivu byl poprvé popsán v roce Janem Keplerem v Dioptrice vydané roku 1611 a první fotografický teleobjektiv byl vyroben v roce 1891.
Délka výtahu měchu je nejvýznamnější vlastnost, která činí teleobjektivy odlišné od ostatní velkoformátové optiky. Je totiž proti jmenovité ohniskové vzdálenosti redukována na asi dvě třetiny této délky, poměr samozřejmě není u všech skel přesně totožný. Teleobjektivy jsou určené především ke snímání vzdálenějších objektů. Většina má - vůči svojí ohniskové vzdálenosti – relativně malý obrazový kruh a tím pádem omezený rozsah pohybů standart. Zorný úhel větší části je při pracovní cloně mezi 15°-40°, tato hodnota je mezi produkty jednotlivých výrobců daleko více variabilní než u ostatních skupin objektivů. Díky malé velikosti vykresleného kruhu nemůže být žádný teleobjektiv použit jako základní sklo. Vlastnosti jednotlivých objektivů mimořádně závisí na konkrétní optické konstrukci, můžou se výrazně lišit. Velikost zorného úhlu se u některých skel s vyšším cloněním významně zvyšuje.
Pro daný formát jsou nejkratší použitelné teleobjektivy okolo necelého dvojnásobku délky úhlopříčky filmového pole, kratší ohniska uvažovaný formát nepokryjí. Jako mnohá dlouhoohnisková asymetrická optika jsou i teleobjektivy náchylné k optickým vadám a proto se jednoduchá konstrukce 2/2 nikdy nevyráběla. Moderní skla mají vždy více čoček (i skupin) kvůli zvýšení kvality obrazu, přičemž u dané řady teleobjektivů se počet optických prvků zvyšuje s ohniskovou vzdáleností (přibývají korekční čočky kvůli odstranění zintenzivňujících se optických vad, zejména chromatické).
Optimální hodnoty pracovních clon se neliší od doporučených hodnot pro jinou VF optiku. Pro maximální potlačení barevné vady je téměř veškerá produkce posledních let vyráběna z nízkodisperzních materiálů (ED skla). Podobně jako u širokoúhlých skel i design teleobjektivů byl značně ovlivněn zavedením počítačů do praxe a poslední generace jsou opticky zřetelně kvalitnější než předchůdci.
Na rozdíl od klasické optiky neplatí automaticky, že čím delší sklo, tím větší obrazový kruh. Budeme mírně překvapeni, pokud srovnáme Nikkor T ED 9/600 mm: při f22 je obrazový kruh 310 mm, se sklem stejného výrobce: Nikkor T ED 16/720 mm má při stejné cloně obrazový kruh 210 mm, byť jde o mnohem delší sklo. Ještě zřetelnější je rozdíl hodnot zorného úhlu: 12º ve prospěch kratšího Nikonu, což je u teleobjektivů obří rozdíl. Třeba podotknout, že sedmsetdvacítka je výjimka, jde o vůbec nejdelší sklo vyráběné přímo pro formát 4x5/5x7 palce.
Jednotliví výrobci vyrábí „svojí“ řadu ohnisek, jednota je pouze u těch delších. Pro VF (9x12 cm a větší) jsou vyráběny teleobjektivy přibližně těchto délek: 250 až 300 – 400 – 500 – 600 – 800 (-1200) mm. Pro střední formát byla vyráběna teleoptika často 180 a 240 mm. Aby bylo dosaženo přijatelné světelnosti, musí být objektivy vsazeny ve větších závěrkách, tedy velikost 1 a 3, v závěrkách 0 se vyrábí pouze nejkratší ohniska. Nejdelší vyráběný moderní teleobjektiv je opět od Nikonu, Nikkor T ED 18/1200 mm. Exotická hodnota světelnosti některých skel práci s nimi ovlivňuje minimálně.
Krátký výtah měchu je to, co činí teleobjektivy stále atraktivními skly. Pro práci v interiéru si telesklo pořídí málokdo, zde se důvod proč ano hledá těžko. Výjimkou mohou být fotografové detailů, zvláště pokud snímají na opravdu velké formáty.
V exteriéru je jiná situace. Zejména krajináři používají teleoptiku běžně, protože kamery s dostatečně dlouhým měchem bývají jednoduše hodně těžké a teleskla i přes vyšší hmotnost ve výsledku stále nějakou váhu uspoří. Druhou, řídce opakovanou, ale nezanedbatelnou výhodou je menší náchylnost kamery ke chvění během exponování při kritických časech, kratší sestava se hůře rozkmitává. A do třetice lze teleobjektivy ve spojení s kvalitní apochromatickou předsádkovou čočkou výhodně použít při snímání close-up nebo makroobrázků, kvalita výsledné fotografie není vzdálená expozici originálním makroobjektivem.
Zajímavou vlastností některých teleobjektivů je možnost změny ohniskové vzdálenosti. Ta se realizuje výměnou zadního optického členu za jiný, k tomu účelu vyráběný. Například Schneider Apo-Tele-Xenar 9/600 mm lze změnit na 12/800 mm. Již zmiňovaný Nikkor jsou vlastně tři objektivy v jednom: 8/360 mm, 11/500 mm a 16/720 mm, „mateřské“ sklo je nejkratší ohnisková délka a přemontováním toho nebo onoho zadního členu dostanu další dvě ohniska. V případě změny ohniskové vzdálenosti se vždy mění světelnost objektivu, závěrka je pro jednotlivá ohniska již ocejchována od výrobce.
Přední filtrový závit má mnohdy značný průměr, proto část teleobjektivů má i zadní filtrový závit, výhodou je možnost použití filtrů menšího průměru.
Méně pozitivní vlastností teleobjektivů je jejich značná obezita při porovnání se stejnoohniskovou klasikou. Praktický dopad je zřejmý: je třeba mít dostatečně robustní přední standardu (a celou kameru), aby se nehroutila. Při snímání na opravdu velké formáty nejdelšími ohnisky není výjimečné používání dvou stativů, jeden pro přední standardu a druhý pro zadní. Za náročných světelných podmínek jsou teleskla náchylná na tvorbu závoje a je pro zachování kontrastu vhodné použít kompendium (sluneční clonu).
Porovnání vlastností některých teleobjektivů:
Nikkor T ED 9/600 mm (6/5, Copal 3, průměr předního filtrového závitu je 95 mm): při zaostření na nekonečno při f9 je zorný úhel 19º, obrazový kruh je 200 mm, při f22 je zorný úhel 29º a obrazový kruh je 310 mm. Rozdíl je velmi zásadní, při otevřené cloně obrazový kruh pokryje pouze formát 4x5 palce (na 5x7 těsně nestačí), zatímco při zaclonění na f22 a výše objektiv vykreslí formát 8x10. Sklo váží 1650 g.
Srovnáme s Apo-Tele-Xenarem 9/600 mm (5/5, Copal 3, průměr předního filtrového závitu je 105 mm, průměr zadního filtrového závitu je 86 mm): Při zaostření na nekonečno při f9 je zorný úhel 29º, obrazový kruh je 312 mm, při f22 je zorný úhel 37º a obrazový kruh je 400 mm. Formát 8x10 vykreslí vždy. Objektiv má téměř dva kilogramy, přesně 1940 g.
A konečně Fujinon T 12/600 mm (5/5, Copal 1, průměr předního filtrového závitu je 67 mm) má při f22 zorný úhel 24º a obrazový kruh je 260 mm. Formát 8x10 palce nevykreslí vůbec. Fujinon je jednokilový kousek.
Srovnatelná symetrická šestistovka Fujinon C 11,5/600 mm (4/4, Copal 3, průměr předního filtrového závitu je 67 mm) váží pouhých 575 g, 3,5x méně než nejtěžší telesklo. Ještě srovnání ostatních parametrů: při f22 je zorný úhel 55º a obrazový kruh 620 mm, se slušnou rezervou vykreslí formát 14x17 palce.
Problematickou záležitostí mohou být pohyby standart. Pokud nezachovávám kolmost optické osy objektivu vůči rovině filmu, může být finální nastavení kamery cvičením trpělivosti. Scheimpflugovo pravidlo platí stále, ale zdrojem potíží je přítomnost formálního optického středu před objektivem a nikoliv v jeho centru jako u symetrických konstrukcí.
Dobré světlo Vám přeje
Petr Hartvich
První optický člen je vždy spojka a druhý rozptylka (rozptylná čočka je směrem k matnici). Princip teleobjektivu byl poprvé popsán v roce Janem Keplerem v Dioptrice vydané roku 1611 a první fotografický teleobjektiv byl vyroben v roce 1891.
Délka výtahu měchu je nejvýznamnější vlastnost, která činí teleobjektivy odlišné od ostatní velkoformátové optiky. Je totiž proti jmenovité ohniskové vzdálenosti redukována na asi dvě třetiny této délky, poměr samozřejmě není u všech skel přesně totožný. Teleobjektivy jsou určené především ke snímání vzdálenějších objektů. Většina má - vůči svojí ohniskové vzdálenosti – relativně malý obrazový kruh a tím pádem omezený rozsah pohybů standart. Zorný úhel větší části je při pracovní cloně mezi 15°-40°, tato hodnota je mezi produkty jednotlivých výrobců daleko více variabilní než u ostatních skupin objektivů. Díky malé velikosti vykresleného kruhu nemůže být žádný teleobjektiv použit jako základní sklo. Vlastnosti jednotlivých objektivů mimořádně závisí na konkrétní optické konstrukci, můžou se výrazně lišit. Velikost zorného úhlu se u některých skel s vyšším cloněním významně zvyšuje.
Pro daný formát jsou nejkratší použitelné teleobjektivy okolo necelého dvojnásobku délky úhlopříčky filmového pole, kratší ohniska uvažovaný formát nepokryjí. Jako mnohá dlouhoohnisková asymetrická optika jsou i teleobjektivy náchylné k optickým vadám a proto se jednoduchá konstrukce 2/2 nikdy nevyráběla. Moderní skla mají vždy více čoček (i skupin) kvůli zvýšení kvality obrazu, přičemž u dané řady teleobjektivů se počet optických prvků zvyšuje s ohniskovou vzdáleností (přibývají korekční čočky kvůli odstranění zintenzivňujících se optických vad, zejména chromatické).
Optimální hodnoty pracovních clon se neliší od doporučených hodnot pro jinou VF optiku. Pro maximální potlačení barevné vady je téměř veškerá produkce posledních let vyráběna z nízkodisperzních materiálů (ED skla). Podobně jako u širokoúhlých skel i design teleobjektivů byl značně ovlivněn zavedením počítačů do praxe a poslední generace jsou opticky zřetelně kvalitnější než předchůdci.
Na rozdíl od klasické optiky neplatí automaticky, že čím delší sklo, tím větší obrazový kruh. Budeme mírně překvapeni, pokud srovnáme Nikkor T ED 9/600 mm: při f22 je obrazový kruh 310 mm, se sklem stejného výrobce: Nikkor T ED 16/720 mm má při stejné cloně obrazový kruh 210 mm, byť jde o mnohem delší sklo. Ještě zřetelnější je rozdíl hodnot zorného úhlu: 12º ve prospěch kratšího Nikonu, což je u teleobjektivů obří rozdíl. Třeba podotknout, že sedmsetdvacítka je výjimka, jde o vůbec nejdelší sklo vyráběné přímo pro formát 4x5/5x7 palce.
Jednotliví výrobci vyrábí „svojí“ řadu ohnisek, jednota je pouze u těch delších. Pro VF (9x12 cm a větší) jsou vyráběny teleobjektivy přibližně těchto délek: 250 až 300 – 400 – 500 – 600 – 800 (-1200) mm. Pro střední formát byla vyráběna teleoptika často 180 a 240 mm. Aby bylo dosaženo přijatelné světelnosti, musí být objektivy vsazeny ve větších závěrkách, tedy velikost 1 a 3, v závěrkách 0 se vyrábí pouze nejkratší ohniska. Nejdelší vyráběný moderní teleobjektiv je opět od Nikonu, Nikkor T ED 18/1200 mm. Exotická hodnota světelnosti některých skel práci s nimi ovlivňuje minimálně.
Krátký výtah měchu je to, co činí teleobjektivy stále atraktivními skly. Pro práci v interiéru si telesklo pořídí málokdo, zde se důvod proč ano hledá těžko. Výjimkou mohou být fotografové detailů, zvláště pokud snímají na opravdu velké formáty.
V exteriéru je jiná situace. Zejména krajináři používají teleoptiku běžně, protože kamery s dostatečně dlouhým měchem bývají jednoduše hodně těžké a teleskla i přes vyšší hmotnost ve výsledku stále nějakou váhu uspoří. Druhou, řídce opakovanou, ale nezanedbatelnou výhodou je menší náchylnost kamery ke chvění během exponování při kritických časech, kratší sestava se hůře rozkmitává. A do třetice lze teleobjektivy ve spojení s kvalitní apochromatickou předsádkovou čočkou výhodně použít při snímání close-up nebo makroobrázků, kvalita výsledné fotografie není vzdálená expozici originálním makroobjektivem.
Zajímavou vlastností některých teleobjektivů je možnost změny ohniskové vzdálenosti. Ta se realizuje výměnou zadního optického členu za jiný, k tomu účelu vyráběný. Například Schneider Apo-Tele-Xenar 9/600 mm lze změnit na 12/800 mm. Již zmiňovaný Nikkor jsou vlastně tři objektivy v jednom: 8/360 mm, 11/500 mm a 16/720 mm, „mateřské“ sklo je nejkratší ohnisková délka a přemontováním toho nebo onoho zadního členu dostanu další dvě ohniska. V případě změny ohniskové vzdálenosti se vždy mění světelnost objektivu, závěrka je pro jednotlivá ohniska již ocejchována od výrobce.
Přední filtrový závit má mnohdy značný průměr, proto část teleobjektivů má i zadní filtrový závit, výhodou je možnost použití filtrů menšího průměru.
Méně pozitivní vlastností teleobjektivů je jejich značná obezita při porovnání se stejnoohniskovou klasikou. Praktický dopad je zřejmý: je třeba mít dostatečně robustní přední standardu (a celou kameru), aby se nehroutila. Při snímání na opravdu velké formáty nejdelšími ohnisky není výjimečné používání dvou stativů, jeden pro přední standardu a druhý pro zadní. Za náročných světelných podmínek jsou teleskla náchylná na tvorbu závoje a je pro zachování kontrastu vhodné použít kompendium (sluneční clonu).
Porovnání vlastností některých teleobjektivů:
Nikkor T ED 9/600 mm (6/5, Copal 3, průměr předního filtrového závitu je 95 mm): při zaostření na nekonečno při f9 je zorný úhel 19º, obrazový kruh je 200 mm, při f22 je zorný úhel 29º a obrazový kruh je 310 mm. Rozdíl je velmi zásadní, při otevřené cloně obrazový kruh pokryje pouze formát 4x5 palce (na 5x7 těsně nestačí), zatímco při zaclonění na f22 a výše objektiv vykreslí formát 8x10. Sklo váží 1650 g.
Srovnáme s Apo-Tele-Xenarem 9/600 mm (5/5, Copal 3, průměr předního filtrového závitu je 105 mm, průměr zadního filtrového závitu je 86 mm): Při zaostření na nekonečno při f9 je zorný úhel 29º, obrazový kruh je 312 mm, při f22 je zorný úhel 37º a obrazový kruh je 400 mm. Formát 8x10 vykreslí vždy. Objektiv má téměř dva kilogramy, přesně 1940 g.
A konečně Fujinon T 12/600 mm (5/5, Copal 1, průměr předního filtrového závitu je 67 mm) má při f22 zorný úhel 24º a obrazový kruh je 260 mm. Formát 8x10 palce nevykreslí vůbec. Fujinon je jednokilový kousek.
Srovnatelná symetrická šestistovka Fujinon C 11,5/600 mm (4/4, Copal 3, průměr předního filtrového závitu je 67 mm) váží pouhých 575 g, 3,5x méně než nejtěžší telesklo. Ještě srovnání ostatních parametrů: při f22 je zorný úhel 55º a obrazový kruh 620 mm, se slušnou rezervou vykreslí formát 14x17 palce.
Problematickou záležitostí mohou být pohyby standart. Pokud nezachovávám kolmost optické osy objektivu vůči rovině filmu, může být finální nastavení kamery cvičením trpělivosti. Scheimpflugovo pravidlo platí stále, ale zdrojem potíží je přítomnost formálního optického středu před objektivem a nikoliv v jeho centru jako u symetrických konstrukcí.
Dobré světlo Vám přeje
Petr Hartvich
0 Comments