1
Onačejší matnice
1-bře 10 16:29:00 |
Vladik
v Články
Čas od času se v některém vlákně začne probírat možná náhrada originální matnice matnicí jinou, lepší, jasnější, s jemnějším matováním... prostě onačejší.
Pravděpodobně první otázkou každého, kdo uvažuje o náhradě matnice, je, jakou matnici jako onu náhradu použít. Možností je několik. V zásadě si ale člověk musí uvědomit, že fyzikální zákony nejde obejít a vše je na úkor něčeho jiného a je nutné zvážit, co je pro nás důležitější. Například světlost matnice je často vykoupena úzkým pozorovacím úhlem (což je typické například pro matnice typu „Brightscreen“ používající speciální fólie), nepříjemnou odrazivostí jejího povrchu (kdy spíše než co jiného vidíte svůj vlastní obličej), matovací strukturou (která sice může být jasnější, ale hůře se na ni ostří – obraz je jakoby rozbitý) a v neposlední řadě nižší mechanickou odolností (to platí zejména u zmiňovaných fólií). Lze však obecně konstatovat, že vyhovět by nakonec prakticky měla jakákoli moderní matnice s integrovanou fresnelovou čočkou. Matnice složené zvlášť ze samotné matnice a fresnelovy čočky často nevyhoví z důvodu velké tloušťky.
Za mou osobu se ohledně výběru matnice omezím na konstatovaní, že z hlediska poměru užitné hodnoty a ceny jsou na tom pravděpodobně nejlépe matnice pro přístroje Mamiya RB a RZ. Přičemž matnice pro řadu RZ mi subjektivně přijdou přeci jen o trochu lepší – jsou jasnější a lépe se mi na nich ostří, než na matnicích pro řadu RB. Matnice pro řadu RB jsou ale na druhou stranu snadněji a levněji k sehnání.
Matnice pro aparáty Mamiya RZ a RB jsou vyrobené z odolného plastu, s velmi jemnou matovací strukturou a na jejich nematované straně je integrována fresnelova čočka, která mimo potlačení úbytku světla v rozích matnice přispívá i k potlačení jinak nepříjmené odrazivosti povrchu. Můžete si navíc vybrat z mnoha různých provedení – plně matná, s mikrorastrem, s ostřícím klínem, kombinovaná s mikrorastrem a ostřím klínem a mnoho dalších. To je dáno jejich sériovou výrobou pro zaběhnutou profesionální řadu fotoaparátů a těžko budete hledat (s výjimkou kinofilmových přístojů) rozsáhlejší nabídku typů. Jejich cena je potom několikanásobně nižší oproti matnicím Brightscreen, Maxwell a jim podobným. Dalším plusem těchto matnic jsou jejich rozměry (69x75 mm) postačující prakticky pro všechny středoformátové přístroje, u kterých se matnice běžně nahrazují, což jsou nejčastěji různé dvouoké zrcadlovky. Nejdostupnějším zdrojem k jejich koupi je potom jednoznačně Ebay, ať už německý, britský nebo samozřejmě americký. Ceny se pohybují od zhruba 45 Euro bez poštovného u nabídek typu „Kup hned“ až po s trochou trpělivosti a vyčkávání běžně dosažitelných 20 Euro. Můj osobní rekord je 20 švýcarských franků včetně poštovného.
Pozn. Důrazně doporučuji odolat pokušení ke koupi matnic povětšinou čínské provenience. Za mírně nižší cenu přinášejí podstatně nižší kvalitu zpracovaní. V mém případě byly všechny hrany plné otřepů, ostřící klín nebyl vycentrovaný na střed a matnice byla již z výroby nepěkně poškrábaná. Navíc nemají integrovánu fresnelovu čočku a to, že matnice bude mít vámi požadovaný přesný rozměr, je také spíše náhodou. Zkrátka a jednoduše za mě jednoznačné: „Ne.“
Poté, co jsme si opatřili vytouženou matnici, můžeme přistoupit k její úpravě na potřebný rozměr. Postupem doby jsem se dopracoval k metodě spočívající v předrytí nových rozměrů, odlomení přebytečného materiálu a finální úpravy hran zabroušením. Začínal jsem ručním řezáním jemnou modelářskou žiletkovou pilkou, což bylo sice velmi přesné a čisté, ale časově velmi náročné. Zaměřil jsem se tedy na hledání rychlejšího, ale při tom stejně čistého a přesného postupu. Zavrhnul jsem použití nažhaveného nože, u kterého musíte nechat kvůli riziku odtavení plastiku na nechtěných místech větší rezervu a tím pádem potom časově náročně zabrušovat matnici na zcela přesný rozměr. To samé platí pro postupné odvrtávání (provrtání dírek po obvodu matnice). Strojové odřezání jsem zavrhnul z důvodu možného nadměrného zahřívání plastu vlivem vysokých otáček řezacího kotouče a z toho vyplývajícího rizika jeho natavení.
Rád bych ale upozornil, že hlavní podstatou mnou popisované metody je spíše samotné řešení ochrany matnice během procesu úpravy jejích rozměrů, než samotná úprava rozměrů. Tu si může nakonec každý zvolit dle své libosti. Nicméně na možné problémy jsem poukázal výše.
Začněme výčtem použitých nástrojů a pomůcek (některé viz obr. 1):
Obrázek 1 Nástroje
Prvním naším krokem bude vyjmutí matnice z kovového rámečku, ve kterém je zasazena spolu s ochranným krycím sklem (viz obr. 2).
Obrázek 2 Matnice pro Mamiya RZ type A
Matnice je v rámečku zajištěna zahnutými kovovými pacičkami, které opatrně vyhneme vhodným nástrojem. Poté již lze matnici volně z rámečku vyjmout spolu s krycím sklem (viz obr. 3).
Obrázek 3 Vyjmutá matnice s krycím sklem
Matnici položíme nematovanou stranou na připravenou měkkou folii a položíme na ni matnici, která má být nahrazena, a to tak, že se středy matnic kryjí (viz obr. 4).
Obrázek 4 Vystředění matnic
Zde je nutné dávat pozor, abychom počítali s různými okraji, které mohou být kryté hledáčky, rámečky atp. Vystředění je nutné zejména kvůli fresnelově čočce a také většinou z důvodu světlejší ostřící kruhové plochy, ostřícího klínu či mikrorastru. Pak si mikrotužkou vyznačíme nové rozměry (viz obr. 5) a přikročíme k zamaskování povrchu.
Obrázek 5 Vyznačené rozměry
Nejprve si z fólie, kterou používáme jako pracovní podložku, vystřihneme kus o rozměrech něco málo menších než je požadovaný rozměr matnice a položíme ho na matnici. Modelářskou páskou nyní přichytíme fólii k matnici a zároveň páskou přesně vymaskujeme okraje matnice (viz obr. 6).
Obrázek 6 Maskování matnice
Vnější okraje maskovací pásky opatrně obtáhneme nehtem, kterým projedeme i spoje jednotlivých kousků pásky. To z toho důvodu, aby nám případnými mezerami nepronikal na povrch matnice jemný prach. Nemusíte se příliš bát poškození. Jednak je matnice skutečně relativně odolná a potom její kraje jsou většinou stejně kryté rámečkem v šachtě. Nakonec i samotnou fólii překryjeme páskou, protože ve fólii mohou být póry nebo malé dírky, kterými by nám mohl při broušení opět pronikat jemným prach na povrch matnice (viz obr. 7). Tu samou proceduru opakujeme již bez nutnosti vyznačení okrajů tužkou (prosvítají zřetelně z druhé strany) na druhé straně matnice.
Obrázek 7 Domaskováno
Předrytí nových okrajů matnice provádíme s pomocí přiloženého pravítka tak, abychom v případě ujetí rydla směřovali ven z povrchu matnice (viz obr. 8).
Obrázek 8 Rytí
Pečlivě plynulým tahem projedeme několikrát rydlem podél všech naznačených okrajů. Přičemž platí, že čím bude rýha hlubší, tím méně rizikové bude odlamování krajů matnice. Narýhování doporučuji provést z obou dvou stran a to z důvodu možného vyštípnutí kousku matnice při ulamování, kdybychom narýhovali jen jednu stranu. Výsledek narýhování viz obr. 9.
Obrázek 9 Narýhované nové rozměry
Snadnost ulamování závisí již na zmiňované hloubce rýh a na jejich základě může probíhat po částech (viz obr. 10) nebo se dá odlomit celý jeden kraj matnice v kuse, je-li rýha dostatečně hluboká. Je nutné se příliš nebát a plynulým ale rázným rychlým pohybem matnici odlomit. Matnice má tendenci, vzhledem k tomu že je z ne úplně tvrdého plastu, trochu pružit.
Obrázek 10 Odlamování krajů matnice
Po odlámání okrajů (viz obr. 11). Zabrousíme hrany tak, aby byly všechny rovné a hladké. Je také vhodné jemně srazit rožky matnice (viz obr. 12).
Obrázek 11 Dokončené odlámání krajů matnice
Obrázek 12 Broušení hran
Po zabroušení hran zkontrolujeme pomocí originální matnice rozměry a provedeme případnou korekci. Bylo by nemilé zjistit, že se mám nová matnice nevejde do přístroje, znovu ji maskovat a dobrušovat. Pokud je vše v pořádku, můžeme matnici odmaskovat. Zkontrolujeme povrch, případný prach ofoukáme a zbytky lepu z pásky odstraníme výše popsaným způsobem pomocí lihu a konečně se můžeme kochat naší zcela novou matnicí (viz obr. 13).
Obrázek 13 Naše nová matnice
Seřízení ostření fotoaparátu při použití nové matnice je vždy dáno jeho konstrukcí, případně konstrukcí uchycení matnice k tělu aparátu. U některých fotoaparátů je vždy zachována poloha matnicové plochy bez ohledu na tloušťku matnice (například všechny typu TLR Rolleiflex, Rolleicord s výměnnými šachtami – 2.8E3, 2.8F, T, Vb). Jindy máme štěstí, tloušťky matnic se liší maximálně o plus mínus 0,1 mm a my nemusíme ostření seřizovat, protože jde o zanedbatelný rozdíl vzhledem k prohnutí filmu a chybě v ostření vlivem nás samotných. Bohužel někdy je však nové seřízení ostření nutné a zde opět záleží, jak je konstrukčně toto seřízení problematické.
Mým „pacientem“ byl v tomto případě předválečný Rolleiflex Standard, kdy je seřízení velmi jednoduché a spočívá v zašroubování nebo vyšroubování pozorovacího Heidoscopu dovnitř nebo ven z přední standardy. Stačí povolit dva šroubky vedle pozorovacího objektivu (viz obr. 14) a objektiv zašroubovat v případě, že matnice má menší tloušťku než originální nebo vyšroubovat v případě, že matnice má tloušťku větší. Platí přitom, že objektiv by se měl posunout o rozdíl mezi tloušťkami obou matnic. Šroubky skutečně jen trochu povolte, nevyšroubujte celý šroubek ven. Bylo by pak nezbytné sejmout celou přední standartu.
Obrázek 14 Rolleiflex Standard
Příklad: Originální matnice má tloušťku 2,0 mm. Nová má tloušťku 1,5 mm. Pozorovací objektiv tedy „zasuneme“ do těla fotoaparátu o 0,5 mm.
Příklad: Teď se určitě ptáte, zda tohle vše má smysl. Myslím, že má. A jako argument přikládám srovnávací fotografie obrazů na matnicích. Mohl jsem provést přímé srovnání, protože mám k dispozici dva předválečné Rolleiflexy Standard. Snímací objektivy jsou rozdílné, avšak světelnost pozorovacích Heidoscopů je u obou shodná 1:3,1 při f=7,5 cm. Oba mají nově pokovená zrcátka a oba Heidoscopy jsou téměř v perfektním stavu.
Na obrázku 15 vlevo vidíte aparát s instalovanou originální matnicí, vpravo s novou matnicí upravenou z matnice typu A pro přístroj Mamiya RZ. Originální matnice je skleněná a její povrch se při pozorování značně leskne, což komplikovalo focení a odlesky jsou i na samotných obrázcích viditelné.
Obrázek 15 Přímé srovnání
Druhé srovnání je zřetelnější. Obrazy na matnicích při něm byly vyfoceny samostatně z ideálního místa kolmo nad středem matnice. Expoziční hodnoty byly v obou případech manuálně nastaveny na stejné hodnoty. Světelné podmínky zůstaly prakticky nezměněné a mezi oběma expozicemi uplynulo jen několik sekund. Ačkoli jsem se snažil u fotografování obrazu na originální matnici tuto co nejlépe zastínit, tak i přesto jsou na ní zřetelné odlesky. Na obrázku 16 je vyfocen obraz na originální matnici a na obrázku 17 je vyfocen obraz na nově instalované matnici. Tak co? Myslíte, že náhrada má smysl?
Obrázek 16 Originální matnice
Obrázek 17 Matnice Mamiya RZ type A
Pravděpodobně první otázkou každého, kdo uvažuje o náhradě matnice, je, jakou matnici jako onu náhradu použít. Možností je několik. V zásadě si ale člověk musí uvědomit, že fyzikální zákony nejde obejít a vše je na úkor něčeho jiného a je nutné zvážit, co je pro nás důležitější. Například světlost matnice je často vykoupena úzkým pozorovacím úhlem (což je typické například pro matnice typu „Brightscreen“ používající speciální fólie), nepříjemnou odrazivostí jejího povrchu (kdy spíše než co jiného vidíte svůj vlastní obličej), matovací strukturou (která sice může být jasnější, ale hůře se na ni ostří – obraz je jakoby rozbitý) a v neposlední řadě nižší mechanickou odolností (to platí zejména u zmiňovaných fólií). Lze však obecně konstatovat, že vyhovět by nakonec prakticky měla jakákoli moderní matnice s integrovanou fresnelovou čočkou. Matnice složené zvlášť ze samotné matnice a fresnelovy čočky často nevyhoví z důvodu velké tloušťky.
Za mou osobu se ohledně výběru matnice omezím na konstatovaní, že z hlediska poměru užitné hodnoty a ceny jsou na tom pravděpodobně nejlépe matnice pro přístroje Mamiya RB a RZ. Přičemž matnice pro řadu RZ mi subjektivně přijdou přeci jen o trochu lepší – jsou jasnější a lépe se mi na nich ostří, než na matnicích pro řadu RB. Matnice pro řadu RB jsou ale na druhou stranu snadněji a levněji k sehnání.
Matnice pro aparáty Mamiya RZ a RB jsou vyrobené z odolného plastu, s velmi jemnou matovací strukturou a na jejich nematované straně je integrována fresnelova čočka, která mimo potlačení úbytku světla v rozích matnice přispívá i k potlačení jinak nepříjmené odrazivosti povrchu. Můžete si navíc vybrat z mnoha různých provedení – plně matná, s mikrorastrem, s ostřícím klínem, kombinovaná s mikrorastrem a ostřím klínem a mnoho dalších. To je dáno jejich sériovou výrobou pro zaběhnutou profesionální řadu fotoaparátů a těžko budete hledat (s výjimkou kinofilmových přístojů) rozsáhlejší nabídku typů. Jejich cena je potom několikanásobně nižší oproti matnicím Brightscreen, Maxwell a jim podobným. Dalším plusem těchto matnic jsou jejich rozměry (69x75 mm) postačující prakticky pro všechny středoformátové přístroje, u kterých se matnice běžně nahrazují, což jsou nejčastěji různé dvouoké zrcadlovky. Nejdostupnějším zdrojem k jejich koupi je potom jednoznačně Ebay, ať už německý, britský nebo samozřejmě americký. Ceny se pohybují od zhruba 45 Euro bez poštovného u nabídek typu „Kup hned“ až po s trochou trpělivosti a vyčkávání běžně dosažitelných 20 Euro. Můj osobní rekord je 20 švýcarských franků včetně poštovného.
Pozn. Důrazně doporučuji odolat pokušení ke koupi matnic povětšinou čínské provenience. Za mírně nižší cenu přinášejí podstatně nižší kvalitu zpracovaní. V mém případě byly všechny hrany plné otřepů, ostřící klín nebyl vycentrovaný na střed a matnice byla již z výroby nepěkně poškrábaná. Navíc nemají integrovánu fresnelovu čočku a to, že matnice bude mít vámi požadovaný přesný rozměr, je také spíše náhodou. Zkrátka a jednoduše za mě jednoznačné: „Ne.“
Poté, co jsme si opatřili vytouženou matnici, můžeme přistoupit k její úpravě na potřebný rozměr. Postupem doby jsem se dopracoval k metodě spočívající v předrytí nových rozměrů, odlomení přebytečného materiálu a finální úpravy hran zabroušením. Začínal jsem ručním řezáním jemnou modelářskou žiletkovou pilkou, což bylo sice velmi přesné a čisté, ale časově velmi náročné. Zaměřil jsem se tedy na hledání rychlejšího, ale při tom stejně čistého a přesného postupu. Zavrhnul jsem použití nažhaveného nože, u kterého musíte nechat kvůli riziku odtavení plastiku na nechtěných místech větší rezervu a tím pádem potom časově náročně zabrušovat matnici na zcela přesný rozměr. To samé platí pro postupné odvrtávání (provrtání dírek po obvodu matnice). Strojové odřezání jsem zavrhnul z důvodu možného nadměrného zahřívání plastu vlivem vysokých otáček řezacího kotouče a z toho vyplývajícího rizika jeho natavení.
Rád bych ale upozornil, že hlavní podstatou mnou popisované metody je spíše samotné řešení ochrany matnice během procesu úpravy jejích rozměrů, než samotná úprava rozměrů. Tu si může nakonec každý zvolit dle své libosti. Nicméně na možné problémy jsem poukázal výše.
Začněme výčtem použitých nástrojů a pomůcek (některé viz obr. 1):
- Nůžky, zde vyhoví jakékoli dobře nabroušené a funkční nůžky.
- Kleště na odlomení krajů matnice mohou být jakékoli menší kleštičky v dobrém funkčním stavu, ať už štípací nebo tzv. „kombinačky“.
- Modelářské rydlo, zde je situace trochu komplikovanější, protože předpokládám, že běžně tento nástroj nemáte k dispozici. Modelářské rydlo je pro tuto aplikaci nejlepší volbou z důvodu přesného vedení vrypu (rydlo nevybočuje ze směru jako nůž) a odstraňování třísky z vrypu („nerozhrnuje“ povrch do stran a netvoří otřepy jako při použití nože nebo rycí jehly). Rydlo zakoupíte v prakticky v každém modelářském obchodě za cenu okolo 200 Kč. Myslím, že je to dobrá investice a rydlo použijete během doby i na spoustu jiných účelů. Prostě se v domácnosti neztratí.
- Mikrotužka ideálně s měkkou tuhou o průměru 0,3 mm k vyznačení rozměrů matnice. Vyhoví i lihová fixa, ale s tužkou se pracuje přesněji, pohodlněji, nemaže se a nezapíjí. Při opatrné práci ji v případě potřeby můžeme celkem beztrestně odstranit měkkou gumou.
- Modelářská maskovací páska, kterou můžete opět koupit v každém modelářském obchodě v různých šířkách. Můžete na ni také narazit pod názvem „kabuki“ páska. Když však řeknete, že chcete „Tamiya masking tape“, tak každý aspoň trochu informovaný prodavač bude vědět. Modelářská páska je naprosto klíčová pro úspěšně provedenou práci bez poškození matnice zejména z toho důvodu, že má velmi jemný, ale pevný lep, který nezůstává na povrchu a nepoškozuje ho.
- Měkká čistá izolační fólie připomínající fólii Miralon používanou pro izolaci podlah. Běžně je však součástí obalů elektroniky apod. Použijeme ji jako podložku při práci a také jako krycí. Svou měkkostí nám zaručí, že případné tvrdé částice se pod tlakem zaboří do ní a nikoli do matnice, kterou by tak mohly poškodit.
- Pilník k zarovnání hran matnice. Ideální je větší pilník, který nám umožní pracovat na celé jedné hraně zároveň. Je možné také použít brusný papír, který použijeme tak, že ho větší kus položíme na tvrdou rovnou podložku a hrany matnice na něm opatrnými krouživými pohyby matnicí zarovnáme. Brousící pohyby přitom konáme samotnou matnicí a držíme ji kolmo k povrchu brusného papíru.
- Čistý líh zakoupený v lékárně k vyčistění případných zbytků lepu nebo lihové fixy. Výborně se s ním čistí i optika a jiné povrchy. Použijeme ho tak, že na kousek čisté vaty kápneme trochu lihu, vyčistíme dané místo a to posléze druhým čistým kouskem vaty vytřeme do sucha. Zbytky vaty z čištěného povrchu pak nejlépe očistíme ofoukáním nebo štětečkem určeným k čistění optiky.
Obrázek 1 Nástroje
Prvním naším krokem bude vyjmutí matnice z kovového rámečku, ve kterém je zasazena spolu s ochranným krycím sklem (viz obr. 2).
Obrázek 2 Matnice pro Mamiya RZ type A
Matnice je v rámečku zajištěna zahnutými kovovými pacičkami, které opatrně vyhneme vhodným nástrojem. Poté již lze matnici volně z rámečku vyjmout spolu s krycím sklem (viz obr. 3).
Obrázek 3 Vyjmutá matnice s krycím sklem
Matnici položíme nematovanou stranou na připravenou měkkou folii a položíme na ni matnici, která má být nahrazena, a to tak, že se středy matnic kryjí (viz obr. 4).
Obrázek 4 Vystředění matnic
Zde je nutné dávat pozor, abychom počítali s různými okraji, které mohou být kryté hledáčky, rámečky atp. Vystředění je nutné zejména kvůli fresnelově čočce a také většinou z důvodu světlejší ostřící kruhové plochy, ostřícího klínu či mikrorastru. Pak si mikrotužkou vyznačíme nové rozměry (viz obr. 5) a přikročíme k zamaskování povrchu.
Obrázek 5 Vyznačené rozměry
Nejprve si z fólie, kterou používáme jako pracovní podložku, vystřihneme kus o rozměrech něco málo menších než je požadovaný rozměr matnice a položíme ho na matnici. Modelářskou páskou nyní přichytíme fólii k matnici a zároveň páskou přesně vymaskujeme okraje matnice (viz obr. 6).
Obrázek 6 Maskování matnice
Vnější okraje maskovací pásky opatrně obtáhneme nehtem, kterým projedeme i spoje jednotlivých kousků pásky. To z toho důvodu, aby nám případnými mezerami nepronikal na povrch matnice jemný prach. Nemusíte se příliš bát poškození. Jednak je matnice skutečně relativně odolná a potom její kraje jsou většinou stejně kryté rámečkem v šachtě. Nakonec i samotnou fólii překryjeme páskou, protože ve fólii mohou být póry nebo malé dírky, kterými by nám mohl při broušení opět pronikat jemným prach na povrch matnice (viz obr. 7). Tu samou proceduru opakujeme již bez nutnosti vyznačení okrajů tužkou (prosvítají zřetelně z druhé strany) na druhé straně matnice.
Obrázek 7 Domaskováno
Předrytí nových okrajů matnice provádíme s pomocí přiloženého pravítka tak, abychom v případě ujetí rydla směřovali ven z povrchu matnice (viz obr. 8).
Obrázek 8 Rytí
Pečlivě plynulým tahem projedeme několikrát rydlem podél všech naznačených okrajů. Přičemž platí, že čím bude rýha hlubší, tím méně rizikové bude odlamování krajů matnice. Narýhování doporučuji provést z obou dvou stran a to z důvodu možného vyštípnutí kousku matnice při ulamování, kdybychom narýhovali jen jednu stranu. Výsledek narýhování viz obr. 9.
Obrázek 9 Narýhované nové rozměry
Snadnost ulamování závisí již na zmiňované hloubce rýh a na jejich základě může probíhat po částech (viz obr. 10) nebo se dá odlomit celý jeden kraj matnice v kuse, je-li rýha dostatečně hluboká. Je nutné se příliš nebát a plynulým ale rázným rychlým pohybem matnici odlomit. Matnice má tendenci, vzhledem k tomu že je z ne úplně tvrdého plastu, trochu pružit.
Obrázek 10 Odlamování krajů matnice
Po odlámání okrajů (viz obr. 11). Zabrousíme hrany tak, aby byly všechny rovné a hladké. Je také vhodné jemně srazit rožky matnice (viz obr. 12).
Obrázek 11 Dokončené odlámání krajů matnice
Obrázek 12 Broušení hran
Po zabroušení hran zkontrolujeme pomocí originální matnice rozměry a provedeme případnou korekci. Bylo by nemilé zjistit, že se mám nová matnice nevejde do přístroje, znovu ji maskovat a dobrušovat. Pokud je vše v pořádku, můžeme matnici odmaskovat. Zkontrolujeme povrch, případný prach ofoukáme a zbytky lepu z pásky odstraníme výše popsaným způsobem pomocí lihu a konečně se můžeme kochat naší zcela novou matnicí (viz obr. 13).
Obrázek 13 Naše nová matnice
Seřízení ostření fotoaparátu při použití nové matnice je vždy dáno jeho konstrukcí, případně konstrukcí uchycení matnice k tělu aparátu. U některých fotoaparátů je vždy zachována poloha matnicové plochy bez ohledu na tloušťku matnice (například všechny typu TLR Rolleiflex, Rolleicord s výměnnými šachtami – 2.8E3, 2.8F, T, Vb). Jindy máme štěstí, tloušťky matnic se liší maximálně o plus mínus 0,1 mm a my nemusíme ostření seřizovat, protože jde o zanedbatelný rozdíl vzhledem k prohnutí filmu a chybě v ostření vlivem nás samotných. Bohužel někdy je však nové seřízení ostření nutné a zde opět záleží, jak je konstrukčně toto seřízení problematické.
Mým „pacientem“ byl v tomto případě předválečný Rolleiflex Standard, kdy je seřízení velmi jednoduché a spočívá v zašroubování nebo vyšroubování pozorovacího Heidoscopu dovnitř nebo ven z přední standardy. Stačí povolit dva šroubky vedle pozorovacího objektivu (viz obr. 14) a objektiv zašroubovat v případě, že matnice má menší tloušťku než originální nebo vyšroubovat v případě, že matnice má tloušťku větší. Platí přitom, že objektiv by se měl posunout o rozdíl mezi tloušťkami obou matnic. Šroubky skutečně jen trochu povolte, nevyšroubujte celý šroubek ven. Bylo by pak nezbytné sejmout celou přední standartu.
Obrázek 14 Rolleiflex Standard
Příklad: Originální matnice má tloušťku 2,0 mm. Nová má tloušťku 1,5 mm. Pozorovací objektiv tedy „zasuneme“ do těla fotoaparátu o 0,5 mm.
Příklad: Teď se určitě ptáte, zda tohle vše má smysl. Myslím, že má. A jako argument přikládám srovnávací fotografie obrazů na matnicích. Mohl jsem provést přímé srovnání, protože mám k dispozici dva předválečné Rolleiflexy Standard. Snímací objektivy jsou rozdílné, avšak světelnost pozorovacích Heidoscopů je u obou shodná 1:3,1 při f=7,5 cm. Oba mají nově pokovená zrcátka a oba Heidoscopy jsou téměř v perfektním stavu.
Na obrázku 15 vlevo vidíte aparát s instalovanou originální matnicí, vpravo s novou matnicí upravenou z matnice typu A pro přístroj Mamiya RZ. Originální matnice je skleněná a její povrch se při pozorování značně leskne, což komplikovalo focení a odlesky jsou i na samotných obrázcích viditelné.
Obrázek 15 Přímé srovnání
Druhé srovnání je zřetelnější. Obrazy na matnicích při něm byly vyfoceny samostatně z ideálního místa kolmo nad středem matnice. Expoziční hodnoty byly v obou případech manuálně nastaveny na stejné hodnoty. Světelné podmínky zůstaly prakticky nezměněné a mezi oběma expozicemi uplynulo jen několik sekund. Ačkoli jsem se snažil u fotografování obrazu na originální matnici tuto co nejlépe zastínit, tak i přesto jsou na ní zřetelné odlesky. Na obrázku 16 je vyfocen obraz na originální matnici a na obrázku 17 je vyfocen obraz na nově instalované matnici. Tak co? Myslíte, že náhrada má smysl?
Obrázek 16 Originální matnice
Obrázek 17 Matnice Mamiya RZ type A
1 Comments
Vladik Ďakujem!