No a aby to nebylo tak "jednoduché", tak:
Je třeba si uvědomit, že použití barevných filtrů v čb není omezeno jenom na "zatmavení" oblohy a zvýraznění mraků, nebo (např. u portrétu) na vyjasnění pokožky a "odstranění" např. červených plošek.
Rovněž je nutno vědět, že (celoplošný - tedy ne přechodový) filtr se podepíše na celém políčku filmu - jinak řečeno, nelze předpokládat pouze zatmavení oblohy bez účinku na ostatní část obrazu, nevyjasní (nevybělí) pouze pokožku...
A třetí - rovněž důležitou věcí - je skutečnost, že (zvláště ve fotografii krajiny ve slunci) je málokdy stejné "množství světla stejné barvy" na vysoké obloze, horizontu, vzdáleném popředí a detailu v popředí.
Tedy: hodně záleží na barvě světla (ráno, poledne, večer...), ve kterém se fotí a na jeho "množství" v různých partiích obrazu.
Proto: Velké rozdíly mezi jasem oblohy a "zbytkem" je třeba řešit neutrálním gradualem potřebné hustoty a charakteru přechodu. V pozitivním procesu sice lze kdeco napravit nadržením, ale dosti často je to obtížné a někdy to nejde vůbec.
Žlutý, žlutozelený, oranžový a červený filtr zvyšují kontrast, modrý snižuje. Pochopitelně záleží na hustotě, barvě scény a hodně záleži na barvě (složení) světla, ve kterém se fotografuje.
Nezapomínat také na to, že účinek filtru se významně mění s časem, který byl při expozici použit (např. při 1/125 sec. bude účinek žlutého filtru větší, než při tříminutové expozici).
Efekt "odstranění oparu v dálkách" je "vlastní" třeba oranžovému nebo tmavě žlutému filtru, ale nevyplatí se nepočítat s tím, že např. měřící automatika kamery (tedy měření vesměs odraženého, ale rovněž dopadajícího světla - tedy toho, jehož zdrojem jsou právě "rozzářené" kapičky vody ve vzduchu, opar) "vidí" i UV a infra a např. mlha dokáže ošálit nejenom měřící, ale třeba i zaostřovací (AF) automatiku.
Ještě v mém mládí (řekněme před 40 lety
) nevyšel "streetař" (tak se tomu neříkalo) bez žlutého (obvykle slabě-žlutého BW 021) filtru. Při intenzívním bočním světle a velkých kontrastech zase bez modrého.
Krajináři málokdy používali na (zelenou) krajinu jiný, než žlutozelený filtr. (Ten je schopen potlačit i některé optické vady objektivu.) Pouze když už byly lesy a louky barevně "slité" - byly malé rozdíly v zelené - používal se filtr zelený, který jednotlivé odstíny zelené "rozdiferencoval". A když bylo třeba dosáhnout "dramatického efektu", narazili červený. Oranžový se používal málo - obvykle tehdy, když se dělaly "výhledy do široké krajiny zalité sluncem".
Pořád zde píši o fotografování na panchromatický film (obvykle většího formátu než kino) citlivosti kolem 15-21 DIN (tedy od 25 do 100 ASA).
Velký kontrast (např. při velmi světlé obloze) se pak "řešil" zkráceným vyvoláváním vyvoláváním v ředěných vývojkách nebo ve vývojkách měkce pracujících (přechodové filtry vesměs nebyly). A když ani to nestačilo (protože málo citlivé filmy mívají obecně kontrastnější podání), dále se kontrast ovlivňoval nadržováním při expozici a vyvoláváním pozitivu ve dvou (měkké a tvrdé) vývojce.
Snad jenom takový náhodný poznatek... Velmi pěkně funguje při nekontrastním světle Cloudy filtr od Pentaxu. V průhledu je hnědavý.
V podstatě je spektr. propustností podobný dvěma klasickým (81A) SkyLightům "na sobě".
