Vážení kolegové, fotografické emulse moderních fotografických filmů mají přes sebe nality alespoň dvě různě citlivé vrstvy, takže výsledkem jsou filmy, které snesou bohatou přeexposici a též i jistou podexposici. Vícevrstvé emulse moderních fotomateriálů tedy vytváří několik obrazů, které se však absolutně nekryjí a nemohou tedy dát ve výsledné zvětšenině vlasově ostré zvětšeniny, jako tomu bývá u jednovrstvých klasických emulsí, jejichž zrno je sice větší a více závislé i od vhodné vývojky,
ale poskytuje maximální ostrost obrazu. Při stanovení optimální exposice klasických emulsí bychom měli pečlivě zohlednit světelnou situaci a stanovit přiměřený poměr kontrastu scény, aby expoziční časy nevycházely příliš krátké a světlo mělo dostatek času k vytvoření latentního obrazu. Nemusíme se tedy při fotografování hnát za nejkratšími časy, zejména v případech, kdy používáme robustní a spolehlivý stativ a nechat světlo pracovat. Ploché filmy ADOX jsou předurčeny k postupům, které s pokorou obdivujeme na starých, řezavě ostrých fotografií, vynikajících zejména nádherným podáním
v celé šíři polotónů šedé, či selenovým tónováním sametových odstínů hnědé. Fotografické emulse nízkých citlivostí mají své limity, ale není od věci proniknout do úžasného světa, který mohou zobrazit.
S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik
