Konkrétně mě zaujaly produkty Zeiss (resp. B&L), tedy Protar - je to legenda a hlavně originál. Co jsem zatím vygooglil:
Protar series IIIa: úhel 97˚, světelnost f/9
Protar series IV: úhel ca 90˚, světelnost f/12.5
Protar series V: úhel větší, ca 105˚, světelnost f/18
Protar series VII: úhel neznámý, na Mamut photo je údaj o kruhu 452mm u verze 11 7/8" (18 7/8" + 23 1/4"), světelnost f/7, resp. f/12.5. Zajímalo by mě ale, jaké pokrytí mají jednotlivé skupiny. Je větší nebo menší než nekonvertovaný objektiv? A co výtah? odpovídá i v případě "polovičního" objektivu přibližně ohnisku nebo je větší? Nemám to moc s čím porovnat, protože modernější convertible objektivy se chovají dost rozdílně:
Symmar 150/5.6 je možné konvertovat na 265/12, přičemž úhel klesne z 70˚ na 40˚ a výtah potřebný pro zaostření na nekonečno je nějakých 340mm. Naopak Cooke Series XVa je mnohem vyrovnanější jak co do obrazového kruhu (resp úhlu), tak ani výtah významně nenarůstá (zadní skupina s ohniskem 476mm má výtah při nekonečnu 542mm).
Dají se vůbec sto let staré informace o výkonu objektivů brát vážně s dnešním pohledem na kvalitu (mám na mysli hlavně informace, že objektiv vykreslí odcloněný 8x10", po zaclonění 11x14"...)? Nebo je to u kontaktů jedno a hlavním omezením je vinětace, pak až ostrost? Navíc se informace liší zdroj od zdroje, například Zeiss píše obecně menší pokrytí než Bausch&Lomb (=US partner Zeisse s totožnými produkty).
V Goerz objektivech jsem se ještě nezorientoval, na Dagory se ale chystám
. Jediný objektiv, o který jsem hlouběji zavadil, byl Hypergon 
.
