Já jsem zrovna ten případ, kterej přešel od digitálu k filmu. Před 2 roky.
Proč?
Z digitálu venku udělám "cvak", podívám se na displej..."hm..trochu světlejší" "cvak" - jo to je ono. Pak se to natáhne do fotošopu, něco se potahá, vymaskuje a dostanete tam 10 clon taky. Pak to uložim do D:/Foto/.../imgxxxx.jpg a rok na to nekouknu. To když se s tim matlám v komoře, pak to peru, napínám, uložim do alba, tak na to zírám každou chvíli jak z jara, všem se chlubim a mám z toho obrovskou radost.
To, že digitály maj 36 Mpx je sice hezký, ale nevim, jestli je to využitelný pokud netisknu billboardy. Většina digitálistů okolo mě netiskne vůbec a nebo výjimečně, do max 30x40. To si myslim, že z filmu jde taky. Další věc je kvalita tisku. Znám spoustu lidí, který jsou schopný rozebírat obrázek na 200% zvětšení a pak to poslat na laserovej tisk.
ISO 25600 nebo kolik je fajn. Pro komerční fotografy. Já si vystačim s max. 1600, což jde myslim i z HP5+ v pohodě.
Ohromnou výhodou, kterou vnímám já je velikost "média". Digitální středoformát je prostě pro mě nedostupnej. Takhle si můžu naládovat flexu, mimochodem za pár korun, formátem 6x6, což se s APS-C vůbec nedá srovnávat.
Berte tento příspěvek jako výlev temnokomornickýho nováčka, flame se nepřipouští, jelikož vše myslim v dobrým