6 odpovědí na toto téma

[achernar]

Z důvodu oživení spícího zájmu jsem udělal inventuru mrazáku a našel jsem tam krom jiného metráž filmu Ilford XP-1 a XP-2. Ten druhý moc dobře znám, léta jsem s nim pracoval a v profesionální praxi jsem skoro nic jiného nepoužíval. Pro ČB fašouny, kteří nechtějí o novotách slyšet, je to film rouhačský, ale je zcela geniální. Při jednom vyvolání pobere podexposici i přeexposici o dvě čísla, skvěle podává kontrast, má krásné tóny, minimální zrno. Ovšem vyvolává se procesem C-41. To vám nemusí připadat jako výhoda, ovšem v době, kdy člověk musel dodat redakci hotové fotky co nejdříve a třeba neměl auto a bydlel na kraji Prahy, opravdu oceníte, že to dáte do labu, vedle si dojdete na kafe a fotky máte hotové. A věřte, že takové výsledky v obtížných světelných podmínkách třeba koncertu nebo divadla budete jiným procesem získávat jen velmi obtížné, pokud vůbec. Ta metráž expirovala v roce 1996 a je to už jen zbytek, tak půlka. Tenkrát jsem na to fotil, ale potom jsem radši kupoval kusovky, protože mi to jednak redakce proplatila, především ale nejsem v labu nemusel vysvětlovat, co v té kazetě je. Tak mi ten kus zbyl. Včera jsem to namotal na kazety, tak uvidíme, jak film obstál. Mnohem větší překvapení ale bude ta druhá metráž XP-1. Na to jsem nikdy nefotil, nemám s tím filmem žádné zkušenosti. Kupoval to táta ve Finsku a expiraci to má 1986. Někdy před 15 lety jsem si z toho namotal krátký film na zkoušku, na exponoval a nechal vyvolat. Proti té dvojice to mělo trochu zelenou masku, což prý ale mělo i nové, jak mi táta říkal. Jinak to ale bylo v pořádku a od té doby jsem to měl v mrazáku. Dlužnou ovšem dodat – a to slouží jako velmi dobré vysvědčení kvality výroby – že přinejmenším do roku 2006 nebo 7 se to válelo normálně v šuplíku v pracovním stole spolu s dalšími 3 metrážemi (plus-x, pan-f a panatomic-x), které už jsem spotřeboval. Tak mě jen zajímá, jestli s tím filmem máte někdo jakoukoliv zkušenost, popřípadě sem můžete psát jakékoli zajímavosti a zkušenosti o obou těch materiálech a já sem postupně budu dávat výsledky.

[Luboszz]

Taky jsem je vyzkoušel nikdy mě neseděl.To bych radši šel do Kodak BW 400 CN bohužel už se nevyrábí.

[achernar]

Já jsem tehdy samozřejmě zkoušel i ten kodak, Ilford mi ale vyhovoval mnohem víc nejen proto, že už jsem na něj byl zvyklý a věděl přesně, co od něj čekat, ale i proto, že kodak měl velmi silnou barevnou masku. Ale byl to rozhodně také skvělý film, to zase jo.

[achernar]

Je pravda, že sám pro sebe jsem na to nefotil, ale nikoliv z důvodu, že by se mi ty výsledky nelíbily, ale protože mě bavilo si filmy vyvolávat sám. A také to na můj vkus pro mojí volnou tvorbu mělo moc malé zrno. Na zakázkovou práci to ale byl film snů. Zakázky už dávno nedělám, ale kdyby, o jiném filmu bych nepřemýšlel ani dnes.

[achernar]

Oživuji staré téma. Tu XP-2 jsem před časem namotal do kazet a pár filmů nafotil. Už se mi to doma hromadilo, což mi pilo krev, do labu se mi nechtělo a u vědomí toho, že na tom určitě nejsou žádné slušné fotky, jsem to včera normálně vyvolal v HC 110. Nějaké zkušenosti na internetu jsem našel, kdo si to vyvolávala v téhle vývojce 1:49. Udělal jsem to normálně 1:32, jak jsem zvyklý a odhadem změnil čas na 6 min. Ačkoli se všude píše, že dlouho skladované filmy ztrácejí citlivost, v praxi jsem to nikdy nezaznamenal a všechny filmy, které jsem kdy vytáhl z šuplíku třeba i po 20 letech, jsem exponoval a vyvolával normálně a dostal normální výsledky. Totéž jsem tedy provedl i teď a výsledek je opět stejný. Oproti procesu C 41 to má trochu růžovohnědou masku, ale nic hrozného, je mnohem slabší než u Kodak 400TCN, jinak je výsledek perfektní. Takže pokud jsem ten film do nynějška měl opravdu rád, teď už ho miluju.

[pignon]

No a navic proces c-41, pokud se vyvolava v tetenalu mi prijde daleko jednodussi nez klasicke vyvolani cb, jelikoz nemusim premyslet a resit, jakou vyvojku, jakou teplotu, jake redeni, jakou kinetiku…., ale to jsou zkusenosti z barevnych filmu

[achernar]

To nedovedu posoudit, C 41 doma neprovozuju. Tam naprosto s klidem využiju jednoduchosti minilabu; v tom spatřuju hlavní výhodu toho procesu čistě ze svého uživatelského hlediska. V době, kdy jsem fotil profesionálně, byla volba jasná: buď pojedu s filmem z akce domů do komory, tam to budu vyvolávat, sušit a zvětšovat, načež zase poletím do redakce – nebo to hodím do labu, sednu si vedle do mekáče a za hodinu přijdu pro hotové fotky. Takže úplně jasná věc. Přesně v tom byla největší výhoda toho materiálu, přičemž druhou výhodou byla fantastická schopnost vyrovnat se s různými světelnými podmínkami obzvláště v umělém světle. Nedám na ten film absolutně dopustit, podle mě je to až trestuhodně přehlížená perla. Byl to film jasně určený pro profesionální práci, který v dnešním světě, kdy celá černobílá fotografie je čistě záležitost koníčku, a tedy těch, kteří se nakonec rádi patlají s vývojkami a složitostmi procesu, trochu ztratil půdu pod nohama, což je škoda. Myslím ale, že by to mohla být logická volba těch, kteří chtějí fotit na film a potom už skenovat a pracovat digitálně.