Vážený příteli, jsou mimořádné situace v životě muže, kdy jest mu nutno porušiti pravidla sobě samému daná a vejít tam, kam se již vraceti nechtěl. Trudomyslnost druha, byť jakkoli v prostoru vzdáleného, k němuž leta pociťoval zvláštní druh blíženectví a nejvyšší příchylnosti zároveň, k takovým okamžikům jistě patří.
Vězte tedy milý Eriku, že tak jako jest obraz latentní lidskému oku po jistý čas úplně nepopatřitelný, aby pak tím větší radost svému lučebníku při povstání z nicoty přinesl, tak i stejně v duši lidské bývají temné chmury předzvěstí těch nejzářivějších světel, jak ostatně i právě probíhající Velikonoce o tom slavně svědčí. Každá, byť sebetíživější temnota v sobě totiž skrývá již zárodek nové skutečnosti, nového obrazu. Ba, co víc, bez temnoty nového obrazu a jeho krásy vůbec není! Jest výsadou nás temnokomorníků toto až přesažné tajemství života zakoušet alespoň v odlesku při každém ponoření se do lučby. Neste proto svoji temnou hodinu mužně a pokud bych vám v ní mohl jakkoli býti alespoň na okamžik tou nejslabší bludičkou červenavé laterny, dejte bez odkladu vědět. Bude mi neskonalou ctí a potěšením.