188 odpovědí na toto téma

[BlackTea]

Ahoj všem, chtěl jsem se Vás zeptat, proč vlastně fotíte analogově a co Vám to přináší? Tohle by mě zajímalo, jak jste se k tomu dostali a jestli a co fotíte na analog a digitál. 

 

Začnu u sebe: 

 

1. Sony A6000 - cca před dvěma roky jsem si koupil Sony A6000, důvodem bylo, že jsem chtěl zachytit hezké okamžiky s dětmi. Pak jsem se dozvěděl, že lze na Sonku dát starší objektivy přes redukci.

 

2. Canon T70 s FD 2.8/28 a Tamron 35/105

 

Doma přistálo prvních pár objektivů pro Canon FD. K jednomu z těch objektivů Canon FD přišel i foťák Canon T70. Moc se mi líbil designově, takové krásné podceňované ošklivé kačátko z 80tek. Tak jsem do toho dal baterky a ono to oproti digitální Sonce má krásné rychlé velké zrcadlo a velikánský pentaprism. Paráda!!!! A po stisku spouště to motorem převíjí film....cvak...vrrrrr…...cvak....vrrrr!!!!!!!! Hustota!!! Tenhle zvuk je úžasný prostě!!!!!))) Fotky hlavně s tím Tamronem byly krásné. Nejdřív barva vyvolaná externě, a potom....

 

3. Caffenol C, Axomat 3

 

Kvůli dětem jsem chtěl nějakou bezpečnou chemii. Našel jsem recept na Caffenol C. Pak přišel tank na vyvolávání a Axomat. Vznikly první fotky - a ono to na poprvé vyšlo fakt dobře. I film i fotky.  

Byl jsem hooked - to množství práce na jednu fotku (šílenství - proč to nefotíš mobilem, co tam děláš furt zavřený.....on je divný nějaký, vždycky byl divný trochu...…stejně ty fotky jsou jak z 80tek, taky divné....proč si to nenecháš vytisknout v DMku z mobilu....), to jak musíte přemýšlet nad každým snímkem - máte jich jenom 36....super, jako dostat se do jiné reality. 

 

4. Flexaret VI

 

Od paní z Plzně v hrozném stavu za pár korun, po babičce, co už nežije..... Celý jsem ho rozebral do posledního šroubku, vyčistil a na 40. pokus složil tak, že zase fungovalo ostření....ehm:-)) A pak první fotky - objektiv sice trochu "soft", ale ten 6x6 feel, tohle prostě na digitálu  nejde udělat, krásné fotky. Pak ta historie za tím přístrojem, příběh, život...

 

5. Canon AL-1, Espio 928, Praktica PLC2 + Pentacon 1.8/50 (po rodičích), Yashica Zoomtec 90, Opemus 5, Skener Canon 8600F, Minolta Hi Matic F

 

Přišly další analogy a další fotky a další zvětšovák, skener....haha….

 

6. Minolta Dynax 5, Minolta AF 1.8/50, Minolta AF 3.5/35/105

 

"Moderní" analog s autofokusem a až absurdně ostré objektivy od Minolty - zajímavé, že tady jsem si řekl, že to fotí tak dobře, že je to skoro digitál. Ale na běhající děti je to fakt super....

 

7. Kaiser VP6000 + Osawa Tominon 2.8/50, papíry Ilford, Kodak X Tol (ještě tolerovatelné složení z hlediska toxicity)

 

Digitál vlastně skoro už nefotím..........i když na Flickru jsem se párkrát umístil v "top 500...lol" ve street photo, prostě už mě to tak nebaví. Vadí mi ta záplava fotek z digitálů z celého světa, analog je uklidňující. I když je to fakt mrtě práce (i když je to jenom RC, ne baryt). Na druhou stranu, když je člověk unavený z té chemie a mrcasení se okolo analogu, digitál (klidně manuál + starý objektiv) je takový osvěžující - ta fotka je tam hned!!!!!)) Jak to máte vy? To jsem se rozepsal...……))

 

 

 

 

[Nakadah]

Počkej až objevíš dírkovou komoru. S fotopapírem uvnitř jsem běhal hodinu po městě kvůli jediné fotce. Zpět do komory, vyměnit papír a zase hodinu po městě. Úžasné

[RHx]

Počkej až objevíš dírkovou komoru. S fotopapírem uvnitř jsem běhal hodinu po městě kvůli jediné fotce. Zpět do komory, vyměnit papír a zase hodinu po městě. Úžasné

já když fotil na planfilmy flexaretou, tak jsem přebíjel v rukávu!

- proč na film? nevím, zdá se mi to jako dobrej nápad, člověk to má pod kontrolou a mně třeba barva překáží

 

téma se jistě zvrhne

[Skorec]

Za dírkovku se taky přimlouvám. Je to jedno velké dobrodružství a velice zajímavé výsledky. Můžeš jí pořídit i na svitek, kino nebo na plan. Ale domácí konstrukce je zajímavější. Potěší pocitem stvořitele.... Jedno úskalí má. Není pro lidi netrpělivé a nerváky.

[salo]

Mám to velmi podobně jako iniciátor tohoto fóra, akorát že mě nikdo neprudí, když občas zalezu do komory

Já kolem roku 2013 digitál téměř zavrhnul, abych se k němu nedávno zas vrátil po zjištění, že dnes už se s ním dá fotit obstojně. Takže teď fotím jak na film, tak digitálně, podle nálady.

[mars]

Kdysi to jinak nešlo, začínal jsem s černobílým filmem, voláno doma, zvětšováno doma... Pak chvíli pauza a se vznikem vlastní rodiny diapozitivy a barva (všechno svěřeno labu). Nastoupila nespokojenost s tím, co mi kde ořezali. Přechod na digi, protože "to budu mít pod kontrolou". Před lety jsem vyrobil dírkovou komoru na svitkový film a taky narazil na jedinečný web f295 (dnes nežije, ale je stále dostupný). Fotil jsem na Ilford XP2, občas na barevný negativ s voláním v labu a skenem. Co mě na tom chytilo, byl úplně jiný "rytmus" toho procesu. S 6x9 a osmi "ranami v zásobníku" jsem jsem se začal nějak jinak dívat na potenciální motiv, uvažovat o tom, jestli má smysl stavět stativ, jestli to vůbec stojí za to a jak to asi bude vypadat. (Dírkovek jsem postavil a vyzkoušel několik, některé zase rozebral, jednu daroval, aktuálně jedna čeká na dokončení.) Pak jsem zkusil dírku na "velký formát" (aktuálně 10x15 cm a 24x30 cm, papírový negativ). Z té posledně jmenované jsem nedávno udělal prvních pár kontaktů na barytový papír a držet tu fotku v ruce je úplně něco jiného, než si ji prohlížet na monitoru... (přestože nejsou dokonalé).

 

Ale abych odpověděl na tu podstatu: U mě to není o "umění", i když jsem samozřejmě rád, když se výsledek někdy někomu líbí. Pro mě je celý ten proces od výroby kamery až po vznik obrázku relax, možná trochu psychoterapie v dnešním rychlém světě (pracuju v IT), možná je v tom trocha nostalgie a špetka uspokojení ega z toho, že je člověk "jinej" Jistou roli tam určitě hraje očekávání a moment překvapení, a taky potěšení z duševního úsilí spojeného s představou výsledku, s určením expozice, s vymýšlením, jak výsledek změnit k lepšímu...

[Nicole]

Digitální focení mne omrzelo pouhých několik měsíců po koupi mého prvního číslicovce v roce 2003, byl to ultrazoom Olympus za otřesných 16000 a to na něj byla velká sleva. Dodnes toho lituji, že jsem nekoupila raději pořádný analog a s digi nepočkala, na druhou stranu je to možná důvod proč jsem na digi nikdy úplně nepřešla.

[Nakadah]

Na digitál fotím rodinu, děti, naše soukromé akce. Tam nikoho B/W film bohužel nezajímá - v těchto případech jsem tam prostě už na film rezignoval. No a milión odstínů šedi ve fotce krajiny taky příbuzné nebo přátele moc nebere.

 

Film ten si nechávám pro vlastní potěšení z té atmosféry co to má. Kinofilm, svitek a 8mm.

[jirin_ol]

Mám to velmi podobně jako iniciátor tohoto fóra, akorát že mě nikdo neprudí, když občas zalezu do komory

Já kolem roku 2013 digitál téměř zavrhnul, abych se k němu nedávno zas vrátil po zjištění, že dnes už se s ním dá fotit obstojně. Takže teď fotím jak na film, tak digitálně, podle nálady.

Heretiku

[salo]

Jojo, až mě vyděsilo, jak snadno mě digitál zase chytnul. Ale neboj, TK rušit nehodlám - jakmile se oteplí, zase rozdělám chemii a začnu zvětšovat.

[jirin_ol]

Mám to podobně i  s reprodukovanou hudbou.   Nedotčen  streamováním a podobnými vymoženstmi moderních technologií,  kterým  vůbec  nerozumím a  až ani nemám chuť  je studovat,   rád si dopřeju  to soustředění a  přípravu,   než  se  hrot kvalitní přenosky  vnoří do  drážek gramodesky,  pohodlně usazen v křesle zavřu oči a stanu se posluchačem sedícím na tom nejlepším místě před  pódiem.

Nedávno jsem si vychutnával na jedné vernisáži obrázků tří výtvarnic velmi výmluvné pohledy a ksichty  dam  neurčitých tvarů a neurčitého věku,  které se mi pokoušely nacpat mi  do rukou své mobilydebily, abych je prý vyfotil ve skupince,   a  já  se  s hlasitým odporem se slovy "to nesmím, to by mě ruce odpadly a oči osleply"  couvnul. 

[jirin_ol]

pardon,  já vím,   mně, nikoliv mě. 

[vejfuk]

Já na digitál nikdy nešách a nikdy nešáhnu. Nůďo průďo. Ale focení sem objevil díky mobilům, to mě dycky bavilo. Už od základky Nokie se Symbianem, pak HTCčka a nakonec Huaweie s Leicou. No a pak mě okouzlil Polaroid, šíleně. Tak sem koupil Polaroid Spectra kterej dělal úžasný retro fotky, filmy do toho dělal Impossible, ale byly s tim hrozný potíže kůli tlouštce filmu, něchtělo to vyjet ven často. Do teďka to nevychytali a filmy pro Spectra/Image systém sou ofiko zrušený, takže těžítko na poličče.

A svůj první filmovej foťák pokud nepočítám Polaroid byl můj milovanej Rolleicord Va. A na ten sem přišel díky DigitalRev kanálu na YouTube, prostě sem ho tam viděl a úplně mě uchvátil. A když sem ho po CLA od bpana Doležala dotách k rodičům tak se na mě vytasili s koženým pouzdrem Rolleicord že to zbylo po dědovi a když sem to otevřel tak na mě vypad Rolleicord II skoro jak novej, haha. No a tak se to rozjelo, první 35mm Olympus Trip 35 a aparátu je celá hromada, včera sem zakoupil na eBay Graflex 22 a nechal ho poslat ke známýmu v US abych neplatil drahý poštovný a clo. Zvětšováků Meopta několik v garáži, komora se bude stavět u rodičů ve sklepě. Filmy vyvolávám doma ve svý garsonce. Mimochodem Jirin_ol zdejší Temnokomrník má větší temnou komoru než můj byt nepočítaje koupelnu a terasu

A nezůstane jenom u středo formátu, jeden odservisovaný 9x12 od pana blažka je doma a další je u něj, takže budou i plany. Jojo, všechny ty kecy o tom jak je to uklidňující fotit na film a bla bla sou pravdivý, taky to tak mám Venku probleskuje ňáký slunce, takže dopíšu tenhle nesmysl, beru Rolleicord s Tri-Xem a běžim do stromovky.

 

Mimochodem než sem do dopsal tak sem přibylo asi 8 odpovědí..

[BlackTea]

No s tím kritizováním času stráveného v komoře je to tak, že manželce se líbí nejvíc caffenolové fotky a v zásadě s tím problém nemá. Ty divné pohledy a nepochopení jde s spíš od širší rodiny - tam jim ukážu fotku a je to takovéto "hmm...hezké, jako z 80tek.....":-)))) 

[salo]

Aha, tak to znám též. Ženě se moje výtvory líbí, ostatní to až tak neocení. Ale baví mě to a o to jde

[berraneck]

Já fotím podobojí. Cesta filmového snímání a rochňání se ve fotokomoře je pro mne radostnější proces než sezení u monitoru a kontrolní nátisky. 

 

V konečném důsledku je fotka to, co visí na zdi nebo je otištěné v knize. Střežil bych se obecných prohlášení, že jedna technologie je lepší. Možnosti dnešních aparátů rozdíly mezi technologiemi snímání téměř vymazaly. Dobrá fotka se pozná podle výsledku, ne podle způsobu jakým se k ní člověk dobere, ačkoliv je jednodušší se prezentovat složitou cestou a mnoho autorů to s úspěchem tak dělá. 

[Nicole]

Já fotím podobojí. Cesta filmového snímání a rochňání se ve fotokomoře je pro mne radostnější proces než sezení u monitoru a kontrolní nátisky. 

 

V konečném důsledku je fotka to, co visí na zdi nebo je otištěné v knize. Střežil bych se obecných prohlášení, že jedna technologie je lepší. Možnosti dnešních aparátů rozdíly mezi technologiemi snímání téměř vymazaly. Dobrá fotka se pozná podle výsledku, ne podle způsobu jakým se k ní člověk dobere, ačkoliv je jednodušší se prezentovat složitou cestou a mnoho autorů to s úspěchem tak dělá. 

Také fotím na obojí, když jdu fotit beru s sebou jak SLR (někdy i víc těl se založenými různými filmy) tak i DSLR, je pravda, že na DSLR toho nacvakám více z ekonomických důvodů, ale o to lepší jsou pak ty snímky na filmu. Většinou než udělám snímek na film totiž zkouším kompozici digitálně. Mám takovou rozbočku na stativ (původně určenou pro blesk), díky které mohu mít na stativu současně filmový i číslicový foťák.

[Erik Kurach]

Vážený kolego, záliba, na níž nepřestanu obdivovat černobílé fotografické obrazy, které určuje spíše osobní intelekt, v nichž se snoubí svrchovaně promyšlená vlastní koncepce tvorby s vnímavou, střízlivou rozumovou spekulací a praktickou zkušeností z estetiky čisté fotografie. Pokora a láska k celoživotně aktivně provozované, mé životní výzvě - hudbě. Radostně odehrát, uklonit se a odejít.... Nezávislost a niterná radost z výsledku trpělivé a soustředěné práce. To má pro mne opravdový smysl a podřizuji mu své životní aktivity, bez ohledu na virtuální blázinec, kterému je obtížné racionálně čelit. Nenechat si zaprdět svůj vlastní obláček, přinášející radostný pocit životního štěstí. Dobré světlo, přátelé !  "StarýJezevec" Erik

[Luboszz]

Já vtom vyrostl a rodinný fotoaparát byl flexaret.Po focení prvních školních výletů jsem zkoušel i nějaký soutěže.Pak několik let chození na foto kroužek.Pak přišla doba kdy se téměř všichni vrhli na digitál.I když jsem si vyzkoušel ruzný digi zrcadlovky i Pentax 645 myslím digi tak mě to nechytlo.Když dnes na kroužku řekne doneste si fotky na flešce tak bych tam byl akorát za vola.Láska k filmu zůstala i když pro většinu lidí je člověk blázen.Jak to zpíval Jiří Schelinger  v jedný písničce...Jsem prý blázen je má li být po tvém 

[shovax]

zacinal jsem analogem nekde kolem roku 1998. to kouzlo, kdyz se fotka objevuje v misce s vyvojkou dodnes mne neomrzelo

 

dlouhio jsem fotil i digitalne, mam Canona 60D. mnoho s fotek ani mi neslo poridit analogove, takze pro mnoho prilezitosti delam digitalne. ale uz mne to dost omrzelo, je tak snadne v lightroomu hodit nejaky retro efekt, vinetu nebo podbarvit stiny, a vsichni rikaji "wooooow"

 

po letech jsem se vratil k analogu, dostal jsem od kamose asi 5000 kazets kinofilmem, nejakych 3000 je bombasticky kodak tech-pan, po celou dobu v mrazaku,pak nejake kopexy, np21. takze mam si s cim hrat zkousim i cb diaky s rodinych vyletu. fotit rodinne fotky na analog mi prijde ta spravna cesta na uschovani vzpominek. k digitalnim tisicum fotek se skoro nikdy nevratis, a nikdy im nevenujes na displeji tolik pozornosti, jako jedne analogove fotce.

 

Leta jsem pouzival prkticu BX20s, pak PLC3, MTL3. PLC ale jsem ztratil, MTL se zacala rozpadat, a vdy mne stvala tmava matnice (po tom co jsem kouknul po tme do Canona T50 svet uz neni jako driv). Tak jsem si prave za 300kc sechnal Chinona CM3, a zatim uplna spokojenost  

[BlackTea]

Je to tak, digitálních fotek je inflace - pro mě ten čas strávený na jedné fotce vrací čas a vzpomínky spojené s tou fotkou.

 

Co je zajímavé, jak cena analogů, o kterých někde někdo napíše, že jsou super cool, vylétla závratně nahoru. Takovéty Yashica T4/5, Mju 2, Contax atd....to je pro mě vždycky signál nekupovat to a dívat se po něčem jiném:-)))) Stejné s objektivama do zvětšováku - Rodagon, Componon, Nikkor. Jako 80tku jsem si koupil Minoltu E Rokkor místo toho, ve zvětšováku mám ten Chinon, je ultra řezací......Ačkoli mě to baví, tak se mi nikdy nechce do přístrojů vrážet moc peněz - pak bych to hobby bral moc vážně a přestala by to být sranda, zatím mám tenhle dojem. Tak cenu jednoho přístroje limituju na stokoruny, max dolní tisícikoruny. Takže Chinon/Praktica M42 super volba!!)

[BlackTea]

Teda ne Chinon,Tominon....

[faajn]

Protože mě to baví. (jsem chtěl původně napsat jen tohle,....ale jako obvykle mi to nedá) 

 

Jak tu kdysi někde napsal jeden kolega v dnešní ujeté době je to jistý druh psychoterapie.

 

Tu auru podivínů si myslím do značné míry sugerujeme...nenuceně vynucujeme. jsou jistě ujetější týpci 

 

Historii popisovat asi nemá smysl..je takřka totožná s většinou zdejších....včetně té přítomnosti....digi pro nutné "zlo", film pro sebe.

 

Do budoucnosti nevidíme, jen doufejme, že nás nebude ubývat natolik aby i poslední mohykáni výroby/distribuce nám potřebných materiálu zavřeli krám-y, fabriky. 

 

Tak berte špulky, desky, přístroje, stroje všelikého charakteru a jděte něco tvořit.....ať poté zas musíte jít nakupovat, utrácet, konzumně přispívat.

 

Já Vám za to upřímně děkuji.

 

M.

[Shimpan]

Analogově nefotím, fotím buď na film nebo elektricky (digitálně). Elektronické analogové fotoaparáty se snad ani nevyráběly, narozdíl od videokamer, ty byly jak analogové, tak digitální.

Jinak co se způsobu pořizování fotek týče, účel světí prostředky a různé třenice film vs. digitál jsou takovým zpestřením, které nutně provází každou tvorbu. Na hudebním poli jsou takových třenic taky spousty, muzikanti se do krve hádají o věci, které fotografy (a 99.9 % normálních lidí) naprosto nezajímají a vice versa.

Jak někdo pravil, důležitý je výsledek, ale pro dost lidí je právě cesta cílem, takže u všeho platí: Žít a nechat žít.

 

Přeji všem svobodnou volbu utrácení financí a volného času

 

Shimpan

 

 

Ahoj všem, chtěl jsem se Vás zeptat, proč vlastně fotíte analogově a co Vám to přináší?

[keko]

Mal som asi 10 rokov, ked som spravil prvu fotografiu pod zvascovakom.

Ked som mal 13, to som si uz chodeival za vreckove kupovat filmy i papiere k panovi Dercalikovi na Postovu ulicu. Fotoaparat Zorkij som si poziciaval od kamarata. Prvy aparat som dostal od brata, na Zenit E bol zarobit kdesi vo Vychodnom Nemecku. Potom prisiel vlastny zvacsovak, hodinly Vipo, misky sa postupne zvacsili na 30x40. A nakoniec prva preklapacia vyvojnica. Ako lokalpatriot Foma N17, Fomabrom N111, Fomadon, Fomal, Fomatol a ustalovac z Bardejova.

Na gymnaziu som robil taku celorocnu pracu, nieco ako Inovacne trendy vo fotografii. Pani profesorka mi nechala dve hodiny na obhjaobu. Pisal sa rok 1983 a ja uz som maloval na tabulu ako funguje Sony Mavica, ako funguje velkoformatova kamera, preco ma Hasselblad na vrch, preco je Pentax ME-F vyborny napad, aj ked so mnou redakcia VTM nesuhlasi.

Potom prisla vysoka skola, moj prvy fotoaparat japonskej vyroby (Pentax Super A + 1,4/50) a prve rozcarovanie nad svojou tvorbou. Moje fotografie boli sice ine, ako zvladla drviva vacsina moji rovesnikov, ale nijaky Martincek, nie to Bresson zo mna nikdy nebude.

Po vysokej skole, som napred posobil v tazkej prefabrikacii, vyrobe porobetonu ... az som zakotvil vo vlastnom fotoatelieri. Uzivit sa bolo ale tazke a tak som reflektoval na ponuku Kodaku a stal sa zodpovedny za predaj profesionalnych materialov a materialov pre minilaby ...  V 1992 som predal prvy digitalny aparat Kodak . Absolvoval som bezpocet skoleni po roznych kutoch Europy so skolitelmi, ci vyvojarmi. Bol som vtedy hladny po vsetkych informaciach, ale uz vtedy som videl, ze digital raz film prevalcuje a ze to nebude vdaka svojim nesporny vyhodam, ale preto, ze film neponuka tie cudliky, co sa dobre predavaju.

Nikdy predtym som nebol nejekym film-nacistom, tak som jednoducho nechal ten prudky rozmach digitalu na seba posobit bez predsudkov. Pristupoval som k tomu tak, ze raz naozaj pride taky digital, ktory film prekona. A tak kazda novinka, ktora "konecne prekonala film" neostal bez povsimnutia. A cim viac besneli progresivci tym viac som si vsimal, ako velmi odlisne film posobi na celkovy vysledok. Ako svojou prirodzenostou, nie extremnym podanim farieb, svojimi analogovymi nedostatkami, nie extremnymi moznostami uprav, tvori oku lahodivy obraz.

Nuz, nebyt digialu, nikdy by som neobjavil krasu jemnych prechodov, zrna raz vyrazneho, raz jemnulinkeho ...

Ale preco nemam rad digital, to je ovela zaujimavejsie.
Digital predovsetkym svojou podstatou nevie poltony. Poznate to, vola sa to postering. Mam hodne drahy televizor, ale ked sa ponorka vynara z hlbin zaskoci to aj ineho ignoranta. Nafot portret makkym svetlom a digital to neda dobre. O.k., o.k. Kazdy moze ukazat, ze to tak nie je. Ja vam ukazem stovku obrazkov, kde to tak je.
Rozlisenie. Nech je akekolvek vysoke, nikdy nie je postacujuce. Kym u filmu hladame viditelny rozdiel medzi bielou a ciernou ciarkou, teda za rozlisitelny bod potrebuje az dve ciary, u digitalu nam staci spocitat pocet pixelov. Nikdo si ani len neda tu pracu pozriet, co to vlastne znamena. A potom, uz ma nebavi riesit maly vyrez z policka 4x5" a porovnavat ho s digitalom. S bezzrkadlovlou

Skusme porovnat svadobneho fotografa a amatera, co obrad foti na film. Ja som uz odovzdal fotografie pred dvomi mesiacmi Nie na CD, ale na fotografiach.

 

Bolo by to na 100 stran, ale ja ten film milujem z iracionalnych dovodov. Lebo ma taku vonu. Ked ho zakladam do fotoaparatu, citim to zvlastne chvenie v prstoch. Ano je to len par okamihov perfektneho zvladnutej suhry prstov. Koncert, ktory konci zaklapnutim zadnej steny aparatu. Pripadne vytiahnutim sibraz kazety. A potom to dalsie maznanie sa s filmom. Zalozis ho do vyvojnice, nieco k nemu vlejs, nieco vylejes, susis, zvacsujes, oprasujes archivujes ... po rokoch znova laskavo v rukaviciach prevracias.  Skratka, drzis v ruke nieco. Ten FILM. Nie nejake nuly a jednicky, ktore zmiznu, ked vytiahnes snuru zo zastrcky. Mozno to je pre mna absolutne ta najbozskejsia vec na svete, ze je to kus hmatatelneho cohosi. Mala pyramida v Gize. Ja som ju vytesal z kamena.
 

[derossi]

Bolo by to na 100 stran, ale ja ten film milujem z iracionalnych dovodov. Lebo ma taku vonu. Ked ho zakladam do fotoaparatu, citim to zvlastne chvenie v prstoch. Ano je to len par okamihov perfektneho zvladnutej suhry prstov. Koncert, ktory konci zaklapnutim zadnej steny aparatu. Pripadne vytiahnutim sibraz kazety. A potom to dalsie maznanie sa s filmom. Zalozis ho do vyvojnice, nieco k nemu vlejs, nieco vylejes, susis, zvacsujes, oprasujes archivujes ... po rokoch znova laskavo v rukaviciach prevracias.  Skratka, drzis v ruke nieco. Ten FILM. Nie nejake nuly a jednicky, ktore zmiznu, ked vytiahnes snuru zo zastrcky. Mozno to je pre mna absolutne ta najbozskejsia vec na svete, ze je to kus hmatatelneho cohosi. Mala pyramida v Gize. Ja som ju vytesal z kamena.

 

 

Myslím, že to, co Keko napsal, přesně vystihuje proč to dělám kupříkladu dělám já. To mazlení se s technikou ta dlouhá cesta od cvaknutí ke konečnému výsledku... To je úžasné. A také mi přijde, že to vydrží déle. Myslím, že člověk se snaží zastavit čas tím, že fotí. Hledá paměť, která selhává. Za pár okamžiků už vlastně ani nevíme, kde jsme byli a fotografie ať už digitální nebo na film, či mobil zastaví na chvíli ten čas, který běží. Na filmu se mi líbí, že ta cesta toho zpomalování je skutečně pomalá, u mě obzvláště. Nedávné jsem vyvolával film, který se několik let zapomněl ve foťáku a zase jsem byl tam, kde před lety. Takže asi tak, prostě se rád mazlím

[BlackTea]

To Chimpan: já to beru jako v audio/analog/digitál - kazeta vs CD, film vs digitál, podle mě je to zřejmé, co je tím myšleno

 

Keko: díky, to je krásný příběh a pohled na věc. Já si kolikrát říkám, jestli to není zbytečné, ale souhlasím, je to i o tom médiu samotném a tom procesu. Pak je ještě jedna teorie, která říká, že ten film je vlastně tak starý jako ten okamžik, který zachytil a že v něm vlastně máš zachycené to světlo, které v tom okamžiku na zem svítilo. A můžeš si na něho šáhnout.

[Skorec]

Díky keko za hezké vyznání. Poslední odstavec vystihuje celou krásu pravé fotografie. To pohladilo po duši....

[Luboszz]

To spíš Gramofonová deska kotoučový magnetofon vs cd.Kazeta byla použita na první digitál jako záznamové médium který Kodak vyrobil v roce 1975.

To Chimpan: já to beru jako v audio/analog/digitál - kazeta vs CD, film vs digitál, podle mě je to zřejmé, co je tím myšleno

 

Keko: díky, to je krásný příběh a pohled na věc. Já si kolikrát říkám, jestli to není zbytečné, ale souhlasím, je to i o tom médiu samotném a tom procesu. Pak je ještě jedna teorie, která říká, že ten film je vlastně tak starý jako ten okamžik, který zachytil a že v něm vlastně máš zachycené to světlo, které v tom okamžiku na zem svítilo. A můžeš si na něho šáhnout.

[Tomlib]

Na film jsem začal fotit v první polovině sedmdesátých let aparátem Corina, který jsem dostal k desátým narozeninám. Můj děda byl fotoamatér a vlastnil zvětšovák Opemus II, kterým mi pro radost, za mé asistence (překážení), nazvětšoval mé první, podexponované a pohybově máznuté fotografie. Ten pocit, když jsem poprvé uviděl jak se ve vývojce pomalu objevuje obrázek si pamatuju dodnes - zázrak.

 Puberta, vojna, rodina - letí to jak blázen. Před pár lety jsem na Aukru vydražil Nikon F70, koupil film, ze skříně sundal zaprášenou plastimatku, z regálu v garáži vytáhl Magnifax a v zatemněné kuchyni vyvolal několik fotografií. To světýlko aladinky, smrad siřičitanu z vývojky, a dost nepovedené fotografie mě zase dostaly. Takže přes znovu nalezeného mého starého SIXe mě GAS provedl od Pentax ME Super, Pentax Spotmatic , Flexaret VI, Mamiya RB67 až k Linhof kardan - zatím.

 Fotky bych asi na výstavu nedal, ale když se nějaká čas od času trochu povede, mám z ní až extatickou radost. Prostě handmade. Hlavně je to pro mě obrovský relax a velká porce nostalgie.

[Stříbrokaz]

No, přidám se do ankety.

 

Proč fotím klasicky?

Je to o soustředění, když mi ortofon zajede do drážky LP, mám třičtvtě hodiny na luxus poslechu hudby, alba mají koncepci. Když natáhnu film do foťáku, mám luxus jednoho filmu na ulovení záběru.

Oproti tomu stojí přístup "najdu si písničku a zbytek nechám hrát na automat" a " naflákám půl karty fotek, ono něco z toho bude dobrý", kteréžto jaksi nikam moc nevedou.

 

Fotoživotopis:

Husákovo dítě-Verra1 a opemus2-fotokroužek-rozmlácení Verry,průser-období půjčování foťáků za volání a zvětšování-tj první kšefty-brigáda na zenita-radši Prakticu, delší brigáda-prázdniny v tahu-BC1-rok 1989 BC1 se záklaďákem rozdávání fotek-1990 rozmlácení Prakticy,průser-vykradenej servis, pojistka,průser-výjezd na západ minolta X300-vojna-práce-fotoškola-srazili mi hřebínek-další kšefty-EOS5-živnotňák-kšefty-digoše,editory-jiná práce, žádný focení-TK.cz. A spousta různejch foťáků.

 

Souběžně k tomu běžnej život, složenky atd...

 

Annie Leibovitz má k digitálu komentář ve smyslu: Na digitálu je informací až moc, odpovídá to dnešní době přebytku informací.

 

Takže, jako většina z Vás, fotím klasicky. Můžu si to zdůvodnit na sto jiných způsobů,ale prostě mě to baví.

 

Navíc zírání do monitoru mám v práci dost a rodinnou výletní fotografii si chci užít.

[dodoxbb]

Nuž ja som na tom podobne ako Keko... nedávno som v krabici našiel kontakt 6x6 cm asi z môjho prvého filmu z roku 1968 (mal som 12 rokov). Na strednej som robil školského fotografa, fotil som akcie, na tablá a kadečo. A tak namiesto darovanej nemeckej Beirette som si rýchlo mohol kúpiť Prakticu STL, potom ešte jednu... V trezoríkoch schovávam nejakých 5 - 6 tisíc kinofilmových políčok z mojich štúdií . Frajeri z vysokoškolského fotoklubu mi rýchlo vysvetlili, že to ďaleko ako umelec nedotiahnem a asi mali pravdu. Potom už len rodinné fotky, farba a postupne sa koníček utlmil. Ale prišla doba digitálna, koníček ožil, 10 - 12 rokov intenzívneho digifotenia športu a jazdectva. Skúsenosti z čísličkového fotenia  som nakoniec zúročil vo svojej robote - dlhé roky som sa živil fotogrametriou - z tisícov digitálnych fotografií z dronov a zo zeme sme vyrábali detailné presné digitálne modely historických stavebných pamiatok a stavebnú dokumentáciu k nim. Prišiel odchod do dôchodku, firmu a robotu prevzal syn a zrazu som mal čas... Čas na to robiť si radosť, ako ináč v pomalej ručnej práci. Digitál je kdesi v skrini a na poličkách a v brašnách ho vystriedali krásne staré mechanické stroje. Kinofilm som rýchlo opustil, vyfotografovať 36 snímkov bolo nekonečné. Dnes sa mi výbava ustálila na stredoformátovej Bronice 6x6 a veľkoformátoch 6x9, 9x12 a 13x18 + skromná sada objektívov. Z Čiech som postupne dotrepal veľkoformátový Durst G139 a svitkový Durst M 805 Color, nejaký tank a misky sa našli... A tak si už 8 rok fotografujem a vyrábam papierové obrázky pre svoje potešenie, občas pár podarených opaspartujem a odložím do krabičiek. Je to pre mňa naozaj relax a akési zadosťučinenie, že napriek tomuto bláznivému svetu a chaosu okolo nás tá chémia znovu a znovu funguje, že striebro sa vyredukuje, že sú ešte vo svete aj nemenné a trvalé veci... Nech nám to vydrží ešte dlho, kolegovia

[Stříbrokaz]

Nuž ja som na tom podobne ako Keko... nedávno som v krabici našiel kontakt 6x6 cm asi z môjho prvého filmu z roku 1968 (mal som 12 rokov). Na strednej som robil školského fotografa, fotil som akcie, na tablá a kadečo. A tak namiesto darovanej nemeckej Beirette som si rýchlo mohol kúpiť Prakticu STL, potom ešte jednu... V trezoríkoch schovávam nejakých 5 - 6 tisíc kinofilmových políčok z mojich štúdií . Frajeri z vysokoškolského fotoklubu mi rýchlo vysvetlili, že to ďaleko ako umelec nedotiahnem a asi mali pravdu. Potom už len rodinné fotky, farba a postupne sa koníček utlmil. Ale prišla doba digitálna, koníček ožil, 10 - 12 rokov intenzívneho digifotenia športu a jazdectva. Skúsenosti z čísličkového fotenia  som nakoniec zúročil vo svojej robote - dlhé roky som sa živil fotogrametriou - z tisícov digitálnych fotografií z dronov a zo zeme sme vyrábali detailné presné digitálne modely historických stavebných pamiatok a stavebnú dokumentáciu k nim. Prišiel odchod do dôchodku, firmu a robotu prevzal syn a zrazu som mal čas... Čas na to robiť si radosť, ako ináč v pomalej ručnej práci. Digitál je kdesi v skrini a na poličkách a v brašnách ho vystriedali krásne staré mechanické stroje. Kinofilm som rýchlo opustil, vyfotografovať 36 snímkov bolo nekonečné. Dnes sa mi výbava ustálila na stredoformátovej Bronice 6x6 a veľkoformátoch 6x9, 9x12 a 13x18 + skromná sada objektívov. Z Čiech som postupne dotrepal veľkoformátový Durst G139 a svitkový Durst M 805 Color, nejaký tank a misky sa našli... A tak si už 8 rok fotografujem a vyrábam papierové obrázky pre svoje potešenie, občas pár podarených opaspartujem a odložím do krabičiek. Je to pre mňa naozaj relax a akési zadosťučinenie, že napriek tomuto bláznivému svetu a chaosu okolo nás tá chémia znovu a znovu funguje, že striebro sa vyredukuje, že sú ešte vo svete aj nemenné a trvalé veci... Nech nám to vydrží ešte dlho, kolegovia

 

Takhle luxusního dôchodku  bych se rád dožil.

 

Máš se krásně, závidím Ti !

[FPL]

... Skratka, drzis v ruke nieco. Ten FILM. Nie nejake nuly a jednicky, ktore zmiznu, ked vytiahnes snuru zo zastrcky. Mozno to je pre mna absolutne ta najbozskejsia vec na svete, ze je to kus hmatatelneho cohosi. Mala pyramida v Gize. Ja som ju vytesal z kamena.

Nadherna formulace a strasne rad bych s ni nadsene souhlasil.

Kdybych za sebou nemel (stale jeste neukonceny)  serial pokusu zachrani nejake stare domaci fotografie.
Vetsina byla porizena Mikromou na barevne diaky Orwo a ty byly vsazeny do tech tehdejsich pekelnych ramecku - alu folie sevrena mezi dve sklicka a drzena pohromade modrou "samolepkou".
Kdyz se k tomu prida degenerace barev typicka pro Orwo z tech sedesatych a sedmdesatych let minuleho stoleti, tak je to fakt moc fajn.

Nemohu se zbavit pocitu, ze ty jednicky a nuly by se podarilo zachranit o fous jednoduseji.

[ďuroT]

FPL,
...alebo nezachrániť vôbec, v duchu 'nula alebo jedna' Poznám ten zvuk, ako sa DVD krúti, mechanika zápasí so škrabancom a nakoniec to vzdáva.

Ja fotím na film, aby som nemusel čumieť (aj doma) do monitoru.

[Nicole]

FPL,
...alebo nezachrániť vôbec, v duchu 'nula alebo jedna' Poznám ten zvuk, ako sa DVD krúti, mechanika zápasí so škrabancom a nakoniec to vzdáva.

Ja fotím na film, aby som nemusel čumieť (aj doma) do monitoru.

Digitálních fotek je možné udělat libovolné množství kopii (a nelze pak rozlišit zda jde o originál či kopii) a ty uložit na speciální média na různých místech aby nedošlo k jejich zničení. Takový magnetooptický disk vydrží minimálně 30 let, Olympus tuším garantuje 100 let a záznam nepoškodí magnetismus jako u HDD, ani statická elektřina jako u flash, ani UV jako u CD-R. Takže bych vyšší životnost digitálních fotek rozhodně nezpochybňovala. A právě to je na filmu krásné, že existuje pouze jeden jediný originál a ten je potřeba správně uchovávat aby co nejdéle vydržel.

[PeterMarek]

Je mi jedno čím fotím. Rozmýšľam odzadu. Mám v hlave previzualizovaný výsledok na papieri a potom zvolím cestu ktorá ma k nemu dostane. No a väčšinou je to skrze chemickú fotku. (aj keď vzhľadom na dočasné obmedzenia, v robote momentálne nemáme komoru, bude až po rekonštrukcii budovy a doma pribúdajú deti a ubúda miesto a čas - tak si užívam hybridnú cestu - film/sken/print)

[pepafotograf]

Nechci tady složitě vypisovat úvahy,naprosto se ztotožňuji s příspěvky od Erik Kurach a Keko! Mám to přesně také tak! Jen možná drobnou poznámečku,fotím aktivně letos 39 let a budu v tom nadále pokračovat....

[sokolvideo]

K foteniu ma pritiahli obrázky na priehľadnom materiály (diáky), ktoré ma okúzlili a tak som sa do toho pustil, no a je to už 40 rokov, negatívov, diákov aj filmov pribúda. A diapozitív digitálom neurobím, tak načo by mi bol?

[Luboszz]

Mě vždycky  fascinovalo když jsem mohl pozorovat v temné komoře jako chlapec malý jak z vývojky lezou snímky.Když po mě chtěli abych otáčel vývojnicí ještě v jakémsi předepsaném režimu tak to mě nebavilo.  jenom ten konec   Dnes už mě baví obojí  

[MICHAL]

Rukama vyrobený nůž, židle nebo fotka má v sobě kus ČLOVĚČINY. Spousta lidí ji nevnímá a naopak obdivuje strojovou dokonalost výrobků! Ten proces, kdy něco vzniká pod rukama je pocitově nepopsatelnej! Pro mne je to droga! Čas od času si prostě musím šlehnout!

A ještě jeden klasický příklad: výroba dětí!!! Dnes tak často používaná metoda pomocí pipety oproti tradiční . Výsledek je prakticky stejný, ale ty pocity při výrobním procesu naprosto nesrovnatelný!Z každý fotky kterou jsem vytvořil se stalo mé dítě!

[Luboszz]

Já nevlastním  žádný digi přístroj a ty co jsem zkoušel jsem měl pučený.Nemusím se rozhodovat co si vezmu  .Chtěl jsem si pouze pořídit tu krabičku od kino co z toho  leze povytaženej film a vtom je čip.Původně se to začalo vyrábět do kino fotáků aby člověk nemusel tahat sebou digi.V zahraničí se to prodávalo a čestí prodejci  neví co to je.

[kapros1]

Proč?  Táta byl velice aktivní fotoamatér (ročník 1908) . Já, ročník 1947, jsem se mezi fotografiemi a fotografy pohyboval od doby kdy jsem obrázky začal vnímat. Táta nosil domů kolekce z klubové soutěže k hodnocení, chodily také kolekce z mapových okruhů. Na rodinných i jiných výletech, vždy byl nějaký fotoaparát přítomen. Pak přišla léta, kdy jsem si zkusil vyvolat pár vlastních filmů a následně mě to na dlouhá léta přešlo. Pamatuju  jak táta odpovídal otázkám: a co kluci, taky fotí? Mám dva a ani jednoho to nezajímá.

Protože, já byl v letech kdy mě věta ... vidíš jaký to má krásný světlo, jak se ty kopce řadí do jednotlivých plánů a scéna dostává hloubku? , uváděla do rozpaků o čem to mluví.

Pak přišla vojna a tam se kluk měnil v chlapa. Nebavilo mě jít po "žoldu" do hospody, dát si deset kusů a dopotácet se zpět do svého kutlochu. Měl jsem tam naštěstí dva kolegy, podobného ražení a oba fotografovali.

Tak jsem se přidal a pak už mě to chytlo a nepustilo dodnes.

Mezi tím to sedlo i na bráchu a táta už mohl spokojeně odpovídat: jo rodinná tradice má pokračovatele

 

Samozřejmě, že to byly doby převážně BW  a to mám pod kůží. K několika diapositivům se také přiznávám Digitál přišel až před cca 12. lety, když jsem musel odrážet výtky typu "podívej jak ty děti rostou a ty je už vůbec nefotíš". Nuž náš "koník podražil" a tak jsem ženě koupil malý digitálek k narozeninám a bylo vymalováno. Dostal jsem za úkol digitální dokumentaci růstu vnoučat. To ale žádnou lásku k 1 a 0 nevyvolalo. Rád si dělám vše sám a podobu nepravidelných stříbrných krystalků bych za nic nevyměnil. Kdepak placatý obdélníčky byť by jich bylo sto milionů

Tím, ale nezavrhuji pokrok a další tvůrčí možnosti co nová technologie nabízí těm, co ji chtějí a umí využívat. 

[milosm]

i po letech si jen tak vyjdu koupit film ...

.

 

 nd_1.jpg   108.43K   9 Počet stažení   nd_2.jpg   74.04K   6 Počet stažení

[BlackTea]

[lukee]

U mě je to z části nostalgie, dále pak to, že fotky mají super kouzlo (hlavně středoformát) a v neposlední řadě taky praktické hledisko, že dobře archivované negativy si bude moc prohlídnout i X-tá generace po mě Protože to vím u sebe, že jsem strašně rád, že se třeba dochovalo spousta fotek a negativů nejen z mého dětství, ale i z dětství rodičů a prarodičů. Nevím, jestli to půjde říct i o knihovně v Lightroomu nebo o albech na Flickru, co se teď snažím spravovat, za dalších X generací, asi těžko.

Hodně trpím GAS syndromem, čili technika až na malé vyjímky u mě moc dlouho nevydrží a snažím se objevovat novou a novou. Těch pár vyjímek tvoří Flexaret IV a VI, systém OM od Olympusu (2 těla, 3 skla) a Nikon F80s - ten si nechávám čistě z nostalgie, protože to byl můj první kinofilm foťák cca 7 let zpět, kdy jsem začal opět fotit (taky) film a taky proto, že mám velkou Nikon digitální výbavu. Je to super malá krabička se všema funkcema co potřebuju a funguje s tím např. i můj profi zoom 70-200/2.8. Když už potřebuju fotit digitál, používám fotoaparáty Nikon D610, Nikon D700 a Fujifilm X100 (originální, první verze).

[lukee]

Ještě jsem zapomněl na Certo KN35 - foťák, který používal můj otec, když jsem s ním ještě jako malej lítal po hřebenech Tater... Dodneška jsou z něj super fotky a vzpomínky na tu dobu. Ten foťák zůstane navždy přišroubovaný k mé foto vitríně

[Horenak]

Fotka na papíře, skle, plechu, diáku... je jako betlémské světlo. Optickou štafetou předávaný otisk toho okamžiku, kdy někdo snímek exponoval. Cestou se nikdy nezměnila na nic jiného, vždycky to bylo a zůstává jen světlo. Spojuje mě s tím, co je na obrázku.

 

Ale to by nestačilo k tomu, abych před sedmi lety zjistil, že elektronická fotka je jen hra na fotku. Fotím na stříbro, protože mi Jan C. Schlegel otevřel oči.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, číslicový záznam obrazu tzv. digitální fotografie, to je gumová nafukovací panna ze Sexshopu. Má 5 otvorů, je lehce omyvatelná, nevyžaduje složité ovládání a může se na ní vizuálně ukojit prakticky kdokoli, funguje takřka neomezeně, nějaký intelekt se již předem od výrobce nepředpokládá. Výsledek akce je smog

v našich duších, které se s tou nekonečně kypící skládkou denních obrazů proměňuje v obrazovou averzi. To je nový fenomén, devastující osobní vjem jedince a s ním spojené asociace. Stáváme se apatickými k jakýmkoli visuálním vjemům, kdysi významný zdroj obrazových asociací. Shlédnutí fotografie se rovná spláchnutí na WC.

Uniformní stádo, napojené na centrální zdroj myšlenek ve čtvercové síti rozmístěných trolejí. Když jsem tyto karikatury v roce 1977 viděl v L´Humanité, připadaly mi jen vtipné z hlediska limitů stádní propagandy. Dnes jsme nedobrovolnými klienty, aniž si uvědomujeme vlastní roli v té visuální žumpě. Plavte, plavte pryč, kamkoli, plavte!

S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

[faajn]

Vážení kolegové, číslicový záznam obrazu tzv. digitální fotografie, to je gumová nafukovací panna ze Sexshopu. Má 5 otvorů, je lehce omyvatelná, nevyžaduje složité ovládání a může se na ní vizuálně ukojit prakticky kdokoli, funguje takřka neomezeně, nějaký intelekt se již předem od výrobce nepředpokládá. Výsledek akce je smog

v našich duších, které se s tou nekonečně kypící skládkou denních obrazů proměňuje v obrazovou averzi. To je nový fenomén, devastující osobní vjem jedince a s ním spojené asociace. Stáváme se apatickými k jakýmkoli visuálním vjemům, kdysi významný zdroj obrazových asociací. Shlédnutí fotografie se rovná spláchnutí na WC.

Uniformní stádo, napojené na centrální zdroj myšlenek ve čtvercové síti rozmístěných trolejí. Když jsem tyto karikatury v roce 1977 viděl v L´Humanité, připadaly mi jen vtipné z hlediska limitů stádní propagandy. Dnes jsme nedobrovolnými klienty, aniž si uvědomujeme vlastní roli v té visuální žumpě. Plavte, plavte pryč, kamkoli, plavte!

S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

 

 

 

 

Smutná pravda v celé své ponuré nahotě. Cítím, vnímám to naprosto totožně pane Eriku, leč nikdy bych to nedokázal takto poeticky a krásně depresivně napsat. 

Díky.... plavu co nejdál.