Hidejoshi:
Výška zvětšováku nad papírem nemá nic společného s množstvím světla, které prochází skrz negativ. Výška jen udává, na jak velkou plochu se to světlo rozptýlí. Čím ho dám výš, tím je plocha osvitu větší a tím je intenzita osvětlení menší a tedy čas osvitu delší.
Notorius:
. Tvůj příspěvek mě vždy potěší.
jirin-ol:
To víš, zajímá mě trošku i ta teorie, jak co funguje a proč.
Luz-Ji:
Perfektně vystižené s tím tvarohem a předsavitelné. Přesně tak. Mějme chleba o rozměru 6x6cm (36cm2) a na něj si dopřejme 3,6cm tvarohu. Nyní nám ten chleba spadne na druhý krajíček o rozměru třeba 12x12cm (144cm2) a tvaroh se po něm rovnoměrně rozpleskne. Nyní pamatujme na zákon o zachování množství tvarohu. A máme vrstvu 0,9cm. Nyní uděláme z původního 6x6 krajíčku výřez 24x36mm (8,6cm2), stále s tvarohem o výšce 3,6cm. Náhodou nám ten kousek spadne opět dolů na druhý krajíček o rozměru 10x15cm (150cm2, tedy +- stejná plocha jako předchozí), no a tvarůžek se nám fest rozmajzne opět na souvislou vrstvu. Nyní ale jen na 0,2cm.
Pokud výšku tvarohu přirovnáme k intenzitě osvětlení v luxech, pak pro svitek získáme dejme tomu 0,9lux a pro kino 0,2lux. Čas osvitu je pak přímo úměrný intenzitě osvětlení. Samozřejmě za předpokladu stejně krytého negativu, aby mě tu někteří nebrali za slovo.
Tak to jsem rád, že se Ti to přirovnání líbí a že si to tak pěkně umíš představit. A hezky jsi tu teorii s tvarohem rozvinul.
Teď tu teorii ještě ověřit v komoře při zvětšování.
Napsal jsem, že s tím tvarohem je to hloupé přirovnání. Ale napsal jsem také, že ta tloušťka tvarohu zůstává stejná, pokud se nezmění některá nastavení zvětšováku (výška, clona, kondenzor, nějaké filtry, jiná žárovka, jiný objektiv). Tímhle přirovnáním jsem chtěl pouze říct, že pokud se nezmění uvedená nastavení, tak ta tloušťka (intenzita světla) je v každé části chleba (papíru) stejná (teď to myslím při osvitu bez negativu, který by tu stejnost pochopitelně (snad) rozhodil). Tenhle můj tvaroh nezná zákon o jeho zachování, jak o tom pojednává Tvá představivost.
Pokud by se světlo chovalo podle Tvé teorie, měl bych docela problém při vykrývání. Každé vykrývané místo by změnilo osvit v místě nevykrývaném. To by byla docela komplikace. A nemělo by pak smysl dělat proužkové zkoušky, celé by to byla taková loterie.
Zkus svou teorii praktikovat v komoře. Já Ti nabídnu jednodušší zkoušku.
Vem baterku. V temnější místnosti se postav proti holé bílé či jaké zdi a posviť na ní. Odraz na zdi má nějakou světelnou intenzitu (nebo jak to mám nazvat). Půl metru, nebo kam dosáhnu, překryji rukou nebo něčím část světelného toku z baterie na stěnu. Dívej se na zbytek nezakrytého odrazu světla na zdi, zda se jeho intenzita nějak mění. Podle Tvé teorie se to bude měnit docela výrazně.
Pokles světla tam asi nějaký bude. Ale to klesá intenzita světla, které se odráží od té stěny do prostoru. Osvětlená - nezakrytá plocha stěny svou intenzitu nějak nemění. Při osvitu fotopapíru nás moc nezajímá kolik světla se při tom odrazí od papíru, ale kolik dopadne na něj.