Tónování sépiovými tonery

Tónování sépiovými tonery

Úvodem
Tónování sepiovým tonerem. Vedle selenového a zlatého toneru jde o jeden ze základních a velice oblíbených tonerů. Je to zřejmě dáno tím, že použití sépiových tonerů je v literatuře velmi dobře popsáno a mnoho z nás najde v rodinných albech staré fotografie tónované právě sépiovým tonerem.

Je tónování sepiovým tonerem jednoduché?
Na jednu stranu je, což je skvělá zpráva pro začátečníky. Ale zároveň není, což je skvělá zpráva pro pokročilé temnokomorníky a jejich touhu poprat se s problémy. Základní tónování sepiovými tonery je jednoduché, pokud jste se dostali tak daleko, že jste zvětšili svou první fotografii, zjistíte, že se opravdu není čeho obávat.

... a není tak jednoduché
Poté, co se prokoušeme základním tónováním sepiovým tonerem, se podíváme na před-sulfidaci, dělené tónování, kombinaci znovuvyvolání a tónování, lokální ne/tónování a převrácené sepiové tónování.

Jak tonery obecně fungují?
Bělení
Bělící lázeň mění stříbro v emulzi zpět na stříbrné ionty v nerozpustné soli s hexakyanoželeznatanem, nebo bromidem. Obě tyto sloučeniny jsou bílé. Bělící lázně používané v mnoha typech tonerů obsahují kromě bělících prvků tyto halogenidy. Typickým příkladem je bělící lázeň sépiového toneru, obsahující kromě ferrikyanidu draselného také bromid draselný. Ferrikyanidový bělič však pracuje i bez bromidu, pouze samotný ferrikyanid (hexakyanoželezitan), což ukazuje na vznik bílého, nerozpustného ferrokyanidu (hexakyanoželeznatanu) stříbrného.

Znovuvyvolání nebo tónování
Tyto nové halogenidy a hexakyanoželeznatany stříbra mohou být opět vyvolány, tentokrát na světle, buď ve vývojce, a to klidně i jiného typu než původní, nebo v toneru, v našem případě sepiovém. Takto vyvolaný obraz může mít nejen jinou barvu, ale i jiné vlastnosti. Může být stabilnější pro archivační proces, může mít větší čí menší kontrast nebo hustotu.

Ustálit, ano či ne?
Při bělení je stříbro měněno do halogenidů stříbra, pokud jsou tyto halogenidy tonerem konvertovány do sulfidu stříbrného (v případě sepiového toneru) emulze teoreticky neobsahuje halogenidy - ustálení není nutné. V mnoha případech tomu tak není - nestabilní halogenidy zůstanou v emzulzi – a je potřeba je ustálit. Bohužel u některých procesů a emulzí může ustálení změnit nebo zesvětlit barvu.


Typy sépiových tonerů

Sulfidické (sulphide) – starší typ toneru, obvykle jsou dvoulázňové, uvolňují sulfan (sirovodík), což znepříjemňuje práci s nimi a navíc poškozuje citlivé materiály, o rodinných vztazích nemluvě. Takže pokud se rozhodnete pro tento typ, používejte ho v dobře větrané místnosti, kde nemáte uloženy fotografické materiály. U některých tonerů tohoto typu lze měnit barvu teplotou tónovací lázně.

Komerčně dostupné tonery: Berg Rapid RC Sepia, Kodak Sepia, Photographers Formulary Sepia Sulphide 221, Tetenal Sulphide, Moersch MT5, Fomatone Sepia.

Thiomočovinové (thiourea, thiocarbamide) – v současné době asi nejvíce rozšířený typ sépiových tonerů. Stejně jako sulfidické tonery přemění stříbro v emulzi na sulfid stříbrný, mají zlepšené archivační vlastnosti. Tyto tonery nepáchnou a nepoškozují fotografické materiály. Komerčně dostupné tonery se ještě dělí na tonery bez a s možností měnit barvu. U druhých zmíněných je tónovací lázeň dvousložková a změnou poměrů můžete ovlivnit barvu tónu.

Tonery s neměnnou barvou:Photographers Formulary Thiourea, Speedibrews Speedisepia, Fotospeed ST10, Maco LP-SEPIA
Tonery s proměnnou barvou: Fotospeed ST20 sepia toner, Rayco Varisepia, Tetenal Triponal, Moersch MT3

Hypo-alum – pokud vím, v současné době je na trhu pouze jediný toner tohoto typu – Photographer’s Formulary vyrábí sadu, jejímž základem je Ilford IT-2. Tyto tonery uvolňují malé množsví sulfanu, takže mohou poškodit fotografické materiály. Nejznámějším takovýmto tonerem byl Kodak Hypo-alum Sepia Toner T-1a.

Ať už se rozhodnete pro jakýkoli typ toneru, je dobré před prvním použitím toneru prostudovat doporučení výrobce. Jsem si jist, že to, co jsem vyjmenoval výše, nejsou všechny možné typy sépiových tonerů, popsal jsem jen ty, o kterých vím.
Koupit toner nebo ho míchat? Osobně preferuji druhou možnost, používám jednoduchý thiomočovinový toner, recept na něj najdete na konci článku.


Úplné tónování thiomočovinovým tonerem
Fotografie, která bude tónována, musí být dobře ustálena a vyprána. To je důležité hlavně proto, že zbytky ustalovače mohou reagovat s bělící lázní a vytvořit tzv. Farmer’s reducer (kombinace bělící lázně a ustalovače používaná k zesvětlení), což může vést k nevratnému vybělení zejména ve světlých částech obrazu. Fotografie nemusí být tónována hned, můžete ji nechat uschnout a tónovat později, ale v tomto je nutno fotografii dobře namočit – nejlépe několik minut před bělením.
Předpokládáme, že fotografie bude plně tónována, a proto musí být plně bělena, až obraz získá barvu sušenky. To je barva halogenidu stříbra (obvykle bromid stříbrný), který byl vytvořen ze stříbra v emulzi a halogenidu v bělící lázni. Nikdy nedosáhnete toho, aby byl papír úplně bílý. U komerčních tonerů uvádí výrobce čas potřebný pro bělení, stejně jako doporučené ředění. U bělící lázně mnou používaného toneru se používá ředění 1+9. Fotografie je nyní vyprána, až veškerá nažloutlá barva z bělící lázně zmizí.
Druhá část procesu je vyvolání obrazu jiné barvy v toneru. U komerčních tonerů uvádí výrobce potřebné časy a ředění. Některé komerční a většina doma míchaných tonerů se skládá ze dvou roztoků – thiomočoviny a nějakého alkalického roztoku – obvykle hydroxid sodný. Poměrem těchto roztoků lze měnit barvu - viz tabulku v závěru článku. V okamžiku, kdy dojde k přeměně všech halogenidů střibra v emulzi na sulfid stříbrný se tónování zastaví. Je samozřejmě možné vytáhnout fotografii z toneru v okamžiku, kdy je dosaženo požadovaného efektu. V tomto případě doporučuji ustálit. Nakonec musíme fotografii řádně vyprat.

Celý postup se dá shrnout do několika bodů:
- namočení fotografie
- vybělení v bělící lázni
- vyprání
- tónování
- ustálení a/nebo vyprání

Před-sulfidace
Tohle by zřejmě měla být první technika, vedoucí ke zdokonalení tónování, může být použita v kombinaci s technikami popsanými níže. Efekt tónovací lázně je samozřejmě viditelný až poté, co je fotografie vybělena a následně tónována, nicméně má vliv na stříbro v emulzi i před bělením, i když to není vidět. Před-sulfidace je termín používaný pro techniku, kdy je fotografie vložena do tónovací lázně, a poté, co je krátce vyprána, bělena a tónována obvyklým způsobem. Je-li použita s děleným tónováním (popsáno níže), vytvoří chladnější sepiové tóny. Pokud ji použijete před úplným bělením, můžete dosáhnout velice zajímavých výsledků. Při použití vhodné kombinace papíru a vývojky je výsledkem fotografie se sepiovými a šedými tóny. Ta má své charakteristické znaky a tonální dělení je jiné než u děleného tónování, kde jsou sepiová světla a stíny šedé až černé. Je i jiná, než u převráceného sepiového tónování, kde je sepie ve stínech a šedá ve světlech. S vhodnou emulzí můžete dosáhnout sepie ve světlech a stínech a současně šedé ve středních tónech.
Před-sulfidaci poznáte již při bělení – je obvykle 4-8 krát pomalejší. Výsledek se mění s použitým papírem, tonerem a časem, který fotografie stráví v před-sulfidační lázni. Místo toneru si můžete vyrobit vlastní lázeň ve složení:

Sulfid sodný 50g
Voda 1000ml

Tato lázeň je původně určena pro použití se sulfidickými tonery, kdy se doba před-sulfidace pohybuje v rozmezí 2-5 minut podle efektu, kterého chcete dosáhnout. Při použití s thiomočovinovými tonery je tato doba kratší, a to 10-60 sekund.


Částečné vyvolání
Při použití této jednoduché techniky je fotografie po vybělení vložena do velice ředěné vývojky – obvykle desetina normálního ředění. V okamžiku, kdy se začnou objevovat první známky vyvolání, je fotografie přesunuta do toneru. Tím, že nějaké „opětovně halogenizované“ stříbro je vyvoláno, dosáhneme chladnějších tónů v tmavých částech obrazu. Jako obvykle rozdílné emulze dávají rozdílné výsledky.

Dělené tónovaní
Základem této techniky je bělení. Je-li fotografie ponořena do ferrikyanidové bělící lázně, jasně vidíte, že světlé tóny jsou běleny jako první a tmavé jako poslední. Toho lze využít. Pokud je bělící lázeň naředěna více, než uvádí výrobce nebo použijete standardní ředění vašeho běliče, proces se zpomalí, umožní větší kontrolu a dovolí vytáhnout fotografii z běliče v okamžiku, kdy byly vyběleny pouze světlé tóny. Dobrý výchozí bod je mezi 15 až 40 procenty normálního ředění
Tónovací lázeň po vyprání fotografie pracuje jen ve světlých tónech, zatímco černá zůstává černá a nikoliv, jak to všichni známe, sepiově hnědá. Tato technika se jmenuje dělené tónování.
U tonerů používajících ferrikyanidové bělící lázně jsou to vždy světla která jsou děleně tónována. U jednolázňových tonerů, např. selenový nebo polysulfidický, je to naopak.

Třípásmové tónování
Jednoduše řečeno je to zlepšení nebo chcete-li doladění předchozí techniky.
První bělení je velice krátké a pouze ta nejjemnější světla jsou v této fázi tónována (první pásmo). Po natónování a vypláchnutí je fotografie podruhé krátce ponořena do bělící lázně. Části, které již byly tónovány pobyt ve velice ředěné bělící lázni, přežijí téměř beze změny, bělící lázeň tak v podstatě pracuje tam, kde je stříbro tj. dolů směrem k dalším tónům tonálního rozmezí. Po opětovném propláchnutí je fotografie vrácena do toneru, může být i s jiným ředěním – jinou barvou, tím dojde k efektu dvou tónů ve světlých částech obrazu (druhé pásmo). Fotografie byla „před-sulfidována“ takže tóny tónované při prvním tónování mají chladnější odstín.
Vzhledem k faktu, že fotografie byla jen částečně bělena, jsou stíny černé (třetí pásmo).

Gouldova technika
Je variantou třípásmového tónování, pojmenovaná po Johnu Gouldovi. Po prvním krátkém bělení a tónování je běleno druhé pásmo, stejně jako u předchozí techniky, ale místo do toneru je fotografie ponořena do ustalovače. To ustálí stříbro ve druhém pásmu bělení a to už nelze tónovat nebo znovu vyvolat.

Převrácené dělené tónování
Tato metoda může být zajímavá, i když musíte být připraveni strávit hodně času v komoře a zničit dost papírů, než se ji naučíte, ale jako vše ve fotografii není dobré ji používat na všechno a vždy. Proces je ve své podstatě nesmírně jednoduchý, ovšem velice závislý na použitém papíře.
Fotografie je obvykle plně bělena a potom krátce ponořena do velmi ředěné vývojky. Je-li znovuvyvolání dostatečně pomalé, je možné dokončit vyvolání středních a světlých tónů, což znemožní toneru v těchto oblastech pracovat a následné tónování proběhne pouze v tmavých částech obrazu. Starší Ilford MG III byl skvělý papír pro tuto techniku, výsledky byly konzistetní a předvídatelné, práce s jeho nástupcem MG IV je složitější. Kdy vytáhnout fotografii z vývojky je závislé na typu vývojky, jejím ředění a typu použitého papíru, ale jako výchozí bod doporučuji vytáhnout fotografii před tím, než střední tóny vypadají vyvolány. To je vlastně to jediné, co se musíte pro vámi používané kombinace naučit. Stejného výsledku lze dosáhnout i jinými způsoby, ale to je nad rámec článku o tónování sepiovými tonery.

Úprava expozice při zvětšování
Důsledkem sepiového tónování u neutrálních papírů může být ztráta některých světlých tónů. Papíry s teplou emulzí, zvláště jsou-li vyvolané v teplých vývojkách, mají tendenci značně ztrácet hustotu ve stínech, pokud jsou úplně běleny. Pozor, toto neplatí při částečném bělení. Tuto ztrátu je nutné kompenzovat přidáním expozice.
Jednoduché prodloužení expozice nemusí být vždy nejlepším řešením, protože světla procházejícího hustou částí negativu je méně než v ostatních částech obrazu, což je přesný opak toho, co potřebujeme.
Přidat expozici s filtrací 0 u multigradačních papírů nebo použití flashing (zcitlivění emulze) u papíru s pevnou gradací může být lepším řešením.
Naopak přidání expozice s filtrací 5 prohloubující černou, má téměř žádný nebo zanedbatelný vliv na světlé části, ale pomáhá minimalizovat ztráty černé, které se může objevit při použití velmi ředěných běličů nebo u úplného vybělení papírů s teplou emulzí.
Další možností je prodloužit čas vyvolání, to pomůže u FB papíru, ale pozor, u RC papírů, které obvykle obsahují nějakou podobu vývojky v emulzi, je tato možnost velice limitována.

Thiomočovinový toner
Bělící lázeň:
Voda 750ml
Ferrikyanid draselný 100g
Bromid draselný 100g
Voda k výrobě 1000ml
Standartní ředění je 1+9 (1 díl běliče 9 dílů vody)

Tónovací lázeň:
Roztok A:
Voda 750 ml
Thiomočovina 100g
Voda k výrobě 1000ml
Roztok B:
Voda 750 ml
Hydroxid sodný 100g
Voda k výrobě 1000ml
Při míchání roztoku hydroxidu sodného používejte vždy studenou vodu, hydroxid rozpouštějte po menších dávkách. Při rozpouštění hydroxidu se uvolňuje velké množství tepla. Hydroxid sodný je žíravina, při práci udržujte čistotu a zamezte přístupu dětem. Thiomočovina je toxická látka, při práci nejezte a nepijte.

Ředění toneru:                                        

Roztok A     10 ml           20 ml            30 ml      40 ml        50 ml
Roztok B     50 ml           40 ml            30 ml      20 ml        10 ml
Voda         500 ml          500 ml          500 ml     500 ml       500 ml
Barva        Růžovo-hnědá   Chladná hnědá     Hnědá   Teplá hnědá  Žluto-hnědá

                                      

Naředěný toner má limitovanou dobu použití, vylijte ho, když se v lázni vytvoří lehce závojnaté sedimenty.

Veškeré chemikálie a roztoky uchovávejte v řádně označených nádobách, mimo dosah dětí a pokud možno v uzamčeném prostoru.

Pár rad na závěr
-   při tónování dvoulázňovými tonery obvykle dochází ke ztrátě kresby ve světlech, je proto vhodné upravit expozici, to platí u děleného tónování jen částečně, stíny se nebělí, proto je místo prodloužení expozice vhodnější použít flashing či přidat expozici s filtrem 0.
-   po použití běliče/vývojky fotografii dobře vyperte
-   pro dělené tónování, kde stíny mají být chladné, je vhodné použít neutrální papír nebo papír s   chladným tónem
-   vždy je lepší fotografii ustálit, pro tyto účely používám alkalické tonery
- - při použití běliče bez bromidu vznikají jiné tóny
-   ferrikyanid = hexakyanoželezitan
- ferrokyanid = hexakyanoželeznatan

Poděkování:
Závěrem bych chtěl poděkovat Gorovi za korekci mých (ne)znalostí chemie a Předsedovi za to, že tento článek učinil čitelným.

Karel Dvořák (Kodl)

Odkazy na literaturu:
Tim Rudman, The Photographers Toning Book, Argentum 2002