Já si u takových puntičkářských diskusí vždycky vzpomenu na mého spolužáka z FAMU. Ten míchal lázně zásadně normálně s kohoutkovou vodou, nijak se s tím nepatlal, při rozmíchávání D 76 prostě natočil trochu horký vody, nasypal prášek do flašky, zakvrdlal, dopustil to studenou a bylo to. Já jsem pořád ladilo proces, pořád jsem v tom měl nějaký chyby, kdežto on ne. Negativy i pozitivy měl technicky naprosto perfektní, pilo mi to krev. Rovněž v redakci, kde jsem fotil, byl americký fotograf, který se také té mé alchymii smál, volal zásadně v HC 110, kterou rozmíchával normálně v kanclu z kohoutku. Filmy vyvolával v témže kanclu, jen do toho tanku je navíjel na záchodě pod svetrem. Nakonec jsem to začal dělat stejně (tedy až na ten svetr), uznal jsem, že měli oba pravdu. V posledních letech sice negativní lázně rozdělávám v destilace, ale to jenom proto, že si to chci užít, je to pro mě taková událost a pro děti trocha nepochopitelné vědy. A taky proto, že nemám už takový výkon a lázně skladuju déle. Co se týče pozitivního procesu, tam to vůbec neřeším a natočím vodu z kohoutku. Beztak se do komory dostanu jenom jednou za uherský rok a tak vždycky lázně míchám nové a potom je vyleju. P.S. Pan Mlčoch, kurátor fotografie na Umprum mi tenkrát říkal, že Sudek moc nepoužíval v komoře červenou žárovku, ale prostě si trochu pootevřel okno, pročež jsou jeho originální zvětšeniny, resp. kontakty naprosto charakteristické.
To si ovšem pleteš pravdu a štěstí - tvůj kamarád a kolega určitě neměli pravdu, ale štěstí, že jim z kohoutku netekla ultratvrdá voda plná bordelu. A asi je po letech konečně třeba si přiznat, že kamarádovy lepší výsledky nebyly způsobeny tím, že si míchal vývojky jako prase, ale tím, že byl šikovnější..
To tvrzení o Sudkově způsobu práce - které souvisí s tématem jak? Aha: červená žárovka a tma jsou další puntičkářský luxus, opravdický chlapi a umělci nepoužívají.. - nedokážu posoudit, přesouvám do kategorie "mýty o Mistrech, kteří se už nemůžou bránit".
Ad "puntičkářství" - máš tím asi na mysli úzkostlivou péči o kvalitu vody u některých z nás a sám zastáváš stanovisko extrémně opačné. Bylo by hezké, kdyby tahle věcná (spíš přesná, než puntičkářská) diskuze vedla k vymezení optima (které je ovšem za různých okolností různé), neboť ani jeden z extrémů není správný, i když pomocí obou lze dosáhnout dobrých výsledků - samozřejmě že v posledku je to v oku a v rukách, ale o tom tahle diskuze není.
Důvod, proč nepoužívat destilovanou vodu na praní, jsem uvedl (jak s tím souvisí isoelektrický bod - a argentinský dobytek - nevím, tuším ale, že pH a osmóza jsou dvě různé věci a riziko pro želatinu, o kterém jsem mluvil, představuje právě jev osmózy). Proč nepoužívat na jakoukoli část procesu vodu znečištěnou mechanickými nečistotami (rez, písek atp.) je asi zřejmé. Ionty železa pak způsobují např. onu známou "náhlou smrt" Xtolu. Tvrdá voda pak zákal uhličitanových vývojek (i jednorázových), který se usazuje na vyvolávaných materiálech (to jsem si, bohužel, ověřil; taky jsem si ověřil, že v průběhu doby může téct z téhož kohoutku voda, ve které je vývojka čirá, i ve které se zkalí); při sušení pak kvůli tvrdé vodě vznikají na filmu "mapy". Čili - já jsem pro destilku na roztoky a na důkladné opláchnutí filmů a pro normální (pokud je třeba tak filtrovanou) vodu na praní. To je ale moje optimum - někomu teče z kohoutku měkká voda a někdo používá konfekční vývojky, které často obsahují jako pomocné látky sekvestranty.
(Filtry na kávu mi žádná vlákna nepouštějí; kdo jim nevěří, může koupit filtrační papír, stojí pár korun.)