1
Umění a věda aneb HD křivka v teorii a praxi
15-Jan 08 15:35:00 |
atame
v Články
Tento článek napsal ve svém „sloupku“ Thomas Wollstein na stránkách jednoho z nejlepších internetových magazínů pro fotografy pracující s chemií http://www.sw-magazin.de. Magazín je provozován firmou Phototec http://www.phototec.de, která má na svědomí nejenom zasilatelství všeho, co vám při vyslovení pojmu „analogová fotografie“ může přijít na mysl, ale také provoz jednoho z nejfundovanějších laboratorních fór v internetu http://www.phototec.de. Protože se jedná o velmi dobré shrnutí daného tématu, zdálo se mi, že by jeho článek mohl ty z vás, kdo ještě pracují klasickou metodou, zajímat. Zde je tedy můj překlad z německého originálu, opět bez jakéhokoliv nároku na literární kvalitu.
V tomto článku bych vám rád přiblížil základy senzitometrie.
**Neutíkejte hned pryč!**
Měli byste mne snad už znát. Většinou kladu důraz na řešení blízká praxi. Budu vás tedy povídáním o křivkách nudit jenom potud,pokud je to pro porozumění věci nezbytně nutné. To nejdůležitější se pokusím shrnout do jednoduchosti hodné kuchařského receptu.
Většinu toho, co vám chci sdělit, už spousta fotografů tu či onde četla nebo slyšela, ale časté otázky v ruzných fórech dávají tušit, že leccos ze závěrů pro praxi přeci jenom není úplně jasné.
Zabývat se chci těmito pojmy:
- citlivost filmového materiálu
- kontrast
- push / pull
- vyrovnávací vyvolávání
- měření světla
**Co je to senzitometrie?**
„Vytvoření perfektního fotografického obrazu je umění, vytvoření perfektního negativu je věda“
Tento citát bývá připisován Ferdinandovi Hurterovi a Vero Driffieldovi. Tito dva pánové, jeden chemik, druhý inženýr, se koncem 18. století pustili do jedné ze základních disciplín fotografie, do senzitometrie. Po 10 letech intenzivního bádání předstoupili v roce 1890 před odbornou veřejnost s první H&D křivkou, dnes spíše známou jako křivka zčernání, a položili tím základ pro správný osvit, tedy pro cosi, co do té doby bylo určováno podle citu a zkušenosti, vždy s notnou dávkou štěstí. Nejznámější z fotografů, který si poznatky Hurtera a Driffielda osvojil a dále je rozpracoval, je zřejmě prorok zónového systému Ansel Adams.
**Základy**
Křivka černání, kontrast a citlivost
Reakce citlivého materiálu na osvit je popsána takzvanou křivkou zčernání, v angličtině také označovanou „H&D curve“, která je centrálnim stavebním kamenem senzitometrie. Mnoho fotografů již někdy podobné křivky vidělo, například v datových listech, a ví celkem dobře, jak asi vypadá: plochý počátek, více či méně lineárně probíhajíci šikmá střední část a opět plochý konec. Na následujícím obrázku je taková idealizovaná křivka vidět.
**Co to ale znamená pro každodenní fotografickou praxi?**
Když křivka zčernání na jednom místě probíhá vodorovně, znamená to, že od sebe navzájem různé osvity B1 a B2, pokud se nacházejí oba na tomto vodorovném úseku, způsobí identické zčernání negativu. Když tedy na našem motivu máme dvě různá místa, pro která nám náš expozimetr ukáže různé osvitové hodnoty, a my exponujeme tak, že obě budou ležet na plochém úseku křivky, nebude na filmu mezi těmito místy vidět žádný rozdíl.
Pokud ale exponujeme tak, že se obě místa dostanou do stoupající části křivky, bude zčernání obou míst rozdílné, přičemž rozdíl bude závislý na strmosti křivky.
Zapamatujeme si tedy: **„Strmost křivky zčernání určuje kontrast negativu“**
Podívejme se ale na celý problém ještě blíže. Představme si motiv, u kterého jsme pomocí spotmetru zjistili, že mezi nejsvětlejšími a nejtmavšími místy, u kterých si ještě přejeme mít kresbu, je rozdíl pěti clon. Podle toho, jak tento motiv exponujeme, dostaneme různé způsoby jeho zobrazení.
1) Exponujeme tak, že celý rozsah leží ve stoupající části křivky. To u kontrastu o rozsahu pěti clon většinou nebývá problém. Na negativu budou všechny partie motivu od sebe rozlišeny.
2) Chceme určitou část kresby ve stínech „schovat“, to znamená že stíny mají splynout, protože obsahují pro výslednou kompozici nežádoucí detail. Exponujeme tedy tak, aby část stínů ležela v plochém úseku křivky. Tím pádem ji nevyužijeme až nahoru.
3) Chceme aby část světel byla „vypálená“. Jak se to dělá jistě už uhádnete sami.
Takže ještě něco k zapamatování: **„Při daném rozsahu kontrastu rozhoduje expozice o tom, které části stupnice tonálních hodnot budou odstupňovaně zobrazeny“**
Co se ale dá dělat, když máme motiv, který má rozsah kontrastů 6 nebo 7 clon, a my chceme v celem rozsahu mít diferencované zobrazení? Motiv zpravidla ovlivnit nemůžeme, takže si musíme trochu přihnout křivku, neboli zmenšit kontrast.
Jedna možnost je samozřejmě snížení kontrastu ve stínech pomocí předexpozice. Zde se ale budeme zabývat snížením kontrastu pomocí menší strmosti křivky zkrácením vyvolávací doby. Změna vyvolávací doby se projeví v závislosti na osvitnutém množství stříbra, a to znamená, že zkrácené vyvolávání se projeví ve světlech mnohem více nežli ve stínech. Křivka tedy bude plošší a najednou se do strmého lineárního úseku vejde 6 nebo 7 clon. Samozřejmě dostaneme pro každou clonu o něco menší hustotu. Adepti zónového systému to nazývají „vyvolávání N-1“ (čti N minus 1) když je tak vyvoláváno, aby se do prokresleného úseku vešla jedna clona navíc.
Na tomto obrázku je to názorně vidět: červený, černý a modrý rozsah kontrastu odpovídají vždy stejnému rozsahu hustot při rozdílných vyvolávacích časech.
Jaký vliv ma rozdílná doba vyvolávání na citlivost filmu?
Podle německé normy DIN ISO 6 (norma o uršování citlivosti filmového materiálu) se citlivost filmu určí osvitem, který způsobí zčernání o hustotě 0,1 nad závojem a optickou hustotou filmového nosiče (engl. film base plus fog, fb+f). Když zkrátíte vyvolávání, budou při stejném osvitu všechny hustoty o něco nižší, ale nízké hustoty budou ovlivněny velmi málo, zatímco vysoké hustoty budou ovlivněny silně. Citlivost filmu tedy zkráceným vyvoláváním poklesne neznatelně, většinou v rozmezí asi 1/3 clony. To ukazuje následující obrázek. Strmost křivky, tedy kontrast, sice proměnlivou dobou vyvolávání doznává dramatických změn, u ploché paty křivky se toho ale moc neděje.
Opačně se samozřejmě může stát, že můj motiv není příliš kontrastní. Tomu se říká že mám „osvitovou volnost“. Jestli můj motiv exponuji o jednu clonu více nebo méně nehraje pro přenos stupnice šedých velkou roli, neboť se stále nacházím ve stoupajícím úseku křivky. Zato to ale hraje roli pro kvalitu mého negativu! Zrnitost i ostrost je o to lepší, o co jsem exponoval méně.
Pravidlo tedy zní: **„exponuj tolik, kolik je třeba, ale tak málo, jak je to možné“**
Teď mohu v temné komoře vzít papír o strmější gradaci a ony menší hustoty v šedivém negativu opět „roztáhnout“ na plný rozsah. To je především tehdy dobrým řešením, když se na jednom filmu nacházejí jak málo kontrastní tak hodně kontrastní motivy. Mohu ale samozřejmě strmost křivky i zvýšit, a rozdíly v expozici zvýraznit většími rozdíly hustot. Příslušné vyvolávání, kdy se rozsah ze 4 clon roztahuje na 5 se nazývá N+1. I zde se citlivost filmu prakticky nemění, protože efekt změny vyvolávacího času na určité místo negativu závisí na množství osvitnutého stříbra tamtéž, a kde není mnoho, změní se také nemnoho.
Tím se dostáváme k velmi rozšířenému nedorozumění. Mnoho fotografů věří, že prodlouženým vyvoláváním mohou zvýšit citlivost filmu. Možná mají špatné svědomí, protože vědí, že při podexpozici se jim utopí stíny, a při snímku tety Marie v zahradě posledně možná neměřili až zase tak pečlivě její ve stínu ležící obličej, ale měli zapnuté integrální měření a poměrně hodně nebe v záběru.Věrni zásadě: „mnoho pomůže mnoho“ vyvolávají raději o trochu déle nežli o trochu méně.
Zapomeňte na to.
Docílíte tím pouze jednoho: negativy, které budete pouze s velkou námahou zvětšovat, protože stíny sice prakticky nezískaly na kresbě, ale zato světla se stala tak hustými, že se nedají ani pomocí doexponování a jiných triků slušně dostat na papír. Kresba ve stínech se dá získat pouze jediným způsobem: správným osvitem. Ne nadarmo se říkává:
**„Exponuj na stíny a vyvolávej na světla“**
To je shrnutí obou posledních pouček do jedné věty. Můžete sice u tvrdého negativu pomocí papíru měkké gradace v určitých mezích docílit zvětšení prokresleného rozsahu, ale pouze za cenu „ušmudlaných, šedivých“ tónů šedé. Dobrý print žije „šťavnatostí“, především v oblasti stínů. To je částečně zaviněno tím, že lidské oko umí stíny rozeznávat hůře nežli světla. Horní moudrost trochu jinak formulována by tedy měla znít takto:
**„V případě pochyb exponuj raději trochu více a vyvolávej trochu méně“**
Tímto způsobem dostanete negativy, které mají bohatou kresbu ve stínech a světla, ktera v případě nutnosti můžete trochu „vytáhnout“ tvrdším papírem. (Zdůraznění spočívá na slově „trochu“)
Představme si nyní tedy dva typické extrémní případy:
- prudké sluneční světlo v létě
- mlhavé, šedivé difůzní světlo na podzim
V prvním případě exponujete trochu více, a vyvoláváte trochu kratší dobu.
Ve druhém případě exponujete trochu méně a vyvoláváte trochu déle.
Tolik k intuici!
**Push a pull**
Zdá se mi to natolik důležité, že to ještě jednou zopakuji: prodlouženým vyvoláním nezvýšíte podstatně citlivost vašeho filmu, a zkráceným vyvoláním ji nesnížíte tak, aby to stálo za řeč.
Jediná cesta k vyšší citlivosti u daného filmu vede přes použití jiné vývojky. Skutečná citlivost je závislá na kombinaci filmu a vývojky. V následující tabulce jsou uvedeny některé kombinace vývojek s jejich vlastnostmi, samozřejmě bez nároku na úplnost. Poznámky k citlivosti jsou vztaženy na „střední“ citlivost filmů, tak jak jí docílíte s jinými vývojkami.
|-----------------------------
| **VÝVOJKA** | **ÚČINEK NA CITLIVOST** | **JINÉ EFEKTY**
|-----------------------------
| dvoulázňové vývojky (Emofin) | až o jednu clonu větší citlivost | ostrá, neutrální zrno, vyrovnávací
|Promicrol 0,5 |až jedna clona citlivější|ostrá, vyrovnávací
|Perceptol |ztráta jedné clony|jemné zrno
|LP Cube xs |ztráta až o jednu clonu|jemnozrnná, ostrá
|LP supergrain |až jedna clona zisk|hranová ostrost, vyrovnávající
|Rodinal, vysoká koncentrace |žádný zvláštní účinek|hranová ostrost, hrubé zrno
|Rodinal, silně ředěná |mírně zvýšená citlivost|jemnější zrno, ostřejší, vyrovnávající
|Spur HRX|většinou mírná ztráta|velmi ostrá, jemné zrno
|Spur SLD|asi jedna clona zisk|hranová ostrost, vyrovnávající
**„Push“** znamená, že film vyvoláváte déle nežli normálně. Po právě řečeném tím docílíte následující:
- vyšší kontrast
- minimálně až vůbec nezvýšenou citlivost
- větší zrno
- větší závoj
Neboli, pokud to nazveme pravým jménem, horší kvalitu negativu. Proč to ale přesto někdy děláme? Kde je málo světla, bývá někdy i malý kontrast. Tehdy pushováním získáme kontrastnější negativy. To, že případné světelné zdroje nacházející se v obraze nemají kresbu přitom akceptujeme jako nutné zlo.
Když navíc neměříte na stíny ale na střední šedou, můžete při pohledu na expozimetr skutečně dostat hodnoty odpovídající zdánlivě vyšší citlivosti. Střední šedá je totiž tonální hodnotou, která při pushování získá vyšší hustoty. Musíte si ale být vědomi, že stíny zůstanou bez kresby.
**„Pull“** znamená, že film vytáhnete z vývojky dříve nežli byste měli. Tím především zabráníte světlům, aby vybudovala plnou hustotu negativu. Smysl to má podle mne pouze tehdy, když musíte čelit vysokému kontrastu. K pouhému snížení citlivosti by byla volba příslušné vývojky (například LP Cube xs nebo Perceptol) asi smysluplnější. Pulování má za důsledek:
- menší kontrast
- mírně až vůbec sníženou citlivost filmu
- jemnější zrno
- menší závoj
Opět můžeme hovořit o nižší zdánlivé citlivosti, když měříme na střední tóny nebo na světla, ale za cenu nižšího kontrastu.
**Vyrovnávací vyvolávání**
Občas tu byla řeč o tom, že nějaká vývojka má „vyrovnávací“ účinek. Takové vývojky jsou optimální pro začátečníky, protože produkují něco na způsob „automaticky správného vyvolání“. S vyrovnávací vývojkou neuděláte v podstatě žádnou chybu. Možná nevydupete ze svých negativů úplné maximum, ale zpravidla dostanete filmy, které se dají dobře zvětšovat. Ten vyrovnávací účinek spočívá v tom, že stíny jsou přednostně vyvolávány aniž by světla explodovala do nebe. U takové vývojky se lehké odchylky ve zpracování neprojeví tak silně jako u vývojek které pracují přesně „na punkt“, užívaných například pro zónový systém. Nejvíce je tento efekt znát u dvoulázňových vývojek.
**Měření světla**
Na závěr ještě několik slov o měření světla. V textu byla řeč o měření na „světla“ na „střední tóny“ a na „stíny“. Míněno tím samozřejmě bylo měření spotmetrem na nejsvětlejší, popřípadě nejtmavší, místo motivu, které má na negativu ještě mít kresbu, nebo na tu část motivu, která má být středně šedá. To nebývá úplně jednoduché, ale v tomto článku zůstaneme pouze u tohoto konstatování.
Jako řešení všech problémů bývá vychvalováno měření dopadajícího světla. Na jednu stranu jím je, ale zároveň také není. Je jím, protože je mnohem méně náchylné k chybným měřením nežli měření spotmetrem. Většinou získáte slušné negativy.
Zároveň jím ale není, protože vám neřekne nic o kontrastu scény. Je li vysoký, ztratíte pravděpodobně část stínů i světel, je li nízký, tak budete exponovat více nežli nutno, ale v podstate v obou případech ne úplně mimo.
**Shrnutí**
1) Bez základních znalostí ze senzitometrie je správný osvit často věcí štěstí nebo náhody.
2) Vyvolávací doba ovlivňuje kontrast a nikoliv citlivost
3) Trochu málo kontrastu je menším problémem nežli naopak.
4) Vývojka ovlivňuje citlivost
5) Nejlepší negativy vznikají při malém, ale dostačujícím osvitu.
6) Pushování a pullování ovlivňují pouze zdánlivou citlivost.
7) Optimální rozhodnutí o správném osvitu můžete učinit pouze po proměření scény spotmetrem.
Thomas Wollstein překlad z němčiny Tomaš (atame) Houda
V tomto článku bych vám rád přiblížil základy senzitometrie.
**Neutíkejte hned pryč!**
Měli byste mne snad už znát. Většinou kladu důraz na řešení blízká praxi. Budu vás tedy povídáním o křivkách nudit jenom potud,pokud je to pro porozumění věci nezbytně nutné. To nejdůležitější se pokusím shrnout do jednoduchosti hodné kuchařského receptu.
Většinu toho, co vám chci sdělit, už spousta fotografů tu či onde četla nebo slyšela, ale časté otázky v ruzných fórech dávají tušit, že leccos ze závěrů pro praxi přeci jenom není úplně jasné.
Zabývat se chci těmito pojmy:
- citlivost filmového materiálu
- kontrast
- push / pull
- vyrovnávací vyvolávání
- měření světla
**Co je to senzitometrie?**
„Vytvoření perfektního fotografického obrazu je umění, vytvoření perfektního negativu je věda“
Tento citát bývá připisován Ferdinandovi Hurterovi a Vero Driffieldovi. Tito dva pánové, jeden chemik, druhý inženýr, se koncem 18. století pustili do jedné ze základních disciplín fotografie, do senzitometrie. Po 10 letech intenzivního bádání předstoupili v roce 1890 před odbornou veřejnost s první H&D křivkou, dnes spíše známou jako křivka zčernání, a položili tím základ pro správný osvit, tedy pro cosi, co do té doby bylo určováno podle citu a zkušenosti, vždy s notnou dávkou štěstí. Nejznámější z fotografů, který si poznatky Hurtera a Driffielda osvojil a dále je rozpracoval, je zřejmě prorok zónového systému Ansel Adams.
**Základy**
Křivka černání, kontrast a citlivost
Reakce citlivého materiálu na osvit je popsána takzvanou křivkou zčernání, v angličtině také označovanou „H&D curve“, která je centrálnim stavebním kamenem senzitometrie. Mnoho fotografů již někdy podobné křivky vidělo, například v datových listech, a ví celkem dobře, jak asi vypadá: plochý počátek, více či méně lineárně probíhajíci šikmá střední část a opět plochý konec. Na následujícím obrázku je taková idealizovaná křivka vidět.
**Co to ale znamená pro každodenní fotografickou praxi?**
Když křivka zčernání na jednom místě probíhá vodorovně, znamená to, že od sebe navzájem různé osvity B1 a B2, pokud se nacházejí oba na tomto vodorovném úseku, způsobí identické zčernání negativu. Když tedy na našem motivu máme dvě různá místa, pro která nám náš expozimetr ukáže různé osvitové hodnoty, a my exponujeme tak, že obě budou ležet na plochém úseku křivky, nebude na filmu mezi těmito místy vidět žádný rozdíl.
Pokud ale exponujeme tak, že se obě místa dostanou do stoupající části křivky, bude zčernání obou míst rozdílné, přičemž rozdíl bude závislý na strmosti křivky.
Zapamatujeme si tedy: **„Strmost křivky zčernání určuje kontrast negativu“**
Podívejme se ale na celý problém ještě blíže. Představme si motiv, u kterého jsme pomocí spotmetru zjistili, že mezi nejsvětlejšími a nejtmavšími místy, u kterých si ještě přejeme mít kresbu, je rozdíl pěti clon. Podle toho, jak tento motiv exponujeme, dostaneme různé způsoby jeho zobrazení.
1) Exponujeme tak, že celý rozsah leží ve stoupající části křivky. To u kontrastu o rozsahu pěti clon většinou nebývá problém. Na negativu budou všechny partie motivu od sebe rozlišeny.
2) Chceme určitou část kresby ve stínech „schovat“, to znamená že stíny mají splynout, protože obsahují pro výslednou kompozici nežádoucí detail. Exponujeme tedy tak, aby část stínů ležela v plochém úseku křivky. Tím pádem ji nevyužijeme až nahoru.
3) Chceme aby část světel byla „vypálená“. Jak se to dělá jistě už uhádnete sami.
Takže ještě něco k zapamatování: **„Při daném rozsahu kontrastu rozhoduje expozice o tom, které části stupnice tonálních hodnot budou odstupňovaně zobrazeny“**
Co se ale dá dělat, když máme motiv, který má rozsah kontrastů 6 nebo 7 clon, a my chceme v celem rozsahu mít diferencované zobrazení? Motiv zpravidla ovlivnit nemůžeme, takže si musíme trochu přihnout křivku, neboli zmenšit kontrast.
Jedna možnost je samozřejmě snížení kontrastu ve stínech pomocí předexpozice. Zde se ale budeme zabývat snížením kontrastu pomocí menší strmosti křivky zkrácením vyvolávací doby. Změna vyvolávací doby se projeví v závislosti na osvitnutém množství stříbra, a to znamená, že zkrácené vyvolávání se projeví ve světlech mnohem více nežli ve stínech. Křivka tedy bude plošší a najednou se do strmého lineárního úseku vejde 6 nebo 7 clon. Samozřejmě dostaneme pro každou clonu o něco menší hustotu. Adepti zónového systému to nazývají „vyvolávání N-1“ (čti N minus 1) když je tak vyvoláváno, aby se do prokresleného úseku vešla jedna clona navíc.
Na tomto obrázku je to názorně vidět: červený, černý a modrý rozsah kontrastu odpovídají vždy stejnému rozsahu hustot při rozdílných vyvolávacích časech.
Jaký vliv ma rozdílná doba vyvolávání na citlivost filmu?
Podle německé normy DIN ISO 6 (norma o uršování citlivosti filmového materiálu) se citlivost filmu určí osvitem, který způsobí zčernání o hustotě 0,1 nad závojem a optickou hustotou filmového nosiče (engl. film base plus fog, fb+f). Když zkrátíte vyvolávání, budou při stejném osvitu všechny hustoty o něco nižší, ale nízké hustoty budou ovlivněny velmi málo, zatímco vysoké hustoty budou ovlivněny silně. Citlivost filmu tedy zkráceným vyvoláváním poklesne neznatelně, většinou v rozmezí asi 1/3 clony. To ukazuje následující obrázek. Strmost křivky, tedy kontrast, sice proměnlivou dobou vyvolávání doznává dramatických změn, u ploché paty křivky se toho ale moc neděje.
Opačně se samozřejmě může stát, že můj motiv není příliš kontrastní. Tomu se říká že mám „osvitovou volnost“. Jestli můj motiv exponuji o jednu clonu více nebo méně nehraje pro přenos stupnice šedých velkou roli, neboť se stále nacházím ve stoupajícím úseku křivky. Zato to ale hraje roli pro kvalitu mého negativu! Zrnitost i ostrost je o to lepší, o co jsem exponoval méně.
Pravidlo tedy zní: **„exponuj tolik, kolik je třeba, ale tak málo, jak je to možné“**
Teď mohu v temné komoře vzít papír o strmější gradaci a ony menší hustoty v šedivém negativu opět „roztáhnout“ na plný rozsah. To je především tehdy dobrým řešením, když se na jednom filmu nacházejí jak málo kontrastní tak hodně kontrastní motivy. Mohu ale samozřejmě strmost křivky i zvýšit, a rozdíly v expozici zvýraznit většími rozdíly hustot. Příslušné vyvolávání, kdy se rozsah ze 4 clon roztahuje na 5 se nazývá N+1. I zde se citlivost filmu prakticky nemění, protože efekt změny vyvolávacího času na určité místo negativu závisí na množství osvitnutého stříbra tamtéž, a kde není mnoho, změní se také nemnoho.
Tím se dostáváme k velmi rozšířenému nedorozumění. Mnoho fotografů věří, že prodlouženým vyvoláváním mohou zvýšit citlivost filmu. Možná mají špatné svědomí, protože vědí, že při podexpozici se jim utopí stíny, a při snímku tety Marie v zahradě posledně možná neměřili až zase tak pečlivě její ve stínu ležící obličej, ale měli zapnuté integrální měření a poměrně hodně nebe v záběru.Věrni zásadě: „mnoho pomůže mnoho“ vyvolávají raději o trochu déle nežli o trochu méně.
Zapomeňte na to.
Docílíte tím pouze jednoho: negativy, které budete pouze s velkou námahou zvětšovat, protože stíny sice prakticky nezískaly na kresbě, ale zato světla se stala tak hustými, že se nedají ani pomocí doexponování a jiných triků slušně dostat na papír. Kresba ve stínech se dá získat pouze jediným způsobem: správným osvitem. Ne nadarmo se říkává:
**„Exponuj na stíny a vyvolávej na světla“**
To je shrnutí obou posledních pouček do jedné věty. Můžete sice u tvrdého negativu pomocí papíru měkké gradace v určitých mezích docílit zvětšení prokresleného rozsahu, ale pouze za cenu „ušmudlaných, šedivých“ tónů šedé. Dobrý print žije „šťavnatostí“, především v oblasti stínů. To je částečně zaviněno tím, že lidské oko umí stíny rozeznávat hůře nežli světla. Horní moudrost trochu jinak formulována by tedy měla znít takto:
**„V případě pochyb exponuj raději trochu více a vyvolávej trochu méně“**
Tímto způsobem dostanete negativy, které mají bohatou kresbu ve stínech a světla, ktera v případě nutnosti můžete trochu „vytáhnout“ tvrdším papírem. (Zdůraznění spočívá na slově „trochu“)
Představme si nyní tedy dva typické extrémní případy:
- prudké sluneční světlo v létě
- mlhavé, šedivé difůzní světlo na podzim
V prvním případě exponujete trochu více, a vyvoláváte trochu kratší dobu.
Ve druhém případě exponujete trochu méně a vyvoláváte trochu déle.
Tolik k intuici!
**Push a pull**
Zdá se mi to natolik důležité, že to ještě jednou zopakuji: prodlouženým vyvoláním nezvýšíte podstatně citlivost vašeho filmu, a zkráceným vyvoláním ji nesnížíte tak, aby to stálo za řeč.
Jediná cesta k vyšší citlivosti u daného filmu vede přes použití jiné vývojky. Skutečná citlivost je závislá na kombinaci filmu a vývojky. V následující tabulce jsou uvedeny některé kombinace vývojek s jejich vlastnostmi, samozřejmě bez nároku na úplnost. Poznámky k citlivosti jsou vztaženy na „střední“ citlivost filmů, tak jak jí docílíte s jinými vývojkami.
|-----------------------------
| **VÝVOJKA** | **ÚČINEK NA CITLIVOST** | **JINÉ EFEKTY**
|-----------------------------
| dvoulázňové vývojky (Emofin) | až o jednu clonu větší citlivost | ostrá, neutrální zrno, vyrovnávací
|Promicrol 0,5 |až jedna clona citlivější|ostrá, vyrovnávací
|Perceptol |ztráta jedné clony|jemné zrno
|LP Cube xs |ztráta až o jednu clonu|jemnozrnná, ostrá
|LP supergrain |až jedna clona zisk|hranová ostrost, vyrovnávající
|Rodinal, vysoká koncentrace |žádný zvláštní účinek|hranová ostrost, hrubé zrno
|Rodinal, silně ředěná |mírně zvýšená citlivost|jemnější zrno, ostřejší, vyrovnávající
|Spur HRX|většinou mírná ztráta|velmi ostrá, jemné zrno
|Spur SLD|asi jedna clona zisk|hranová ostrost, vyrovnávající
**„Push“** znamená, že film vyvoláváte déle nežli normálně. Po právě řečeném tím docílíte následující:
- vyšší kontrast
- minimálně až vůbec nezvýšenou citlivost
- větší zrno
- větší závoj
Neboli, pokud to nazveme pravým jménem, horší kvalitu negativu. Proč to ale přesto někdy děláme? Kde je málo světla, bývá někdy i malý kontrast. Tehdy pushováním získáme kontrastnější negativy. To, že případné světelné zdroje nacházející se v obraze nemají kresbu přitom akceptujeme jako nutné zlo.
Když navíc neměříte na stíny ale na střední šedou, můžete při pohledu na expozimetr skutečně dostat hodnoty odpovídající zdánlivě vyšší citlivosti. Střední šedá je totiž tonální hodnotou, která při pushování získá vyšší hustoty. Musíte si ale být vědomi, že stíny zůstanou bez kresby.
**„Pull“** znamená, že film vytáhnete z vývojky dříve nežli byste měli. Tím především zabráníte světlům, aby vybudovala plnou hustotu negativu. Smysl to má podle mne pouze tehdy, když musíte čelit vysokému kontrastu. K pouhému snížení citlivosti by byla volba příslušné vývojky (například LP Cube xs nebo Perceptol) asi smysluplnější. Pulování má za důsledek:
- menší kontrast
- mírně až vůbec sníženou citlivost filmu
- jemnější zrno
- menší závoj
Opět můžeme hovořit o nižší zdánlivé citlivosti, když měříme na střední tóny nebo na světla, ale za cenu nižšího kontrastu.
**Vyrovnávací vyvolávání**
Občas tu byla řeč o tom, že nějaká vývojka má „vyrovnávací“ účinek. Takové vývojky jsou optimální pro začátečníky, protože produkují něco na způsob „automaticky správného vyvolání“. S vyrovnávací vývojkou neuděláte v podstatě žádnou chybu. Možná nevydupete ze svých negativů úplné maximum, ale zpravidla dostanete filmy, které se dají dobře zvětšovat. Ten vyrovnávací účinek spočívá v tom, že stíny jsou přednostně vyvolávány aniž by světla explodovala do nebe. U takové vývojky se lehké odchylky ve zpracování neprojeví tak silně jako u vývojek které pracují přesně „na punkt“, užívaných například pro zónový systém. Nejvíce je tento efekt znát u dvoulázňových vývojek.
**Měření světla**
Na závěr ještě několik slov o měření světla. V textu byla řeč o měření na „světla“ na „střední tóny“ a na „stíny“. Míněno tím samozřejmě bylo měření spotmetrem na nejsvětlejší, popřípadě nejtmavší, místo motivu, které má na negativu ještě mít kresbu, nebo na tu část motivu, která má být středně šedá. To nebývá úplně jednoduché, ale v tomto článku zůstaneme pouze u tohoto konstatování.
Jako řešení všech problémů bývá vychvalováno měření dopadajícího světla. Na jednu stranu jím je, ale zároveň také není. Je jím, protože je mnohem méně náchylné k chybným měřením nežli měření spotmetrem. Většinou získáte slušné negativy.
Zároveň jím ale není, protože vám neřekne nic o kontrastu scény. Je li vysoký, ztratíte pravděpodobně část stínů i světel, je li nízký, tak budete exponovat více nežli nutno, ale v podstate v obou případech ne úplně mimo.
**Shrnutí**
1) Bez základních znalostí ze senzitometrie je správný osvit často věcí štěstí nebo náhody.
2) Vyvolávací doba ovlivňuje kontrast a nikoliv citlivost
3) Trochu málo kontrastu je menším problémem nežli naopak.
4) Vývojka ovlivňuje citlivost
5) Nejlepší negativy vznikají při malém, ale dostačujícím osvitu.
6) Pushování a pullování ovlivňují pouze zdánlivou citlivost.
7) Optimální rozhodnutí o správném osvitu můžete učinit pouze po proměření scény spotmetrem.
Thomas Wollstein překlad z němčiny Tomaš (atame) Houda
0 Comments