Dlouho jsem váhal s napsáním tohoto článku, neboť v knihovnách a na internetu lze najít dostatek materiálu, věnujícího se tomuto tématu, ovšem většinou jsou tyto informace věnovány velkoformátové fotografii. Chtěl bych se tímto pokusit přesvědčit malo- a středoformátníky, že i oni mohou zónový systém s úspěchem používat.
Základ zónového systému
Úplným základem tohoto systému je rozdělení nekonečného počtu šedých tónů do 11 tonálních zón a následné použití korektní expozice k umístění objektu do správné zóny. Zóny se číslují od 0 do X a je mezi nimi jedna stopa rozdílu, tzn. zóna IV obdržela o jednu stopu více světla než zóna III.
Zóna
Popis
Obvyklé objekty
0
Naprostá černá
I
Černá -bez detailu
Tmavá zákoutí, výklenky
II
Černá - nějaké detaily
Tmavé stíny, černé oblečení
III
Černá - plná detailů
Důležité detaily stínů např. Listí, skály, oblečení. Stíny na tmavé pokožce
IV
Tmavě šedá - plná detailů
Stíny na světlé pokožce, průměrně tmavé listoví, hnědé vlasy, modré džíny
V
18% šedá
Tmavě modrá obloha tmavá pokožka, zelené listí zalité sluncem, zvětralé dřevo
VI
Světle šedá plná detailů
Pokožka bělocha zalitá sluncem, bledé kameny, beton, dřevo. Stíny na osvětlením sněhu
VII
Světla - plná detailů
Velmi světlá pokožka, světlé oblečení, chodníky zalité sluncem, písek, sníh s bočním osvětlením
VIII
Bílá - nějaké detaily
Bílé stěny
IX
Bílá - bez detailů
Sníh v otevřené, sluncem osvětlené krajině
X
Čistě bílá
Expozimetr
Expozimetry - lhostejno zda interní nebo externí – nemohou vědět, co čtou, a proto nedokáží odlišit bílý sníh od tmavě šedé skály. Místo toho jsou kalibrovány tak, aby předpokládaly, že světlo, které čtou, je odraženo středně šedým objektem (zóna V – 18% neutrální šedá karta). Z toho vyplývá, že pokud vyfotografujeme bílý nebo černý objekt expozicí naměřenou expozimetrem měřícím odražené světlo, budou výsledné negativy stejné – střední šedá. U interních expozimetrů používajících bodové TTL měření (u zonového systému se vždy bavíme o bodovém měření) toto platí pouze při použití manualního módu, expoziční automatiky většiny fotoaparátů používají korekce (správným směrem, ale většinou nedostatečné).
Přidělení zóny k objektu
Samozřejmě nemůžeme vinit expozimetry ze špatné expozice – ony dělají to nejlepší, co mohou. Proto se musíme naučit interpretovat, co nám expozimetr vlastně říká. Nezapomínejte, že zónový systém vlastně znamená použití expozimetru k přiřazení zóny k objektu.
Jak tedy přiřadíme zónu k objektu? Základní proicedura je jednoduchá:
- Změříme odražené světlo a dostaneme zónu V.
- Objektu přiřadíme zónu přidáním nebo naopak ubráním expozice.
- Každou jednou přidanou stopou posunete objekt po šedé škále nahoru (jedna stopa –jedna zóna) a každou ubranou stopou posunete objekt po šedé skále dolů (jedna stopa – jedna zóna)
Odpověď by mohla být: „Vy nevíte co vlastně fotíte?“
Ale ne, v takovémto případě nastupuje plán B:
- Vyberete nejtmavší stíny kde chcete mít detail.
- Změříme světlo a ubráním 1,5 - 2 stop posuneme tuto část obrazu do zóny III-IV (1,5 ) nebo III (2 stopy)
Kalibrace systému
Jsem si vědom toho, že většina čtenářů tohoto článku nemá možnost použít velice přesné, ale také drahé densitometry a proto ke kalibraci použijeme neutrální šedou kartu. Ta se dá koupit v obchodech zabývajících se fototechnikou, cena se liší velikostí karty.
Jak budeme při kalibraci postupovat? Celý proces rozdělíme do několika kroků:
- Najdeme čas pro tvorbu kontaktů
- Najdeme EI (expoziční index) vámi zvoleného filmu
- Najdeme vyvolávací časy pro kombinaci vámi používaného filmu a vývojky
- Položte prázdný proužek filmu na fotografický papír (tak jako když děláte kontakty z negativu).
- Vytáhněte zvětšovák do výše v jaké obvykle kontakty děláte
- Zacloňte objektiv tak, jak jste zvyklí.
- Udělejte proužkovou zkoušku, v intervalu po 3 vteřinách (3,6,9 ... vteřin)
Nalezení EI
Zóna I, která je definována jako práh (threshold) filmu a nemusí být totožná s ISO filmu výrobce. Důvodem je, že výrobci filmů v technických informacích o filmech používají ISO a vyvolávací časy při kterých dosáhnete vždy slušných výsledků. Nezapomeňte, že roli v tomto případě hrajou i kalibrační konstanty expozimetrů, které se liší podle jednotlivých výrobců. Vy jste se vydali cestou náročnější, ale také přesnější - cestou naprosté kontroly nad procesem.
Jak postupovat při vlastním testu?
- Umístíme šedou kartu tak aby byla rovnoměně osvětlena
- Nastavíme ISO dané výrobcem na expozimetru nebo fotoaparátu. Předpokládejme ISO 400.
- Fotoaparát musí být v manuálním režimu
- Změříme odražené světlo šedé karty a vybereme expoziční čas takový, abychom expozici měnili pouze rozsahem clonových čísel. U malých formátů je to obvykle nemožné, pak čas vybereme tak abychom se vyhnuli velice krátkým nebo naopak dlouhým časům.
- Je dobré poznamenat si expozice.
- Exponujte film následujícím způsobem:
- naměřená hodnota - zóna V
- prázdné pole – FBF (film base + fog)
- –5 stop od naměřené hodnoty – zóna 0
- –4 stopy od naměřené hodnoty – zóna I
- –3 stopy od naměřené hodnoty – zóna II
- –2 stopy od naměřené hodnoty – zóna III
- –1 stopa od naměřené hodnoty – zóna IV
- je dobré naexponovat i zbývající pole filmu, nenaexponovaný film se ve vývojce chová jinak než exponovaný. Stejně tak není moc vhodné dělat testy s délkou filmu 12 políček a potom používat 36. Vývojka se více vyčerpává a časy, které jste nalezli nejsou přesné.
Najděte políčko filmu kde je první znatelný posun od maximální černé k šedé.
Pole b by musí být maximální černá jinak je čas pro kontakty špatně.
Pole c je zóna nula takže též maximální černá, pokud ne je dobré ověřit čas pro kontakty. V případě, že je čas pro kontakty v pořádku je váš EI ISO800.
Je-li to políčko d, pak je váš EI stejný jako ISO výrobce (ISO 400).
Je-li to políčko e, pak je EI výrobce (ISO 400) 2x rychlejší než váš EI tj. váš EI je ISO 200.
Nalezení vyvolávacích časů
Normálně kontrastní je brána scéna kde rozdíl mezi zonou III (nejtmavší tón s plným detailem) a zónou VIII (poslední bílá s detaily) je 5,5 – 6 stop. To je bráno jako negativ s normálním vyvolávacím časem (v zónovém systému se označuje N). Pro scény s rozdílem větším nebo menším se vyvolávací čas zkracuje nebo prodlužuje. Při diskusích o způsobu vyvolání se obvykle použává N-2, N-1, N, N+1, N+2 což říká jakým způsobem byl netgativ vyvolán.
Jak postupovat při vlastním testu?
- Umístíme šedou kartu tak aby byla rovnoměně osvětlena
- Nastavíme EI nalezený při předchozím testu.
- Fotoaparát musí být v manuálním režimu
- Změříme odražené světlo šedé karty a vybereme expoziční čas takový, abychom expozici měnili pouze rozsahem clonových čísel. U malých formátů je to obvykle nemožné, pak čas vybereme tak abychom se vyhnuli velice krátkým nebo naopak dlouhým časům.
- Je dobré poznamenat si expozice.
- Exponujte film následujícím způsobem:
- naměřená hodnota - zóna V
- prázdné pole – FBF (film base + fog
- –4 stopy od naměřené hodnoty – zóna I, to umožní kontrolu EI indexu
- +1 stopa od naměřené hodnoty – zóna VI
- +2 stopy od naměřené hodnoty – zóna VII
- +3 stopy od naměřené hodnoty – zóna VIII
- +4 stopy od naměřené hodnoty – zóna IX
- +5 stop od naměřené hodnoty – zóna X
- Vyvolejte film tak jak jste zvyklí.
- Udělejte kontakt filmu minimálním časem u kterého jste dosáhli maximálního zčernání.
- Pole c musí být první zóna 1 – znatelný posun od maximální černé k šedé.
- Označte proužky a udělejte kontakt polí e – zóna VII, f – zóna VIII a g – zóna IX a to tak, že polovinu pole přikryjete kouskem papíru. To vám umožní porovnat tóny s maximální bílou papíru.
- Naexponujte a vyvolejte vsechny proužky polí e, f, g najednou.
- Po ustálení a uschnutí vyberte tón, který odpovídá zóně VIII, tj. jednoznačně poznatelný tón směrem od bílé.
Je-li pole e požadovaný tón - vyvolali jste N+, zopakujte test a zkraťte čas vyvolání o cca 15%.
Je-li pole g pořadovaný tón – vyvolali jste N-, zopakujte test a prodlužte čas vyvolání o cca 15%.
Pokud jste nalezli vyvolávací čas pro N (normální vyvolání), označte proužek filmu a udělejte kontakt. Lze ho použít pro porovnání při testech časů pro N+/N-.
Naexponujte shora popsaný test na 3 cívky pokud používáte metráž (10-12 polí) či svitek nebo na jednu cívku 36 polí a to tako: pole 1-7, 15-21, 29-35. Ve tmě otevřete kazetu a jemně přeložte film na třetiny, rozstříhejte. Každý pruh vyvolejte samostatně a to:
1. o 20% méně než N
2. normálně N
3. o 20% více než N
Pruh vyvolaný N slouží pro kontrolu testu na čas N. Kontakt z tohoto proužku musí být stejný jako kontakt z testu normálního vyvolávacího času.
Udělejte kontakty z proužků N-20% a N+20%. Označte je.
Nyní porovnejte N-/N+ s kontaktem pro N.
Je-li pole d (epozice na zóny VI) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N+2
Je-li pole e (epozice na zóny VII) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N+1
Je-li pole g (epozice na zóny IX) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N-1
Je-li pole h (epozice na zóny X) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N-2
Používání zónového systému
Tak víme, jaký EI použít pro daný film, jak film vyvolat abychom měli co nejlepší negativ a co nejméně práce při zvětšování, ale jak s těmito informacemi vlastně pracovat? V části Přidělení zóny k objektu jsme si vysvětlili, že máme dvě možnosti expozice:
- přidělit objekt do zóny
- exponovat na nejdůležitější stíny (větší část expozic)
V předchozích testech jsme nalezli časy pro vyvolání a teď už to jen spojit dohromady. Takže změříme nejdůležitější stíny - zóna III-IV, změříme nejdůležitější světla - zóna VII-VIII. Jestliže jsme se rozhodli, že světla umístíme do zóny VII, ale měření ukazuje, že ve skutečnosti jsou v zóně IX, pak vyvoláme N-2. Naopak pokud světla, které chceme mít v zóně VII jsou ve skutečnosti v zóně VI pak je nutno negativ vyvolat N+1. Jinými slovy exponujeme na stíny, vyvoláváme na světla. Při vyvolání N+/N- dochází k výraznému posunu ve světlech, u stínů není posun tak výrazný.
Závěrem
Jak vidíte, není to zas tak složité. Pokud používáte metráž je výhodné používat film s cca 10-12 snímky. Ty většinou naexponujete při stejných světelných podmínkách a nezřídka na jeden objekt (různé filtry, různé úhly pohledu). No jo filtry. Pokud použijete bodové TTL měření tak to není takový problém, ale při použití externího expozimetru přepočítávat zóny a ještě filtraci se může zdát složité. Jeden kolega mi poradil trik, jak tohle vyřešit. Každý filtr má nějakou hustotu, známe-li EI filmu a filtrační faktor použijeme jednoduchý výpočet:
Nastavený EI = EI filmu / filtrační faktor např.
EI filmu = 400
Filtrační faktor = 8 (červený filtr)
400/8 = 50
Na expozimetru nastavíme ISO50 a měříme, úbytek světla je zahrnut v měření.
V odkazech je link na stránky odkud se dají stáhnout zajímavé pomůcky i pro zónový systém.
Literatura:
Ansel Adams: The Camera
Ansel Adams: The Negative
Ansel Adams: The Print
Odkazy:
http://www.darkroomagic.com
Poděkování
Závěrem bych chtěl poděkovat Předsedovi za překlad článku do češtiny.
Dobré světlo vám přeje Karel Dvořák (Kodl)
Zobrazit článek
Jeden kamarád se kdysi učil na zkoušku z němčiny, ale nešlo mu to, nebo se flákal. Pak jsem se s ním bavil den před zkouškou, že prý to pořád neumí, ale alespoň se naučí strašně rychle listovat ve slovníku. Tak jen aby zcela laické komentování zónového systému nedopadlo jako to strašně rychlé listování.
