Vážený kolego, tomasnovotnyjr. Nic ve zlém, ale pokud bychom spočítali, kolik evidovaných členů, občasných, či pilnějších čtenářů, či několika aktivních přispěvatelů, z nichž mnozí odešli po vzájemné podivné bitce, která se udála na jednom z historických setkání setkání TK.Cz a jejíž pravá příčina zůstala doposud velkou neznámou, je vůbec malým zázrakem, že po definitivním odchodu a mlčení mnoha z velmi aktivních otců - zakladatelů, je vůbec ochoten někdo tyto stránky něčím podnětným obohatit a oddálit efekt psího ocasu, za nímž se jeho majitel v nekonečném kruhu otáčí. Chápu, situace se rapidně proměnila, zmizely takřka veškeré fotokluby, ty, které dosud v některých destinacích, zejména díky nejstarším členům ještě stále existují a ctí mnohdy staletou tradici svých tvůrců. Každý fotoklub měl několik aktivních členů, kteří se ve fotografii orientovali, jako ve formě uměleckého sdělení. Pak zde bylo nejvíce těch, kteří si za silně dotované náklady chodili dělat fotky, či se s fotografováním akcí v té době ne zcela nevýznamně ekonomicky přiživovali. Byl to pro ně pouze prostředek k finančnímu zisku. Nejmladší elévové si mohli vybrat, ke které skupině své zájmy upnou a formovat své vlastní cíle. Stále zde ale byla potřeba temné komory, či v tom lepším případě i výstavního prostoru, který fotoklub reprezentoval. Ano, byla to pro většinu i tehdy velká oběť zajít třeba v neděli dopoledne a sundat a zároveň pověsit novou výstavu, organizovat a distribuovat mapové okruhy, aby na schůzce bylo také možno vidět práce druhých, vzájemně konzultovat hodnocení fotografických souborů, či probírat nekonečné spory o tom, jaký foťák a objektiv je nejlepší. Kluby mizely jak houby po dešti, staří členové pomírali a s nástupem nové a hlavně cenově dostupné zcela odlišné zobrazovací technologie nebyl důvod se vzájemně setkávat. Šlo ve většině případů hlavně o možnost přivýdělku, který nevyžadoval takřka žádné speciální a dlouhou praxí získávané dovednosti. Fotí úplně každý, fotografie je diletantskou bezpracnou zábavou, je to jen mačkání tlačítka bez sebemenší hlubší myšlenky. Je zcela na každém, aby se učil, má k tomu nekonečné možnosti, naprosto odlišné od situace, v níž jsme přežívali v minulém století. Učit někoho, aby dosáhl mnohem lepších výsledků své práce je ušlechtilé. Existuje několik desítek soukromých škol, workshopů, kde je možné dokonce získat fotografické vzdělání. Kdo chce, může si platit školu v zahraničí, být profesionálním cvakačem xichtů, může se s tím třeba i dočasně uživit. Je to zcela individuální volba a kdo si chce fotografovat pro sebe a nemá sebemenší zájem někoho vzdělávat a předávat mu zadarmo své draze financované zkušenosti, je to jeho volba a nelze mu to vyčítat. Bývalo to zde mnohem a mnohem zajímavější, nově příchozí začátečníci a všichni zájemci to mají zde jak na zlatém podnose, stačí jen umět hledat. Bývá mnohem lépe využitým časem, číst a studovat kvalitní fotografické knihy, než ztrácet čas mnohdy stupidními dotazy, které by ani nemusely zaznít a ztrácet s nimi čas. Je to naprosto stejné, jako v hudbě. Kecy o muzice se nikdo hrát ještě nenaučil. Musel vzít kus prkna do pazour, otevřít vlastní mozek a pak to po neuvěřitelném a soustředěném úsilí postupně začne připomínat hudbu. Živila mne skromně více než 25 let, fotografováním bych se živit nikdy nechtěl. Je to pro mne pouze velmi nákladná a neuvěřitelně časově neefektivní záliba. Upřímně se těším, že se opět pozvedne úroveň Vašich příspěvků, abychom zde my - ješitní starci nemuseli chcípat digitální nudou ! S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik
Zverejnovat ich ale asi nebudem 
