7 odpovědí na toto téma

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, generace konce 50. let, dospívající v období tzv. "normalizační výchovy", je každodenně konfrontována vpádem nových technologií. Studium rodinného fotografického archivu, nové objevy souvislostí rodokmenu nabízejí mnoho otázek, týkajících se fotografie. Jaké bude naše dědictví a osobní vklad do rodinné historie? S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

[Bob van Sikorski]

No sice, se ptáš cíleně vaší "kmetské generace" ( ), ale dovolím si odpovědět i jako příslušník generace narozené na konci 70. let.

Můj osobní vklad bude jednoduchý. Prozatím máme malé děti, takže se fotí hodně víc než by bylo obvyklé, takže dávám tisknout ročně cca 1000 fotek - jde o mix z digi i film přístrojů. Jak jsem zde na fóru někde psal, zatím nemám možnost byť sebemenší TK, takže Magnifax3 + Rodagon 50/2.8 a Anaret 105/4.5 odpočívají v krabici a jsem nucen jít cestou přes digi mezistupeň. Ale fotky každopádně na papír, o tom není diskuse.

Kromě toho samozřejmě - doufám - zanechám o slušný archív negativů, C41 i čb. Třeba se tím jednoho dne bude někdo chtít probírat a nevyhodí se to za 100 let jen tak do popelnice.

Vklad do rodinné historie bude také v tom, že jsem schopen mnohé fotky docela slušně zrestaurovat, ač to je samozřejmě digi proces. Ale tam, kde je dnes v rodině jen vybledlá, barevně posunutá 7x10 zvětšenina z barevného negativu vyhotovená kdysi v 80. letech, jsem schopen dát dohromady snímek ostřejší, detailnější, se srovnanými barvami.

U čb ctím negativ, bohužel mezi předky mé ženy se našli tak geniální lidé, kteří se jednoho dne rozhodli, že "ta krabice zabírá místo", takže papírových fotek je dost, ale negativy byly vyhozeny do popelnice .

[Ivanovicz]

Kolik procent fotek z veškeré fotografické činnosti, která se kdy pod sluncem odehrála, se dochovalo do dnešních dnů? Můj skromný nekvalifikovaný odhad je číslo 5 (pět).

Tolik vychvalované a protežované digitální ukládání fotek tuto bilanci každopádně ještě zhorší. Tak jako digitalizace umožňuje snazší pořízení snímku, umožňuje i jeho snazší zničení nebo ztrátu. Technické selhání ukládacího zařízení nebo přístroje, vyhození přístroje plného snímků z důvodu jeho morální zastaralosti, degradace datového nosiče, nekompatibilita datového nosiče se zařízeními v budoucnosti, virová nákaza, nekompatibilita datového formátu v budoucnosti, ukončení činnosti cloudového úložiště, to je jen část rizik ohrožující digitální fotografii.

Kdo chce naději záchovy svého fotografického díla zvýšit, musí sáhnout po fyzické, analogové podobě snímku.

[suky57]

Digitalni archiv, ktery mi vznikal deset let jsem ztratil behem par hodin -- migrace dat z "cloudu" na vlastni server v kombinaci se stehovanim jez neprezil NAS s druhou kopii, takze ano, souhlas s Ivanoviczem. 

 

Jinak muj vklad ... no, tak ja fotim skoro furt "tu moju" a ted cerstve i potomka, negativy archivuji, vetsinu fotografii delam mokrym procesem ve vice kopiich -- jedna jde do "alba / krabice", zbytek porozdavam a nebo s nimi vytapetuju nastenky, dvere, skrine -- je to vsude.  Snazim se navic u kazde zvetseniny delat poznamky jakym zpusobem vznikala.  Tak spis bude zalezet na tech dalsich generacich, nakolik je bude rodinna historie zajimat. Neco mi ale v hloubi naseptava, ze az dorostu do veku kmetskeho, budu za tenhle archiv rad ... Pohravam si s myslenkou, ze bych k nekterym dulezitym fotografiim napsal (snad i namluvil)  jejich pribehy - takovy soukromy pokus "polapit cas" ... Tak nejak si vzdycky vzpomenu na Capkuv Obycejny zivot a to ze nejkrasnejsi na svete jsou chvile, okamziky, vteriny. 

 

PS: Jezevce, diky za tohle tema, rodina a jeji historie je dulezita a fotografovani je jednim z mocnych vyrazovych prostredku, jak ji zachytit. 

[suky57]

... jen pro zaznam, ackoli jsem (po)revolucnim novorozenetem a  detstvi jsem prozil s klackem, sutrem a knihou (byt u te si - s prihlednutim k tomu, ze psana forma jazyka jakozto vyrazovy prostredek muze byt diky sve prevodni funkci "spojitych" (analogovych) vjemu na "diskretni" (digitalni) sled grafickych symbolu chapana jako spise digitalni zalezitost - nejsem jist zda projdem prisnym okem "rady starsich")  

[Ivanovicz]

U mě je potomek zrovna „na cestě“. Focení na film čb a barevný je samozřejmost, počítám i s použitím 8mm a 16mm kamery. Až za mnou, šedivým kmetem, přijde s prosbou o obrázky z dětství, budu doufám mít co nabídnout.

 

Mám taky špatnou zkušenost. Uvědomil jsem si totiž až teprve nedávno důležitost vzpomínek a minulosti a potřeby hmatatelných artefaktů. V období puberty jsem toho dost nafotil, ale v určité přelomové fázi, asi ve 22 letech, jsem měl nějaký nesmyslný „svatý“ hněv v sobě, touhu se od své minulosti odstřihnout, tak jsem zničil většinu svých fotek i negativů. Teď hořce lituji tohohle činu a přísahám si, že už nezničím ani sebešpatnější fotku...

 

Na druhou stranu jsem v 90. letech aspoň zachránil negativy po dědovi, které jistý člen rodiny deponoval do vlhké garáže mezi haraburdí vytříděné během stěhování prarodičů. Jeho barevné diáky ale nejspíš zmizely, stejně tak 8mm filmy, ze kterých zůstal jen nekvalitní VHS přepis (někdo tenkrát usoudil, že 8mm filmy nejsou už potřeba, když je to přepsané na moderní a dokonalé videokazetě).

 

Je to holt těžké s lidmi, někdy i se sebou samým...

[PavelT]

Jsem ročník 65, takže spíš starší než mladší. Fotil jsem od svých asi 10-15 let na čb film, také sám vyvolával a zvětšoval. Děkuji tímto svému tátovi, který mě v tom od začátku podporoval. Takhle asi 10-15 let do příchodu levné barvy z labu v devadesátých a později kvalitního a dostupného digitálu a zároveň s tím dvou dětí. Teď se kromě digitálu, který zůstal, vracím k filmu. Zatím jen negativní čb proces, na pozitivy není čas ani místo. Jednou snad.

A teď proč to píšu. Táta mi na podzim umřel, tak jsme po něm začali probírat jeho podklady. Mám spoustu jeho fotek a hlavně negativů, z počátku rozměr 6x9 - 6x6 (Voigtlander, později Flexaret), pak samozřejmě kinofilm. Mám i pár desítek fotek - negativů po jeho tátovi, které jsou staré až 90-100 let. I on tenkrát fotil, a některé ty fotky jsou prostě nádherné, myslím, že nejenom pro mě. Táta se narodil českým rodičům ve Francii v roce 1933, tehdy to nebylo nic divného, za krize dost lidí šlo za prací do ciziny. Můj děda byl strašně šikovnej zámečník - strojař, už tam tenkrát jako dělník měl motorku a později i auto! A naštěstí měl i toho Voigtlandera. Jenže na konci války moje babička ve Francii umřela a neúplná rodina se vracela do Čech, naštěstí i s pár negativy. Mám neuvěřitelný fotky, u některých jsem po oskenování doslova brečel. Mezi nejsilnější patří fotka táty - 12 let, jeho sestry - asi 8 let a naprosto zkroušeného otce u hrobu jejich maminky. No a pak táta fotil asi od  roku 1955, na ten Voigtlander, později Flexa. Všechno to skenuju, ta kvalita z velkého formátu je většinou skvělá. Jen přemýšlím co s tím, kromě archivu. Ty nejlepší bych někde na webu vystavil, jen nevím kde. Poraďte.

Takže mám před sebou část historie své rodiny doslovně černá na bíle. Těch negativů je hodně, mám oskenováno asi 2000 fotek a to je tak menší polovina. Ale je to krásná, objevitelská práce. Dvě fotky jsem pro představu nahrál tady do galerie ... 

[patriot]

Nepoznává někdo z vás na přiloženém obrázku, čirou náhodou , svého předka? Děda (uprostřed s tácem) měl svátek den předtím. 

Díky dědo za spoustu nádherných fotek!

Přiložený soubor (y)

•  Photo-1500064-1-Colorized.jpg   235.67K   2 Počet stažení