Vážení kolegové. Ponořen do bezčasu snění, kdy se vzdalující realita vytrácí v izolovaný ostrůvek, obklopený svěžími vlnkami, na nichž se pohupují všechna splněná přání. Hlavně se neproměnit ve ztuhlou náplň domova důchodců, přeplněnou do zblbnutí stále neměnně omílanými historkami mezi rozkladně zavánějícími pasažéry, úporně bojujícími o výsadní místo na slunci. Člověk je tu do té doby, dokud má co říct. Nelézt otrocky do zadku novým technologiím a užívat si naplno rachot vysušených kostlivců v prádelním hrnci, který generuje závěrka fotoaparátu z dávno potopené Vlajkové lodi Jeho Veličenstva, Císaře Hirohita. Kolik políček ještě má šanci spatřit na krátký okamžik všechnu tu krásu, se zaujetím vkládanou v kombinaci vlastního rozumu a krátkodobého blaha, jež dochází v latentní zhmotnění zastaveného času? Nenechat si vysávat vlastní mozek stupiditou těch, na něž jsme dostali lístek jen velmi omezené doby platnosti. Nepředávat vlastní osud do rukou jakékoli "autority", fatálně stmelující všechny poslušné, místo tak zásadního použití vlastního mozku. Blíží se doba, kdy bude opět zakázáno volně a svobodně fotografovat, oficiální znechucení z vnucených stereotypů jediného přípustného chápání vlastního žití. Hromadné zamítnutí individuality jedince, jako nežádoucí prvek obecné prospěšnosti oficiálního blaha. Fotografujte bezohledně to děsivé "Safari na Ducha", které nás dusivě pohlcuje, ale na film, aby zůstal autentický, hmatatelný celuloidový negativ, nikoli pixelový tekutý sliz z mixéru bezčasí. S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik
