Širokoúhlá optika je pro část fotografů základnější než základní a bez její existence by pravděpodobně nemálo krajinářů a architektonistů vymřelo. Tato skupina velkoformátových objektivů má proti standardním sklům daleko více parametrů jimž je hodno věnovat pozornost. Nyní se na ně a jejich příslušenství podíváme zblízka.Širokoúhlé objektivy (wide angle lenses): jsou skla designovaná se snahou o dosažení co největšího zorného úhlu a důrazem na maximální kvalitu zobrazení v krajích obrazového pole. Zorný úhel starších je 80° - 100°, moderních 100° – 110°, extrémně až 120°. Tato skupina objektivů je vymezena především hodnotou svého zorného úhlu a optickou konstrukcí, eventuální poměr ohniskové délky vůči úhlopříčce filmového listu je druhořadý.
Široká skla jsou nebo byla vyráběna v rozsahu 35 – 300 mm, většina je v závěrkách velikosti 0. Řada klasických „širokých“ ohniskových délek je u jednotlivých výrobců méně jednotná než u standardní optiky, přibližně se skládá z: 55 – 65 – 75 – 90 – 120 – 150 mm, plus méně obvyklá „dlouhá“ ohniska kolem 200 a 300 mm. K úplnému výčtu patří ještě středoformátová skla délek okolo 35 a 45 mm. Nejširší moderní VF sklo je Super Angulon XL 5,6/47 mm, těsně vykreslí formát 4x5 palce.
Rozsah pracovních clon doporučených výrobci je pro objektivy 35-55 mm 8-11, pro skla 65-90 mm 16-22 a pro nejdelší ohniska 22-32. Při vyšším clonění dochází u těchto objektivů vlivem difrakce ke změkčení obrazu, zejména v krajích vykresleného kruhu. Poslední modely obsahují optické prvky z nízkodisperzních skel maximálně omezující barevnou vadu. Je třeba poznamenat, že design moderních širokých skel zasáhl nástup výpočetní techniky v daleko vyšší míře než ostatní skupiny objektivů a došlo ke skokovému zvýšení kvality.
U širokoúhlých objektivů dochází ve směru od středu obrazového pole k okrajům k výrazné změně osvětlení (illumination), která se pohybuje v rozmezí 1,5 – 3,5 clony. Úbytek světla (light fall off) obecně provází veškerou VF optiku. Rozdíl mezi středem a rohy filmového listu je u základních objektivů o něco více než půl clony a pro delší ohniska ještě méně a tudíž je možno změnu zanedbat. Světelné ztráta se zvětšuje v případě použití pohybů standard. K vyrovnání slouží šedý centrální filtr.
V rozích formátu 4x5 bude proti středu filmového pole při pracovní cloně u jednotlivých ohniskových délek ztráta přibližně:
u 75 mm -2 EV
u 150 mm (základní) -2/3 EV
u 210 mm -1/2 EV
u 300 mm -1/5 EV
Závislost změny světelnosti na vzdálenosti od středu obrazového kruhu popisuje graf, který vedle MTF křivek tvoří základní dokumentaci kvalit objektivu. Bohužel ne každý výrobce ho dává k dispozici. Nicméně díky velké podobnosti závislostí, lze v běžné praxi s dostačující přesností použít dostupný graf širokoúhlého objektivu stejné ohniskové vzdálenosti. U optiky kinofilmových nebo středoformátových kamer k tomuto jevu nedochází v tak významné míře kvůli rozdílnému optickému designu, který významně omezuje tento efekt. Širokoúhlý 43 mm objektiv pro Mamiyu 7 (formát 6x7 cm) je výjimkou, v rozích filmového políčka „chybí“ téměř 1,5 clony, důvodem je typ optické konstrukce blízký VF sklům.
Hlavní výrobci VF optiky vyrábí nebo vyráběli poslední generace širokoúhlých objektivů ve dvou řadách. Prémiová řada jsou objektivy s větším zorným úhlem a světelností (f4,5 nebo f5,6), lépe korigovanými optickými vadami a také významně vyšší hmotností. Druhou řadu - nezahrnuje všechna ohniska řady první - tvoří obvykle jen objektivy 75 mm a 90 mm. Tato skla mají menší zorný úhel, nižší světelnost (f6,8 nebo f8) a jsou mnohem kompaktnější. Rozdíl spočívá v optické konstrukci, u jednoho výrobce je vždy stejný počet skupin, ale skla světelnější řady mají nejčastěji přidány dvě další čočky kvůli dokonalejší korekci optických vad v krajích obrazového pole. Optimalizovány jsou pro zobrazení v nekonečnu. Konstrukčně se jedná o klony Biogonu, původního Zeissova modelu uvedeného na trh v padesátých letech minulého století.
Nevýhodou starších skel je slabší obrazová kvalita v krajích vykresleného kruhu a menší zorný úhel. Dlužno dodat, že dnes bychom leckterou dříve vyrobenou optiku za širokoúhlou ani nepovažovali, protože zorný úhel mnohých novějších standardních skel dosahuje podobných hodnot. Přes všechny nevýhody jsou tato skla velmi oblíbená. Zásadním benefitem je jejich značně nižší hmotnost. Velikostí obrazového kruhu a kvalitou se moderním objektivům blíží například Wide Field Ektary a Dagory nebo některé Protary a Angulony.
Na rozdíl od jiných objektivů širokoúhlá skla zobrazují na matnici výrazně tmavěji části obrazového pole mimo střed. Což činí nesnadným komponování a ostření, především u extrémně širokých skel. Dvojnásobně obtížnou je potom práce za horších světelných podmínek, zvláště potřebuji-li při pracovní cloně zkontrolovat hloubku ostrosti kompozice. Naštěstí je tento problém řešitelný instalací Fresnelovy čočky.
Fresnelky vyrobené speciálně pro VF kamery mají velice jemný rastr a ohniskovou vzdálenost vybranou pro co nejlepší zjasnění obrazu na matnici. Nevýhodou originálních kusů je jejich cena, ale dobrou službu udělají i levné čočky. Jediným kompromisem je potom zřetelnější rastr, ale na ten se dá zvyknout. Fresnelka se vždy instaluje na matnici směrem k fotografovi s rastrem směrem ke sklu matnice (výsledné uspořádání je: objektiv – matnice – fresnelka – fotograf). Je možná i instalace mezi matnici a objektiv, ale takové uspořádání způsobí posun roviny zaostření (zaostřeno mám v jiné rovině než je film v kazetě). V tomto případě je nutno soustavu objektiv – fresnelka – matnice překalibrovat tak, aby rovina zaostření odpovídala i uspořádání objektiv - film. U standardní optiky nebo teleobjektivů instalací fresnelky žádný převrat nenastane, obraz bude pouze o něco jasnější. Někdy doporučované namazání matnice vazelínou a vytření do sucha nemá na zjasnění obrazu širokoúhlých objektivů příliš vliv.
Výrobci uvádějí na trh i skla, která se jednoznačně nevejdou do žádné z tradičně zavedených skupin. Konkrétně asférické Super Symmary XL od Schneider Optics jsou zorným úhlem 105° rovnocenné klasickým širokoúhlým objektivům. Anglický termín pro tuto skupinu objektivů je wide field lenses.
Centrální filtr (centre filter, am.: center filter): je neutrální šedý přechodový filtr, kde nejtmavší je střed a směrem k okrajům hustota klesá. Centrální filtry (CF) jsou vyráběny danému objektivu na míru (Rodenstock, Schneider) a optimalizovány pro použití v rozsahu pracovních clon. Ostatní výrobci VF skel CF buď nedělají vůbec (Nikon), nebo jen omezeně (Fujinon). Vnější filtrový závit má obvykle větší průměr než vnitřní, kvůli zamezení vinětace při případném užití dalšího filtru. Přísně vzato, kvůli různým optickým konstrukcím VF objektivů existuje více exaktních fyzikálních popisů gradientu světelnosti, který navíc není konstantní vůči změně clonového čísla. V praxi si lze vystačit s jedním filtrem se stejným filtračním faktorem pro více objektivů, rozdíly ve strmosti gradientů nejsou příliš dramatické stejně jako rozdíly způsobené změnou clony (v rozsahu pracovních clon).
Na druhou stranu ne vždy je efekt úbytku světelnosti nutně vnímán negativně, hlavně u černobílé fotografie díky většímu dynamickému rozsahu filmu nenarušuje tento jev celkový dojem z fotografie tak zřetelně jako u kontrastní barevné inverze a naopak může být využit jako tvůrčí prostředek. Mnoho fotografů snímajících výhradně na černobílý materiál používá CF pouze na extrémně široké objektivy nebo vůbec. CF se vždy nasazuje přímo na objektiv a případné další filtry na něj.
Centrální filtry se nejvíce uplatňují při focení na barevné diapozitivy. Kde je hranice, kdy je ještě CF nutný a kdy ne, závisí od kontrastu fotografované scény, použitého filmového materiálu, tvůrčího záměru a osobního vkusu fotografa. Pro inverzi 4x5 je hranice mezi 75 mm (spíše ano) a 90 mm (většinou není třeba), měřeno kinoekvivalentem přibližně 21 mm proti 25 mm. Samozřejmě je možné pořídit působivé fotografie na strmou inverzi bez CF i s extrémně širokými skly, ale je třeba počítat se skutečností, že podexponované rohy jsou velmi zřetelné.
Centrální filtr nevyrovnává změny v celém obrazovém poli stoprocentně, i při použití CF zůstanou okrajové části tmavší, ale hlavní část zobrazeného pole bude homogenní. Důvodem je mimořádná technologická náročnost výroby barevně neutrálního gradientu CF, která je i zdrojem vysoké ceny.
Pro objektiv Super Angulon XL 5,6/72 mm nabízí Schneider Kreuznach trošku překvapivě možnost nahradit centrální filtr IVb vyrovnávající 2 clony filtrem IVa s korekcí 1,5 clony. Překvapivě jednak kvůli vlastnímu zdůrazňování nutnosti užívat objektiv pouze se „svým“ filtrem, druhak proto, že mezi filtry je rozdíl půl clony.
Zajímavě je kompenzace úbytku světelnosti řešena u dvoučočkových extrémně širokoúhlých Hypergonů (zorný úhel 140°). Součástí těchto stoletých objektivů je kovová mnohocípá hvězdice (vrtulka) suplující funkci centrálního filtru. Snímání se provádí tak, že zlomek expozičního času probíhá s odklopenou hvězdicí a zbytek doby je exponován s hvězdicí přiklopenou na objektiv, kdy dochází k zastínění středu obrazového pole, zatímco kraje jsou dále exponovány. Hvězdice by se měla během expozice točit, aby zastiňovala zorné pole rovnoměrně (původní návrh počítá s větrným pohonem:-)
Existují další řešení tohoto problému, například částečně lze upravit naskenovaný film „in silico“, potemníci mohou našroubovat CF na objektiv zvětšováku, nebo zkusit další finty, ale každé jiné řešení než užití CF přímo na snímacím objektivu kamery je kompromisem.
Mezi speciální příslušenství především širokoúhlých objektivů patří zaostřovací šnek (focus mount), udělátko, do kterého lze objektiv namontovat a připevnit k tělu kamery. Ostření potom probíhá stejně jako u kinofilmových nebo středoformátových objektivů, otáčením prstence, který pohybuje s objektivem. Tímto způsobem se pracuje s VF optikou u kompaktních velkoformátových kamer (bez měchu, například Silvestri T30, Sinar Handy), u Hasselbladu ArcBody a pravděpodobně u veškerých svitkových panoramatických kamer (třeba Linhof Technorama 612, Horseman SW 617). U klasických VF kamer se zaostřování šnekem nepoužívá.
Jak již bylo zmíněno v prvním článku, u hodně širokých skel je nutno hlídat jejich použitelnost s konkrétní kamerou. Jde o to, aby bylo možno přiblížit k sobě standardy na kratší vzdálenost, než je výtah měchu. Při používání pohybů může dojít k situaci, že ten který pohyb nebude realizovatelný - například kvůli naskládanému měchu, který natlačený mezi standardami další pohyb žádaným směrem znemožní. Taková situace může nastat zvlášte při zaostření na nekonečno.
Příklad: fotografuji velmi širokým sklem architekturu, mám zaostřeno na nekonečno nebo téměř nekonečno a chci srovnat kácející se svislice. Tak učiním zdvihnutím přední standardy nahoru, přitom neporušuji vzájemnou rovnoběžnost standard. Pokud mám kameru, kde sotva zaostřím na nekonečno, tak pravděpodobně svislice nesrovnám, protože naskládaný měch takový pohyb neumožní (varhánky se „vzpříčí“).
Zobrazit článek
