Quote
Hajekto: Ogaro, mysím si s tych tvojich posledních řádků, že bys měl spěšej první tak nejak sednút, nalét si nečeho dobrého a zapřemýšlat.
Pak se zvednút, a s rozmyslem vzít patřičné knihy a číst.
Zbrklost není pro VF vhodná.
No tak sleduj (a to jsem do sebe eště nic nenalil - teda kromě sklenice doma kvašeného podmáslí, takže se možná během těchto úvah ještě poseru):
Hloubka ostrosti je zadefinovaná k nějakému absolutnímu rozptylovému kroužku.
Velikost tohoto kroužku se stanovuje z minimální úhlové rozlišovací schopnosti oka a standardního zorného úhlu oka. Pro kinofilnové přístroje se většinou (nebo přesněji
například) definuje jako 0.05mm v rovině filmu.
Teď do toho vstoupí vztah ohniskové vzdálenosti, světelnosti a zobrazení rozptylového kroužku. Zde platí, že s vyšší clonou se rozptylový kroužek zmenšuje, t.j. do našeho maximálního kroužku, který považujeme za ostrý, se vejde větší rozsah předmětových vzdáleností - hloubka pole se tedy zvyšuje.
Delší ohnisko naopak hloubku pole snižuje, protože rozptylový kroužek je zvětšen více, a proto se nám do naší tolerance vejdou předměty z užšího rozsahu předmětových vzdáleností.
Tak. Teď je potřeba položit správně základní otázku: Chci 2 identické záběry (t.j. výsledné
stejně velké zvětšeniny budou vypadat stejně, až na případně jinou hloubku ostrosti), jeden pořízen na kinofilm, druhý na VF.
Chci zachovat stejnou předmětovou vzdálenost (abych dostal identické záběry z pohledu perspektivy), takže na menší formát potřebuji kratší ohnisko, pro větší formát potřebuji delší ohnisko. Clonové číslo nechť je stejné na obou objektivech.
Pro kinofilm jsem si stanovil rozptylový kroužek k1=0.05. Pro VF, aby vypadala zvětšenina stejně, musím zvolit úměrně větší kroužek k2.
Velikost k2 (neboli tolerance neostrosti) je úměrně větší formátu VF oproti kinu. Ohnisková vzdálenost je rovněž delší úměrně většímu formátu.
Delší ohnisko hloubu snižuje, kratší zvyšuje (vzhledem ke
stejnému kroužku), ale kroužek je na VF větší, což znamená, že mám sice na VF delší ohnisko než na kinu, ale větší toleranci, a do té se vejde větší rozsah předmětových vzdáleností, což vyrovná to zúžení vlivem delšího ohniska.
Pokud bych chtěl zachovat stejnou
absolutní velikost rozptylového kroužku na filmu u VF jako u kina, tak se hloubka pole samozřejmě na VF zmenší, protože jsem musel použít delší ohnisko, abych dostal stejný záběr.
Takže pokud jsou všechny uvažované vztahy lineární (včetně účinku clony), bude výsledný obraz vypadat úplně stejně.
Kde jsem udělal chybu? Vaše zkušenosti s VF totiž hovoří jinak, jestli to dobře chápu.
Nepřehlédněte, prosím, že uvažuji výsledný vzhled
stejně velkých zvětšenin, t.j. například 50x60!