Žádné odpovědi

[Mamiak]

Hloubka ostrosti
V minulém pokračování školky jsme se poprali s prvními odborně znějícími pojmy jako clona, čas, závěrka a dalšími, z nichž právě spojení hloubka ostrosti bylo pro mě osobně odjakživa tím nejmagičtějším. Podstatu jsme si již zhruba načrtli, teď zbývá vysvětlit, jak tu hloubku správně určit, abyste s ní mohli efektivně pracovat.

Jednou z možností, která je asi nejpřesnější, ale současně nejtěžkopádnější, je mít k dispozici ke každému používanému objektivu tabulku od výrobce, kde tento údaj bývá pro každé clonové číslo a zaostřovací vzdálenost samostatně uveden. Sám vlastním tyto tabulky pouze k profesionálním pevným objektivům (to jsou ty, co neumějí “přibližovat“) od již téměř velkoformátové Mamiye Super Press 23 na negativy velikosti 6x9 centimetrů a popravdě, téměř je nepoužívám. Je to zdlouhavé, nepohodlné a statické. Jistým přínosem pro vaši práci může být orientační znalost alespoň některých hodnot, ale v okamžiku, kdy už používáte (a přitom zase ne až tak často) objektivů více, je to spíše paměťové cvičení než skutečná pomoc.

Další kategorií nástrojů k určení hloubky ostrosti jsou různé pomůcky. Běžně se můžete setkat se dvěma, které se teď pokusím stručně popsat.

První z nich je tzv. kalkulátor hloubky ostrosti, což je i přes honosně technický název evokující nám dnes již spíše sofistikované elektronické zařízení pomůcka poměrně stará a také až starosvětsky prostá. Její princip spočívá v tom, že výše zmiňované papírové tabulky jsou ve hrubé podobě převedeny na horní, pevnou – neotáčející se stranu objektivu hned vedle pohyblivého kroužku ostření. Zde jsou ještě jednou vyznačena (gravírováním nebo barvou) alespoň některá clonová čísla, a to hned dvakrát. Nejnižší dvě clonová čísla, která současně značí i nejmenší hloubku ostrosti, bezprostředně hraničí se značkou, indikující přesné zaostření. Tak, jak následně rostou do obou stran i hodnoty clonových čísel, zvyšuje se fakticky i názorně také pole hloubky ostrosti. Je to rychlé a jednoduché. Zaostříte, zkontrolujete hodnotu uvažované clony, kterou vzápětí naleznete vyznačenou na kalkulátoru zleva i zprava zaostřené vzdálenosti, a víte, že vše, co se nachází na kroužku ostření mezi těmito dvěma čísly, bude ostré. Vlastní podoba kalkulátoru je přitom obvykle přibližně následující: 16 11 8 5,6 | 5,6 8 11 16 .

Jediným úskalím tohoto velmi jednoduchého a přehledného systému zůstává skutečnost, že je potřeba mít na mysli, že to, co považovali naši předci ještě i v poměrně nedávné době za spolehlivě ostré, se nám dnes již zdaleka tak jevit nemusí. Takto kalkulovanou hloubku je proto na místě brát s jistou rezervou a raději, pokud vám jde opravdu o brilantní ostrost v celém poli i při větším zvětšení, clonu i dvě přidejte – kalkulujte o jednu či dvě clonová čísla méně.

Druhou možností, jak dopředu ověřit, co ještě bude a co už nebude na výsledném obraze ostré, je to přímo uvidět. Pominu-li poměrně úzkou a v mnoha směrech specifickou skupinu fotografů zvaných podle velikosti svých kamer a do nich vkládaných filmů velkoformátníci, je jedinou, byť relativně omezenou možností použití tzv. tlačítka kontroly hloubky ostrosti. Jeho využití je pak výhradní výsadou majitelů pravých jednookých zrcadlovek (SLR) a popravdě má jedno významné omezení. Jde o to, že při zařazení pracovní clony do světelného toku procházejícího objektivem, což je pravá a jediná funkce zmiňovaného tlačítka, dojde sice k tomu, že uvidíte obraz s takovou hloubkou ostrosti, jaká bude na výsledném záběru, současně ale také bohužel nastane odpovídající ztmavení obrazu, které vám u vyšších clonových čísel už může znemožnit rozeznat, co vlastně je, případně není ostré. Tlačítko, u některých přístrojů i páčka (některé Praktiky), bývá buďto přímo na objektivu nebo v jeho blízkosti. Svým způsobem zajímavostí je v tomto ohledu například také se ojediněle vyskytující otočný prstenec (některé objektivy bajonetu Exakta/Exa). Co ale zůstává stejné vždy, je to, že po aktivaci předvolené pracovní clony (to je ta, při které budete nakonec snímat a která je z důvodů větší světlosti a tedy i viditelnosti obrazu v hledáčku zatím neaktivována) dojde k tomu, že na chvíli (po dobu stlačení) uvidíte, jak to bude vypadat.

Vraťme se nyní ale zpět ke kalkulátoru, který osobně považuji už s ohledem na svůj slabší zrak za přece jenom praktičtější pomůcku. Jak si tak budete točit ostřícím kroužkem objektivu a zkusmo odečítat hloubku ostrosti, možná vás napadne, co by se stalo, kdybyste nezaostřili přesně, ale přitom byli stále v poli spolehlivé ostrosti? Právě jste učinili důležitý objev. Zaostřovat a to dokonce rychleji než ten nejdokonalejší ultra, hyper, super sonický motorek můžete i bez autofokusu! Prostě jenom přibližně odhadnete vzdálenost plánovaného snímání a dostatečně zacloníte. Případně můžete i u akčnějších snímků tzv. předostřit na vybraný statický předmět v obraze a pak si už jenom počkat, až vámi sledovaný objekt dospěje k tomuto místu. Dostatečně dimenzovaná hloubka ostrosti přitom i značnou chybu spolehlivě eliminuje. Přesně takhle vznikaly všechny ty úžasné akční snímky dávno před érou supermoderních přístrojů - které bez baterií neudělají ani takový obrázek jako špendlíkem propíchnutá krabička od mýdla. Ale proč přemýšlet, když díky vám je to Sony…

Kalkulátor vám při tomhle všem bude výborným pomocníkem. Najednou si uvědomíte, že ne vždy je nutné nebo dokonce správné ostřit tzv. na začátek (třeba v případě větších předmětů nebo skupin), ale že se tímto způsobem naopak můžete o využití nemalé části ostrého pole připravit. Většinou bývá moudřejší zaostřit raději kousek za a to z toho důvodu, že pole ostrosti není od roviny přesného zaostření v obou směrech stejně hluboké. Směrem ke kameře ostrosti ubývá rychleji, směrem od ní je naopak rezerva větší. V literatuře se obvykle uvádí poměr 1:2 ve prospěch zadního plánu.

I když samozřejmě zdaleka neplatí další marketingový výkřik, že pouze ostré zůstane krásné, je určitě dobré mít ostrost pod kontrolou. Vědět, kde je na místě a kdy už naopak může spíše škodit. Omezená práce s hloubkou ostrosti (daná velikostí běžného čipu) je mimochodem pro dobrého fotografa minimálně stejně vážný důvod proč zůstat u klasiky jako všechny ostatní nectnosti digitálů.



Petr Voženílek (Mamiak)



Za věcné a obsahové připomínky děkuji již tradičně Předsedovi, za korekce jazykové tentokrát známé české lingvistce, houslistce a modelce Lýdii, která mi rozumí přece jenom víc…

Zobrazit článek