s tímto jsem si hrál jako jinoch školou povinný, dodnes mám schovanou jednu fotku motokrosové čízy ve skoku (flexaretou pořízeno), ta se mi líbí i dnes.
Ale: relativně nedávno jsem jen tak ze srandy zkusil kdesi vyčtený postup, tak zvrácený, až mi připadal zajímavý: jeden záběr, který mi v normální plné kresbě připadal totálně nezajímavý, jsem exponoval na starší papír ultratvrdé gradace (s přesnou expozicí na tmavá místa, která měla být vykreslena), chvíli jsem vyvolával v lithprint vývojce do vykreslení tmavých míst, velmi krátký oplach v čisté vodě, přenesení do více ředěné amidolové vývojky, krátce v ní papír nechal, jen ať emulze nasaje, a dál nechal dojet působení amidolu v čisté vodě bez pohybu, což udělalo velmi jemnou kresbu ve světlých partiích. Vypadá to zajímavě, ale chce to určitě více cviku. Až budu mít vhodný jednoduchý motiv a hodně času pro temnou komoru, zkusím to znovu, s tím, že si negativ na tento záměr vyvolám pokud možno hodně kontrastně. Není to v pravém slova smyslu pérovka, jak Erikem zmíněno, ale má to trošku podobný efekt, napůl pérovka (velmi tmavý výrazný hlavní motiv, střední šedi téměř žádné, zbytek hodně světlý s velice jemnou kresbou v nejvyšších světlech. Něco jako high key, jakoby jemné pohlazení , ale s tvrdým úderem na solar.