Žádné odpovědi

[PetrH]

Pořizuje-li si fotograf kameru, je základní objektiv optikou, o které fotograf obvykle uvažuje nejdříve. U kinofilmových zrcadlovek a středoformátových kamer je rozhodnutím výrobce dáno, který objektiv bude ten základní a případné osobní preference na tom nic nezmění. U velkého formátu je paleta možností daleko pestřejší.Názvosloví VF optiky trochu specifické, protože adjektiva „širokoúhlý“ a „standardní“ nebo předpona „tele“ se vztahují k optické konstrukci objektivu a nikoliv k prostému poměru ohniskové délky vůči úhlopříčce formátu jako u menším formátů.
Čeština nemá ustálené názvoslovné pravidlo a i když je výsledek jazykově poněkud neobratný, držím se anglosaské terminologie, protože jsem na nic lepšího nepřišel.
Sousloví základní objektiv zde používám pouze, je-li myšlen základní objektiv (ohnisková vzdálenost rovna úhlopříčce filmového listu). Výraz standardní je užit, je-li myšlena tato skupina objektivů obecně.
Pojem „standardní“ se používá bez ohledu na formát filmu, přestože měřeno výrazivem menších formátů se může jednat o „teleobjektivy“, případně i o „širokoúhlé“ objektivy.

Proto 300 mm sklo (ze skupiny standardních objektivů) je stále standardní objektiv, i když ho použiji pro formát 4x5 palce, ačkoliv vůči kinofilmu jde o ekvivalent téměř 90 mm. Upřesňujícím výrazem je pojem dlouhoohniskový objektiv (long focus lens), jakkoliv to zní neobvykle.
Podobně platí, že když fotografuji širokoúhlým Nikkorem SW 8/150 mm na formát 4x5 palce, mám stále širokoúhlý objektiv, byť měřeno ohniskovou vzdáleností se jedná o sklo základní (používám širokoúhlý objektiv jako základní).

Základní objektivy (standard lens, normal lens): jsou skla, která mají ohniskovou vzdálenost rovnou úhlopříčce formátu filmu. Z toho vyplývá, že obrazový úhel je 53° a kinofilmový ekvivalent je 43 mm (přepočteno na diagonálu). Tato definice je dána konvencí a nikoliv fyzikálními zákony.

Základní objektiv pro formát 4x5 palce je již zmiňovaných 150 mm, přičemž ohniska 135 mm až 210 mm jsou rovněž považována za (kratší nebo delší) základní optiku. Oblíbených kinofilmových 50 mm odpovídá 200 - 210 mm. U jiných formátů je rozsah ohnisek přijímaný za základní analogický.

Nejčastější světelnost moderních standardních objektivů je f5,6 (u dlouhých ohnisek může být světelnost i nižší), což s prodlužující se ohniskovou vzdáleností přináší nutnost užití závěrek příslušných velikostí:

do 150 mm včetně: velikost závěrky 0
180 – 210 mm včetně: velikost závěrky 1
240 mm a více: velikost závěrky 3

U starších objektivů se lze setkat i s jinými velikostmi závěrek. Vyjma teleobjektivů se skla s ohniskovou vzdáleností delší než 480 mm do závěrek běžně nevsazují.

Stran optického designu jde nejčastěji o téměř symetrické plasmaty 6/4 optimalizované pro zobrazení mezi nekonečnem a měřítkem 1:10, řidčeji je možné najít i větší počet čoček nebo skupin.

Výhoda symetrického designu spočívá v odstranění některých optických vad provázejících asymetrické konstrukce. Obecně je symetrická optika méně náročná na objem výpočtů, i když v současnosti tento problém vyřešil rozvoj výpočetní techniky. Symetrii u standardní optiky nelze brát doslova, protože plně symetrický objektiv by výborně zobrazoval pouze objekty v měřítku 1:1. Skla jsou téměř symetrická, nutné korekce pro zobrazení nekonečna symetrii objektivů porušují.

Pravděpodobně veškerá novější standardní optika je apochromaticky korigovaná, vyrobená z nízkodisperzních skel s vícenásobnými antireflexními vrstvami.
Zorný úhel je mezi 70° - 80°, o něco méně pro nejdelší ohniska. Rozsah na trh dodávaných ohniskových délek se dle výrobce pohybuje od 100 / 105 mm až po 36O nebo 480 mm.
Klasická řada je: 100 – 135 – 150 – 180 – 210 – 240 – 300 – 360 – 480 mm.
Moderní standardní objektivy jsou výkladní skříní výrobce a při výběru nelze šlápnout vedle.

Objektivně těžko hodnotitelnou vlastností je bokeh. Co se týče počtu lamel clony, většina moderních objektivů beznadějně prohraje se svými mnohem staršími předchůdci. Pětilamelová clona je běžná, zatímco u starší optiky jsou clony zásadně mnohalamelové.

Popularita standardních objektivů jiných optických konstrukcí způsobila, že byly donedávna vyráběny jako alternativa k hlavní produkční řadě standardní optiky. V současnosti je jejich výroba značně utlumená.

Tyto objektivy vyráběné za posledních třicet let jsou, nebo častěji byly, dostupné jen v omezeném rozsahu ohnisek. Jde směs optických konstrukcí, symetrické i nesymetrické. Jejich výhodou je především nižší hmotnost a minimálně ve střední části obrazového pole srovnatelná optická kvalita. Nevýhodou je menší zorný úhel (menší obrazový kruh), u některých nižší světelnost a v krajích obrazového pole mírně měkčí kresba. Dnes jsou oblíbené především jako kompaktní dlouhá skla.

Hlavními zástupci jsou:

dialyt (4/4): Fujinon C
tessar (4/3): Nikkor M, Xenar
triplet (3/3): Geronar

Vzhledem k velké oblíbenosti tessarů v českých zemích, je na místě malá odbočka „O tesssarech a těch ostatních“: čistě prakticky je hlavní rozdíl ve velikosti vykresleného kruhu. Tessary jsou limitovány relativně malým zorným úhlem zřídka větším než 55°, poslední modely okolo 60° (vyjímečně i více). Což převedeno do fotografického života znamená výrazné omezení pohybů standard (u základních objektivů).

Druhý zřetelný rozdíl je v počtu čoček/skupin: tessary 4/3, klasická standardní optika obvykle 6/4. Větší počet čoček dává vývojářům mnohem více možností eliminovat optické vady, zatímco u tessarů je manévrovací prostor omezen více méně na použití speciálních skel (Apo Tessar).
Je vlastností tessarů, že kvalita zobrazení je výrazně vyšší ve středu obrazového pole a směrem ke krajům klesá, zatímco u skel modernějších konstrukcí je rovnoměrně rozložena a v podstatě dosahuje svého fyzikálního limitu v celé obrazové ploše.

Přímé srovnání objektivů přináší zajímavé výsledky: i staré tessary bývají ve středu obrazového pole podobně ostré jako moderní skla. Srovnání s nejstaršími plasmaty bez antireflexních vrstev může pro tessary dopadnout ještě lépe, protože jednoduchý design nezpůsobuje závoj a zároveň zachovává dostatečně ostrou kresbu.
Při porovnání moderních tessarů delších ohnisek (vůči myšlenému formátu), kdy je využívána jen střední část obrazového pole a plasmatů bude rozdíl v kvalitě zobrazení minimální.

Design moderních objektivů není nutně lepší, je jen univerzálnější. To je vykoupeno většími rozměry, hmotností a cenou. Tessary lze s výhodou použít zejména jako dlouhoohnisková skla.
Pokud požívám jen malý rozsah pohybů a netrvám na maximální kvalitě v rozích filmového pole jsou moderní tessary dobrou a ekonomicky výhodnou volbou i jako základní optika.

Protože ve světě velkého formátu letí čas poněkud pomaleji než ve světě ostatní fotografické techniky, tak aby nedošlo k nedorozumění, pojem „moderní“ zde znamená produkci posledních přibližně třiceti let. Bez ohledu na to, že mnoho optiky jež je zmiňována v přítomném čase, se více let nevyrábí, nebo dokonce výrobce ukončil kompletně produkci vztahující se k velkému formátu.

Za shlédnutí článku kritickým okem a za připomínky děkuji Danymu.

Dobré světlo Vám přeje

Petr Hartvich (PetrH)

Zobrazit článek