13 odpovědí na toto téma

[matobabetak]

Tak skusim zalozit nove tema. Premyslal som co fotit. Digital odpociva par mesiacov a aj bude...cervene svetlo a chemia ma ocarila. 

Okrem rodinnej fotografie manzelky, rodicov, kamarátov som hladal zaner ktory by bol oddychovy ale zaroven by vznikali pekne fotografie. Priam sa ponuka čiernobiela pri prechadzke mestom. Zatial len take nesmele zabery, je to predsa rozdiel fotit cudzich ludi navyse s Nikonom f90x s batery gripom a svetelnim objektivom. Je to velke a hlucne ale zaroven ludia su v pohode vidia ze foti fotograf

Ake su vase skusenosti s tymto žánrom, fotite to co poznate alebo hladate nove miesta,...je lepsie vidiek, male mesto ci velkomesto ?

Neriesime techniku,film ani rozmer...skor samotny obsah fotografie. Kludne sa pochvalte ak mate nejake zaujmave fotky 

[Patrik]

V tomhle ti asi nikdo neporadi. Osobne delim fotografy na dva "mentální" druhy. Jedni foti "dovnitr" a ti druzi "ven". Ti, co foti "dovnitr" jsou pozorovatele a snazi se zachytit to, co vidi - foti z venku dovnitr. A ti druzi maji v hlave vize, maji touhu se projevit, chteji zachytit svou predstavu, nebo jak to popsat, foti zevnitr ven Komponuji.

Sam jsem nad tim dumal, a nasel jsem se v tom, ze to, co vidim kolem sebe, me vlastne vubec nezajima, takze fotim lidi, po kterych chci, aby se chovali a tvarili tak, jak citim ja uvnitr a tim citim, ze tvorim. A to zase treba nezajima ty, kdo se pak na ty my veci koukaj ))

 

A bez ohledu na to, co jsem napsal, nebo co si mysli kdokoli jiny, mi pripada nejdulezitejsi, abys fotil to, co bavi a zajima tebe a nefotil "pro divaka". Fotit tak, aby se to apriori libilo divakum, je cesta do hnoje. Jak jsem nekde cetl - lepsi mirit ke hvezdam a minout, nez mirit do hnoje a trefit se

[achernar]

To je moc hezké rozdělení, velmi výstižné, silně formulované. A ten závěr s tím hnojem a hvězdami rovněž. Je to tak, opravdu. Člověk musí fotit pro sebe a to, co mu vyhovuje. To je samozřejmě jako rada hrozně chatrné a ničemu to nepomůže, to vím. Street je žánr, kterému jsem se nikdy nevěnoval a nemám v něm tolik zkušeností, abych si troufal komukoli radit. Ale řekl bych – ať aspoň nějaký názor vyjevím – že lepší bude město. Jednak se lidi tolik nevyptávají, především se tam ale pořád něco děje. I kompozičně to bude, řekl bych, trochu příznivější vzhledem k velkému množství různých linií v obraze. Ale vařím z vody, jistě se najdou lepší rádci.

[Black2684]

Fotit jenom sám pro sebe může být fajn. Pokud se pak budou výsledky líbit i jiným, je to ideální. Ale přiznejme si to, nejsilnější motivace pro jakoukoliv činnost je vidina pochvaly, ocenění druhými. 

Zamyslet se nad tím, jestli to, co v daný okamžik zaujalo mě jako diváka, účastníka děje se znalostí souvislostí, osloví taky někoho jiného, kdo uvidí už jenom samotnou fotku, není nic nelogického nebo zavrženíhodného. 

Fotka může zachytit nějaký okamžik, v pořádku. Ale měla by mít také schopnost předat nějakou informaci, nebo jen pocit, náladu, atmosféru, cokoliv. A předat znamená předat někomu druhému, takže vzít v úvahu 

i roli případného diváka je v pořádku.

[achernar]

Ano, to je samozřejmě pravda. To je přece častá past amaterského focení, že člověk neumí odlišit pocit, který v tu chvíli měl od obrázku, který udělal.

[petrkohout]

Kdysi jsme se chodili procházet starým centrem Prahy, v davech turistů. Tam jsem si připadal jako na karnevalu. V takové situaci je radost fotit. Lidi jsou součástí ulice a nevadí jim to. Anonymita pomáhá a foťák, úsměvy a gesta poděkování ten babylón stmelují. Bohužel to bylo v digitální době, fotky si už neprohlížím, ale radost si pamatuju. Na černobílou fotografii mně to ale nepřipadá, možná na to v budoucnu vypálím zásoby barvy, pro které nemám moc využití.

[Erik Kurach]

Vážený pane kolego, matobabetaku, vyrazit si dnes do ulic na tzv. "Fotosafari" považuji po několika prožitých konfliktech, vyvolaných pouhou přítomností fotografického přístroje, za docela blbý nápad. Mnoho neidentifikovatelných, tzv. "Národních hostů", kteří by se stali nejraději zcela neviditelnými bytostmi, s úporně nekontrolovaně měnícími se adresami dočasného pobytu, skrývá poměrně velké nebezpečí, že Vás jediné spontánně realizované cvaknutí Vaší závěrky může vyjít, ve vší počestné anonymitě davu, nakonec pěkně draho. Dávno nejsme v 60, letech, kdy byla zcela odlišná sociální atmosféra a lidé v ulicích byli zvyklí na přítomnost fotografie, jež tvořila významnou součást běžného kulturního života. V dnešní době je mnohem bezpečnější volit za objekt vlastní fotografické vášně, provozované v anonymním davu spoluobčanů, třeba domácí mazlíčky, jak to mistrovsky činil Elliot Erwitt. Možná se ocitnete za přímé konfrontace v pozici štvané oběti, provázené vyceněnými tesáky a divokým štěkotem. Setkání s anonymním agresorem Homo Sapiens může však za současné sociální konfrontace skončit mnohem hůř. Pokud jste Wrestlingový adrenalinem nabušený frajer, či Agenturní barový vyhazovač, není důvod, proč na veřejné tzv. "Fotosafari" hrdě nevyjet. Těším se na Vaše aktuální poznatky a doporučení. S pozdravem: "Starý Jezevec"    

[achernar]

Myslím, že každá doba potřebuje své dokumentaristy a ta dnešní, která je vizuálně naprosto pekelná, společensky fragmentovaná, v mnohém absurdně vyhrocená a někdy až nepřátelská, je potřebuje tuplem. Jen to pro takového dokumentaristu bude skutečná řehole. Zachytit dnešní dobu vizuálního balastu, totálně privatizovaného veřejného prostoru, jehož skutečně veřejné zbytky jsou zdevastované či zanedbané, dnešních rychlých a těžko postřehnutelných změn a proměn, je veliká výzva. A zároveň zachovat kontinuitu klasického zobrazovacího procesu, aby se udržela ta přes století dlouhá řada, mi připadá velmi důležité. V době takového Bressona nebo Vivien Maierové, kdy lidé po ulici chodili v oblecích a černých kloboucích a neměli na sobě mikiny s nápisy, tetování na krku a hlavy neměli pořád skloněné k mobilu, takže přicházeli do interakce s okolím, a navíc pro ně fotograf byl vítané zpestření, jsou dávno pryč. Ale ta odtažitost, diskontinuita, vnějšková agrese, resp. preference agresivních vzorců ve vzhledu, je přece plná inspirace a přímo až nutnosti takové šílenosti zobrazit.

[Luboszz]

U dnešních mobilů si člověk může nastavit uhel pohledu focení.Stačí mě sedět na lavičce koukat do mobilu a fotím vše kolem.Pak přijde člověk s fotákem na film a ukamenovali by ho.Taky čekám kdy na můj foták nebo na mě přilítne nějaký předmět.Zatím se mě stalo 2 x že vyhrožovali že zavolají policii.Trval jsem na svém at zavolají nezavolali.Jedna paní zašla tak daleko když zjistila že fotím na film at jí ten film dám.Zjistil jsem že v každým městě to není stejné.Když fotím Flexaret tak ty starší občané se rádi nechají vyfotit.Když mám Flexaret pod sebou spousty mladých ani neví že fotím.Musíme vydržet a nedat se!

[prowler]

Moja skúsenosti so street sú asi nasledovné. Boli (študentské) časy, keď som bol na uliciach denne a nachodil som kilometre po centre aj okrajových častiach mesta. Niektoré lokality sú tak nejak prirodzene zaujímavejšie ako iné, ale to sa dá zistiť iba vlastnými nohami a očami. Konflikty, blbé reči a zlé pohľady budú, s tým treba počítať. Niektorí si to dajú vysvetliť, že čo a prečo človek fotí..a niektorí nie. Ale po hube som nedostal nikdy. Ak som mal pocit, že by reakcia mohla byť už za hranou, radšej som sa spýtal či môžem fotiť, aj keď som tým stratil "moment prekvapenia". Najhoršie na svete tváriť sa, že človek nefotí aj keď fotí..to je celé zle. Treba byť správne asertívny (nie drzý) a úsmev zaberá takmer na každého. Ale to som neobjavil ja. To sa človek dočíta v každom článku o street foto. Občas niekto chcel, aby som fotku zmazal. Stačilo obvykle ukázať zadnú stranu foťáku, že tam nie je žiadny displej a dať info že fotím na film a hneď som bol za neškodného exota. Fotil som v malom meste (cca 70 000 obyvateľov) aj vo veľkých mestách (Birmingham..Bristol..) a nemyslím si, že veľmi záleží na tom, či fotí človek v menšom meste alebo vo veľkomeste, ale skôr na tom, ako to mesto pozná a ako ho má "nachodené".

[matobabetak]

Suhlas ze kazde mesto je ine, iny ludia ina kultura. 

Ja byvam v Piestanoch a tu zatial nieje problem s fotenim na ulici pretoze je tu vela turistov a ludia su zvyknuty. ale napr nefotim tie zivly co spominate nato su velmi agresivny. ked je clovek  slusnym a objekt sa usmieva nieje problem. sice bezrkadlovky maju vyhodu ze su tiche, nase zrkadlovky klepu tak ze doslova kricia : mam ta !!dost pomaha dlhsie ohnisko a rezim priority clony. 

 

neda mi to zaznamenat ako sa mesto a okolie meni, kedysi boli ludia na prechadze a rozpravali sa ...teraz casto vidiet cele rodiny ako sedia v parku aj detmi a kazdy tuka do mobilu ako datel. 

ked som fotil v nitre v meste kde je vela mladych ludi, studentov a pod tak sa praveze chceli fotit, zapozuju a nemaju najmensi problem, so starsimi to je horsie ty maju pocit ze ste policajt.

[Luboszz]

Byla tu zmíněná Praha nikdy jsem tam problém neměl a nemám když tam jedu.Nejsem tam denně nemohu posoudit z pohledu Pražáka.

[achernar]

Já jsem nikdy k dokumentu netíhl, osobně bych se ale soustředil na důvěrně známé prostředí. Místa, kde žiju, kde mě třeba i znají. A šel bych na to klasicky, tedy zakecat se, vplout do toho prostředí postupně a dlouhodobě sbírat materiál. Takový přístup potenciálně přináší nejlepší hlubší vhled, který se neomezuje jen na vnějškovou atraktivitu, působivou kompozici, efekt. Takové focení života aspoň podle mě vyžaduje dlouhodobě tvořený soubor. Poprvé v životě jsem silné nutkání do něčeho takového se pustit měl nedávno. Ačkoliv mám dost objektivních důvodů, proč se do toho pustit nemohu, stejně je vnitřně všechny cítím jako výmluvu a jistým způsobem mě žere, že jsem se do toho nepustil. Fotit stavbu dálnice která se staví na Písek, život těch dělníků, postup práce, interakci s vesnicemi a krajinou. Jezdím tam každou chvíli a jen to, co stačím zahlédnout z auta, jsou fantastické záběry a to mluvím pouze solitérních fotkách a nikoliv o dlouhodobém souboru. Úplně to vidím. Ale co už. Namlátil bych to na deltu 3200, nebo P-3 a P-4 (těch mám narozdíl od delty plný mrazák). Bylo by tam všechno od portrétů, přes široké záběry do krajiny, soumračník výjevů se stavebními stroji v mlze, detaily, pohledy z jeřábu, zkrátka všechno. Máte tam ničení přírody i budování nové stavby, vztahy, obličeje, akce i prodlevy, všechna roční období a myslitelná počasí, kolem toho všeho plyne nový svět a občas se to celé zastaví u nějakých barokních Božích muk, která se najednou objeví v roští. Omnia vehementer fluit.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové. Saint Anne se poněkud netradičně ohlásila svěžím chladivým vánkem v prašivém kožichu. Nadešel radostný okamžik otřít skleněné bulvy a pomalu vyrazit na úvodní H.S.P. ( Hollow Skull Photosafari ) s nejistým pocitem, zda neskončí tradiční formou verbální výhrůžky fysického napadení fotografa. Zda-li situace dospěje k asistenci tzv. "Orgánu obecní moci" se teprve vyjasní. S pozdravem: Klidné nervy a ocelová pěst !  "Starý Jezevec" Erik