Vážení kolegové, při sarkastickém pohledu na jednoho obecního trofejního kulometného lovce fotografických obrazů, jehož výstup, v podobě neskutečného množství obrazově naprosto prázdných snímků, mne napadla otázka smyslu tohoto pošetilého počínání s nejistým cílem konečného výsledku. Je to ještě radost, nebo se jedná o jistý druh dosud nediagnostikované duševní poruchy jinak vnitřně nesmírně opuštěné bytosti? Je to jakýsi adrenalinový pocit z moci obrazů? Vždy jsem se domníval, že princip snipera, který dovede mistrovsky zasáhnout předem pečlivě vybraný cíl jedinou ranou, je klasické formě fotografie svým pojetím mnohem bližší. T o n e j s o u f o t o g r a f o v é , t o j s o u K r o p i č i !
S osvobozujícím radostným pocitem absolutní nezávislosti, mimo tzv. Zaostřováku, nebo Tekutého stativu "Starý Jezevec" Erik