Vážení kolegové, už jste na vlastní oči spatřili těžkého profíka, flegmaticky se prohrabujícího olezlým tlumokem, plným naházených objektivů? Bez náznaku citu odhazujícího zpět vše, co mu nechtěně přišlo do ruky a moc neodpovídá Mistrově geniálnímu záměru.
Naštěstí pytel otřískaných buřtů vymizel, nahrazen všudypřítomným inteligentním mobilem, skvěle suplujícím Maovy rudé knížky v rukou nesmiřitelných pionýrů revoluce duševního rozkvětu. Otřískané buřty, vnitřně silně napadené diletantskými chirurgy zívají na bazaru. Ošuntělí a usmolení sirotci, němí svědci zapadlé fotografické slávy, jež dnes již absolutně nikoho nezajímá. S pozdravem:
"Starý Jezevec" Erik
Ale rozhodně se tím nehodlám jakkoli znepokojovat. Naopak jsem si díky Vám vzpomněl na příběh o "neodsuzujícím mnichovi" - myslím, že srbské nebo makednoské provenience: jistého mnicha, který byl i před smrtí radostný, se ptali, odkud ta radost pramení. On vyprávěl, že mu andělé ukázali dlouhý seznam jeho hříchů, načež odpověděl, že se nebojí. Pán Ježíš pravil, že kdo nebude soudit, nebude souzen. Mnich tedy nikoho nesoudil a doufá v Boží milosrdenství, že tedy ani on nebude souzen. Andělé seznam hříchů roztrhali... Já vím, že si každý může věřit v co chce, v Pána Boha nebo něco jiného nebo nic atd. atd. Ale nerozohňovat se kvůli ptákovinám, tam bych tu radost spatřoval také. Ovšem komu je po chuti takové to zdravé nasrání... Proti gustu žádný dišputát 
