Nemaje temné komory, hledal jsem cestu jak realizovat pozitivy z negativu od středního formátu nahoru. Nejprve jsem zkoušel kyanotyp, který je velmi snadný, ale nemá takovou bohatost tónů, jako právě albumin nebo slaný proces. Oproti slanému procesu zase má albumin výhodu, že obraz se vytváří v tenké vrsvě bílku na povrchu papíru, takže je celkové ostřejší a jasnější. Slaný proces a kyanotyp jsou velmi dobře popsány na stránkách Národního technického muzea, o albuminu jsem toho v češtině mnoho nenašel. Zde je tedy stručné shrnutí mých zkušeností, zdrojem informací byly převážně stránky www.alternativephotography.com. Doufám, že to pomůže nerozhodným, je to velká legrace a určitě stojí za námahu.
Chemie
- 15 vaječných bílků
- Mořská sůl (bez jódu)
- Citronan sodný dihydrát
- Kyselina octová
- Dusičnan stříbrný
- Dichroman draselný (voliteně pro kontrolu kontrastu)
- Ustalovač bez tvrdidla (např. TF-2, mám ho plný kanystr pro pyronegativy)
- UV osvitová jednotka pro DPS, lze sehnat např.: zde
- http://www.vyroba-dp...ve-jednotky-DPS
- http://www.abetec.cz...zicni-jednotky/
Papír se pokryje denaturovaným vaječným bílkem se solí, následně se zcitlivuje roztokem dusičnanu stříbrného. Dusičnan stříbrný reaguje s chloridem sodným na chlorid stříbrný, jenž je dostatečně citlivý ke světlu pro účely kopírování (samotný dusičnan stříbrný je sice také citlivý, ale mnohem méně). Je to tedy podobný proces, jako slaný tisk. Papír se musí napustit oběma látkami postupně po zaschnutí. Při smíchání do jednoho roztoku se okamžitě vysráží ve vodě nerozpustný chlorid stříbrný a zcitlivění takovouto sraženinou není prakticky realizovatelné. Výhoda je, že celý process můžeme dělat při umělém osvětlení, exponuje se UV zářením, tedy buď na slunci, nebo vhodným UV světelným zdrojem.
Papír
Vhodnější je spíše tenší hlazený kreslicí papír, tlustý rýsovací papír (který je mimochodem velmi dobrý na kyanotyp) se mi příliš neosvědčil. Počítejte s tím, že papír se bude máčet dvakrát ve slaném bílku, pak ve zcitlivovacím roztoku a zejména několikrát při ustalování a případně tónování, takže musí být dostatečně klížený.
Příprava vaječného bílku
Vraž do skleněné mísy 15 vajec, ale čisté, bez poutek, žloutků a skořápek. Potřebujeme 500ml čisté bílkoviny, do kterého přidáme 2ml 28% roztoku kyseliny octové, 15ml destilované vody, 15g nejodované soli a případně i 15g citronanu sodného, který jako konzervant prodlouží trvanlivost papírů před zcitlivěním a expozicí. Celou směs pak vytrvale šleháme, až vznikne jednolitý sníh. Pokud šleháme ručně, pak alespoň 45 minut. Pak zakryjeme potravinářskou fólií a necháme přes noc v lednici. Ráno máme v míse čistou bílkovinu a nahoře hustou pevnou pěnu, kterou stáhneme a vyhodíme. Zbylou slanou bílkovinu přecedíme do uzavíratelné lahve přes gázu a necháme alespoň týden v lednici odležet. Platí zde, že čím starší, tím lepší.<h2> Pokývání papíru</h2>
Odleženou vaječinu nalejeme do obdélníkové skleněné misky s rovným dnem, velkost volíme podle velikosti papírů, resp. negativu. Papír opatrně položíme na hladinu a pomocí špejlí rovnáme, pokud se okraje začnou zvedat. Asi za 3 minuty špelí nebo párátkem opatrně nadzvedneme jeden roh, papír vyjmeme z misky a necháme okapat přebytečný bílek. Sušíme na šňůře, jako fusekle. Suché papíry srovnáme přes hranu stolu a přežehlíme rozpálenou žehličkou, přičemž vrstvu bílku přikryjeme čistou čtvrtkou. Zahřátí je nutné pro vytvrzení bílku, protože celý proces krytí ještě jednou zopakujeme. Není to nezbytně nutné, ale výsledný povrch je pak pěkně hladký a jednolitý. Bílkový papír je nachystaný na zcitlivění, pokud přidáte do směsi konzervant (citronan sodný) vydrží v šuplíku mnoho týdnů.
Zcitlivování
Existují tři způsoby zcitlivování roztokem dusičnanu stříbrného. Lze potírat štětcem, nanášet naplocho položenou skleněnou tyčinkou, nebo tzv. zcitlivování plováním. První dva způsoby jsem sice zkusil, ale hned zase opustil, protože rovnoměrné nanesení sice není nemožné, ale nestojí to za námahu. Zcitlivování plováním probíhá stejně, jako napouštění bílkem. Prostě do misky s plochým dnem nalejeme roztok dusičnanu a pak na něj pokrytou stranou položíme připravený papír. Necháme reagovat tak 3 minuty, zvedající se rohy rovnáme párátkem nebo špejlí. Pak nadzvedmeme jeden roh, opatrně vyjmeme a necháme okapat. Při manipulaci s dusičnanem jsou nezbytné gumové rukavice. Papíry suším vleže na vhodné podložce (sklo, noviny a p.). Kapky dusičnanu nechávají permanentní skvrny, takže zejména v koupelně je nutno dbát zvýšené opatrnosti, jinak bude řev. Usušené papíry srovnáme a můžeme exponovat.
Expozice
Tradičním zdrojem světla je slunce, má to však svoje mouchy. Mě se osvědčila osvitová jednotka na tištěné spoje Hobby DP 42 (http://www.abetec.cz...ka-hobby-dp-42/). Při troše štěstí se dá koupit z druhé ruky za dobrou cenu. Další variantou jsou stolní solária. Osvitová jednotka je skladnější, jednodušší na použití a nemáte problém s ochranou očí, protože při expozici je zdroj světla uzavřený víkem. Dobu expozice je nutno vyzkoušet, závisí na negativu a na tom, jak se vám podaří papír připravit, zpravidla je to ale několik minut. Mě se osvědčil klasický systém proužků, udělám první test na 3 min. a pak další až najdu tu správnou mez. Pozitiv je hotový ihned, ale je třeba mít na paměti, že ustalováním se mírně zesvětlí, takže výchozí pozitiv musí být mírně tmavší. Pokus omlyl je asi jediná rozumná metoda, jak dosáhnout správného odstínu. Literatura hovoří o děleném rámečku, kdy máme možnost nahlédnout za pochodu na pozitiv. To bylo asi zásadní při použití slunečního světla, u osvitové jednotky se stálým výstupem UV záření mi to nestálo za námahu realizovat. Čerstvě naexponovaný pozitiv je vizuální lahůdka, má krásně teplou hnědou barvu. Škoda, že ho nelze uchovat trvale. Ale pár hodin v šuplíku může pobýt, nemusíte ho ustalovat hned.
Vyvolání a ustalovač
Po expozici se papír takzvaně vyvolává ve vodě z kohoutku – to znamená, že se vyperou zbytky chloridu stříbrného. Okamžitě reaguje s fluoridy ve vodě obsaženými a vytváří bělavou straženinu. Vypadá jako pastis, ale není k pití. Můžete nechat pár minut v misce a pak propláchnout čistou vodou. Vypraný pozitiv vložíme na cca 5min. do ustalovače bez tvrdidla (TF-2 a p.). Tam nám zesvětlá, při sušení zase trochu ztmavne, ale ne tolik jako těsně po expozici.
Komu se nelíbí oranžovohnědá barva pozitivu, může se pustit do tónování nejlépe zlatým tonerem. Já to nedělám – zkusil jsem selenium od Kodaku, ale moc nedoporučuju. Poměrně agresivně zesvětluje a pokud nevyperete pozitiv požádně, udělá na něm permanentní fleky. Občas používám k zesvětlení pozitivu, pokud uplně netrefím odstín, ale hodně zředěný a jen na krátkou chvíli.
- ale najprv si obstaram svoje prve velkoformatove negativy 
