To si ovšem pleteš pravdu a štěstí - tvůj kamarád a kolega určitě neměli pravdu, ale štěstí, že jim z kohoutku netekla ultratvrdá voda plná bordelu. A asi je po letech konečně třeba si přiznat, že kamarádovy lepší výsledky nebyly způsobeny tím, že si míchal vývojky jako prase, ale tím, že byl šikovnější..
To tvrzení o Sudkově způsobu práce - které souvisí s tématem jak? Aha: červená žárovka a tma jsou další puntičkářský luxus, opravdický chlapi a umělci nepoužívají.. - nedokážu posoudit, přesouvám do kategorie "mýty o Mistrech, kteří se už nemůžou bránit".
Ad "puntičkářství" - máš tím asi na mysli úzkostlivou péči o kvalitu vody u některých z nás a sám zastáváš stanovisko extrémně opačné. Bylo by hezké, kdyby tahle věcná (spíš přesná, než puntičkářská) diskuze vedla k vymezení optima (které je ovšem za různých okolností různé), neboť ani jeden z extrémů není správný, i když pomocí obou lze dosáhnout dobrých výsledků - samozřejmě že v posledku je to v oku a v rukách, ale o tom tahle diskuze není.
Důvod, proč nepoužívat destilovanou vodu na praní, jsem uvedl (jak s tím souvisí isoelektrický bod - a argentinský dobytek - nevím, tuším ale, že pH a osmóza jsou dvě různé věci a riziko pro želatinu, o kterém jsem mluvil, představuje právě jev osmózy). Proč nepoužívat na jakoukoli část procesu vodu znečištěnou mechanickými nečistotami (rez, písek atp.) je asi zřejmé. Ionty železa pak způsobují např. onu známou "náhlou smrt" Xtolu. Tvrdá voda pak zákal uhličitanových vývojek (i jednorázových), který se usazuje na vyvolávaných materiálech (to jsem si, bohužel, ověřil; taky jsem si ověřil, že v průběhu doby může téct z téhož kohoutku voda, ve které je vývojka čirá, i ve které se zkalí); při sušení pak kvůli tvrdé vodě vznikají na filmu "mapy". Čili - já jsem pro destilku na roztoky a na důkladné opláchnutí filmů a pro normální (pokud je třeba tak filtrovanou) vodu na praní. To je ale moje optimum - někomu teče z kohoutku měkká voda a někdo používá konfekční vývojky, které často obsahují jako pomocné látky sekvestranty.
(Filtry na kávu mi žádná vlákna nepouštějí; kdo jim nevěří, může koupit filtrační papír, stojí pár korun.)
Ano, chápu. Samozřejmě to tak to doslova nemyslím, tedy že čím prasáčtější metody člověk používá, tím lepší má výsledky. To je samozřejmě hovadina. Spíš jde o to, že když člověk ladí do zblbnutí každý detail, může se snadno stát, že se v těch detailech úplně ztratí. Samozřejmě že ten můj kamarád byl šikovnější, to jsem věděl už tehdy, natož dnes. A samozřejmě, že nějaká ultratvrdá voda se spoustou rzi je dost problém a nikdo by netvrdil že ne. Pokud člověku ale teče normální voda, nemyslím, že by to byl nějaký problém. Ono nakonec v každém procesu jde o to vyloučit náhodnost, to je princip jakéhokoli učení, jakékoli spolehlivé metody. A pokud člověk pracuje se stejnými ingrediencemi, prostě si ten postup odladí tak nebo onak. Toho Sudka – prodávám, jak jsem koupil, nicméně kupoval jsem od důvěryhodného zdroje – uvádím pouze jako pozoruhodnou drobnost, která ukazuje, že někdy něco charakteristického a obtížně napodobitelného vzniká vlastně chybou v procesu. Jinak samozřejmě vím, jak udělat fotku perfektně, dělám to už dost dlouho, mám za sebou řadu výstav i profesionálních zakázek, takže vím, kdy si mohu dovolit trochu ubrat. Jsou věci, na které je kvalita výsledné fotografie extrémně závislá a polevit opravdu nelze – třeba správná expozice, správné zaostření negativu i pozitivu a pár dalších věcí – a potom je spousta věcí, kde by se člověk až divil, jak velkou toleranci ten proces má.
).... a jakou jsme měl z výsledků radost 
