18 odpovědí na toto téma

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, technika nedělá rukopis fotografa. Rukopis vychází dle
mého mínění z okruhu fotografových zájmů, jeho způsobu vidění a také
je blízký jeho profesi. Významnou částí rukopisu je cílený způsob volby
a zpracování materiálu, gradace, zrna, postup při zvětšování snímku, až
po výběr a adjustaci výsledných fotografií. Přistupovat k fotografování s
promyšlenou koncepcí kompozice snímku, pořízení nákresů scény a též
hledání optimálního řešení v úvahách nad poznámkovým blokem osobně
považuji za přínosnější, než marnou snahu vytěžit z množství obsahově
prázdných negativů, které jsou produktem nekonečného hledání. Cíleně
nalézání fotograficky aktivních námětů, "jít na jisto"s jasnou představou,
je efektivnějším způsobem využití tolik vzácného času a stále dražšího
černobílého fotografického materiálu. Jaký se Váš přístup k tvorbě? Erik

[nojgi]

Aby jednou kdokoliv při prohlížení spousty fotografií od různých autorů se nad několika zastavil a se samozřejmostí řekl to jsi dělal ty je můj sen. Je mnoho povolaných a málo vyvolených, ale bylo by to hezké .-)

Jinak si myslím, že chtít se za každou cenu lišit od ostatních a to i třeba díky laciného efektu je taky asi špatná cesta. Myslím, že dílo dělané jen na efekt nemůže mít dlouhého trvání.

[Vladik]

Ja jsem se, Eriku, psotupem doby ztotoznil s timto:

A work of art is the unique result of a unique temperament. Its beauty comes from the fact that the author is what he is. It has nothing to do with the fact that other people want what they want. Indeed, the moment that an artist takes notice of what other people want, and tries to supply the demand, he ceases to be an artist, and becomes a dull or an amusing craftsman, an honest or dishonest tradesman. He has no further claim to be considered as an artist.

Oscar Wilde

A nejak nemam potrebu to dal resit. Proste fotim, jak mi oko narostlo a moc nad tim nepremyslim. Jestli to ve vysledku za neco stoji, neresim. Nemam tu potrebu, fotim pro svoji radost, nemusim naplnovat predstavy nekoho jineho. Ono to je ostatne vetsinou na prvni pohled videt, jestli fotka za neco stoji. Ale stejne jediny, kdo je to schopen rozlousknout s konecnou platnosti, je cas.
Vse vyse uvedene plati i pro technickou stranku veci, at uz tim je myslena pouzita vyvojka, papir atd. Rukopis tak nejak plyne ze vseho sam, pokud se clovek nesnazi napodobit nekoho jineho (to ale popira vyse uvedene). Clovek by mel svuj.

Proboha, ale hlavne to neberte tak, ze si myslim, ze jsem umelec

[spooky]

Ja by som asi netrval na striktom "plánovaní" tvorby.
Niekto plánuje a výsledok žiadny, iný vezme foťák do ruky a čo fotka to dielo.
Asi si každý musí nájsť to svoje. Aj keď nepopieram že každá poriadna fotka, nie to ešte ucelená séria, si vyžaduje kus roboty, umenia, citu a hlavne času a sústredenia. Je to však asi veľmi individuálne.

[nemo2]

...Cíleně
nalézání fotograficky aktivních námětů, "jít na jisto"s jasnou představou,
je efektivnějším způsobem využití tolik vzácného času a stále dražšího
černobílého fotografického materiálu. ...

Nemyslím, že s tímhle by se dalo souhlasit jako s univerzálním pravidlem. Ono to v některých situacích a v některých oborech fotografie platí víc (třeba krajina, architektura, ateliérové věci), v některých méně - živá fotorafie venku,... - prostě tam, kde se jedná o zachycení nějakého jedinečného okamžiku, nebo kde se předmět fotografie mění. I tam je třeba myslet, ale je na to míň času a některá rozhodnutí musí být "zažitá".

Navíc je velký rozdíl i v přístupu jednotlivých fotografů - někdo podává lepší výsledky když si všechno předem naplánuje a někdo naopak musí tu fotku v danou chvíli prostě "vidět".

P. S.: Nepřijde mi, že by pro většinu lidí byl materiál to, co je nejvíc limituje (film stojí pár korun a nepovedené snímky se stejně nezvětšují). Navíc dneska stojí ten film paradoxně možná nejméně v dějinách, protože je občas možno sehnat "skoroprošlý" materiál za naprosto směšnou cenu.

[nemo2]

Ja by som asi netrval na striktom "plánovaní" tvorby.
Niekto plánuje a výsledok žiadny, iný vezme foťák do ruky a čo fotka to dielo.
Asi si každý musí nájsť to svoje. Aj keď nepopieram že každá poriadna fotka, nie to ešte ucelená séria, si vyžaduje kus roboty, umenia, citu a hlavne času a sústredenia. Je to však asi veľmi individuálne.

Ono tam bude důležité i to "ucelená série". Tam nějaké to "plánování" třeba je.

[aesculap]

Ať hloubám, jak hloubám, a nikoliv je na základě položeného tématu, přicházím s domněnkou, že rukopis vzniká pouze bez cíleného působení na něj samý.
Neboli: Ať chci jak chci, nikdy to nebude ono. Rukopisem nelze nazývat motiv, námět. Neboť jestliže jsem např. realizoval monotématickou výstavu fotografií (v mém případě "Traťováci", tedy z prostředí lidí okolo železničních tratí), bylať úspěšná, odnesl jsem si vinětu "toho, co fotí železničáře". Ale tak to není. To je jen námět, který zpracovávám, protože se v tomto prostředí pohybuji a celkem mu rozumím...

Rukopis může vzniknout snad jen jako vedlejší produkt při způsobu fotografování "cíleném, záměrném, ale jakoby bez cíle".
Také: Někdo se "tím stane", většina však nikdy.
Sebeusilovnějším snažením jsme od toho, po čem toužíme jen dál a dál...

A to už jsme u ZENu

Je to ve všem stejné...

[nlc]

Někteří fotografové svůj rukopis vytvářely např. specifickým tónem fotografie, kde i jen malá odchylka od obvyklého tónu působila natolik výrazně, že se stala pro určitého autora charakteristickou. To stejné funguje i u zrna, strmosti, nebo specifické ostrosti/neostrosti ....

[aesculap]

Někteří fotografové svůj rukopis vytvářely např. specifickým tónem fotografie, kde i jen malá odchylka od obvyklého tónu působila natolik výrazně, že se stala pro určitého autora charakteristickou. To stejné funguje i u zrna, strmosti, nebo specifické ostrosti/neostrosti ....

Jak píše Erik nahoře, technika rukopis nedělá. To co popisuješ, je pouze určitá součást procesu, který k rukopisu může nahrávat, nebo jen "navádět" . Rukopis je něco "nad". Tuším to alespoň. Kdyby J.Tichý fotil digitálem, točil osmičkou nebo kreslil, bylo by to tam pořád stejné. TO je rukopis. Mimo jiné i proto, že se o formu s nikdy nestaral.
(Vybavuje se mi jeho věta z TV rozhovoru: ".... to je hovno!" )

[spooky]

Dalo by sa to asi definovať ako "niečo" čo fotograf vkladá do fotografie bez toho, aby to bolo cielené. Je to presne ako z rukopisom. Jedno slovo napísané desiatimi ľuďmi nikdy nie je rovnaké.
Fotograf vkladá do snímky niečo zo seba, zo svojho vnútra, svoj pohľad na vec a pocit a to práve fotografie odlišuje a robí ich jedinečnými.

[spooky]

Napríklad moje fotky sú charakteristické tým, že sú všetky skoro rovnako na hovno

[nemo2]

Napríklad moje fotky sú charakteristické tým, že sú všetky skoro rovnako na hovno

Plagiatore! Ja takove fotky delam uz delsi dobu!

[spooky]

Napríklad moje fotky sú charakteristické tým, že sú všetky skoro rovnako na hovno

Plagiatore! Ja takove fotky delam uz delsi dobu!

Ty ich také robíš dlhšiu dobu, ale aj už 20 rokov.
Takže kto je plagiátor ?

[nemo2]

Napríklad moje fotky sú charakteristické tým, že sú všetky skoro rovnako na hovno

Plagiatore! Ja takove fotky delam uz delsi dobu!

Ty ich také robíš dlhšiu dobu, ale aj už 20 rokov.
Takže kto je plagiátor ?

Hele, ja nejspis taky tak nejak... v tom pripade to vypada na nezavisly objev

[nojgi]

Dalo by sa to asi definovať ako "niečo" čo fotograf vkladá do fotografie bez toho, aby to bolo cielené. Je to presne ako z rukopisom. Jedno slovo napísané desiatimi ľuďmi nikdy nie je rovnaké.
Fotograf vkladá do snímky niečo zo seba, zo svojho vnútra, svoj pohľad na vec a pocit a to práve fotografie odlišuje a robí ich jedinečnými.

Tomuhle tvrzení bych trochu oponoval. Aby z toho tvoření mohlo něco v budoucnu být měl by fotografující naopak právě cíleně a s rozmyslem pracovat. Jinak je to sice autorské, ale bramboračka. Výlet, dovolená a co dál?
Šuplík je krásná věc, ale pro koho vlastně fotografujeme? I divák by měl vidět nějakou myšlenku a ne jen pár hezkých fotografií.

P.S. On každý kdo přišel s něčím novým na svou dobu objevným se zapsal svým rukopisem do historie fotografie. Ansel Adams, poznáme všichni brilantní fotografie, Agentura Magnum zpracování bylo asi stejné (nemyslím, že by každý měl svou laboratoř), ale všichni měli trochu jiné vidění....atd. Platí u všech práce na tématu svým pohledem. Když zabrousím do našich vod tak mě jako první napadne Sudek. Kompozice nic složitého, nic na obrazu nechybí ani nepřebývá, tonalita spíš náladová než brilantní (Pro někoho šedivky pro jiného Sudek). Pro něho též platí dlouholetá práce na vybraných tématech. Se specifickým zpracování mě napadá Jaroslav Krejčí. Efekt zpracování a snaha odlišit se je, ale myslím, že obsahová stránka převládá. Do jaké míry je děláno takovým to způsobem kuli zvládnutí fotografie za nízkých světlených podmínek bez potřebného citlivého filmu přiznám se, že nevím. Narodil jsem se už do doby T-Maxů a Delt.

http://www.artmagazi...-krejci-big.gif

[prema]

aesculap píše : Jak píše Erik nahoře, technika rukopis nedělá. To co popisuješ, je pouze určitá součást procesu, který k rukopisu může nahrávat, nebo jen "navádět" . Rukopis je něco "nad". Tuším to alespoň. Kdyby J.Tichý fotil digitálem, točil osmičkou nebo kreslil, bylo by to tam pořád stejné. TO je rukopis. Mimo jiné i proto, že se o formu s nikdy nestaral.
(Vybavuje se mi jeho věta z TV rozhovoru: ".... to je hovno!" ) Razz

Tak to si vůbec nemyslím. Osobně mi vůbec příjde, že technická stránka fotografie, především její způsob zpracování neboli forma se tady děsně podceňuje a neustále se naopak zdůrazňuje nutnost přítomnosti hluboké myšlenky. Jaké poselství vám např. sdělují jmenované Adamsovy věci ? Čím se svým obsahem odlišují ? To by mě vážně zajímalo. Podle mého názoru je zrovna tohle typický případ, kdy autor vybočoval z tehdejších norem převážně formou zpracování. Nebo zmíněný Sudek. Dovedete si představit, jak by na vás působily tytéž záběry zpracované dnešní technikou na dnešní materiály ? Ani byste si o ně mnohdy neopřeli kolo. Forma, daná charakteristikou tehdejších materiálů a způsobem jejich zpracování a dále vlastnostmi tehdejší optiky tvoří podle mého názoru i v tomto případě podstatnou část výsledného rukopisu. Vůbec bych tuhle část procesu nepodceňoval. Naopak. Strašně by mne zajímalo, kdo z vás by bezpečně poznal jakéhokoliv autora fotografie čistě podle obsahu, kompozice a podobně s například záměrně pozměněným způsobem zpracování.