57 odpovědí na toto téma

[ryunin]

Narazil jsem v poslední době několikrát na kauzu Miroslav Tichý. Jednak jsem našel v temné komoře, kde dělám fotky, monografii a pak jsem četl vášnivou diskuzi fotografů na téma "umění či neumění Miroslava Tichého.

Chtěl bych se k tomu vyjádřit, protože mě překvapilo, že spousta fotografů, ačkoli je umění určitě zajímá, zapomíná na určitá neoddiskutovatelná fakta historie umění 20. století. Je to stejný, jako kdybyste někde náhodou narazili na nějakýho jakýhosi Pabla Picassa a začali se vášnivě na netu hádat, jestli ty jeho klikyháky a krabicoidní ženy jsou umění nebo ne. S Tichým je to stejný. Tichý je prostě neoddiskutovatelnou součástí hnutí (které vůbec sám nevymyslel, ani neměl v plánu vymýšlet, ale prostě se chtě nechtě stal jeho součástí a to naprosto autenticky) zvaného Art Brut, které ve dvacátém století jako uměleckou hodnotu objevil Jean Dubuffet, francouzský malíř, který našel krásu v primitivním umění počmáraných zdí, krásu ve výtvarném projevu někoho, kdo stojí zcela mimo umělecké proudy a instituce. Dubuffet maloval - inspirován těmi primitivy - panáčky, zrůdičky, ženy jako kresbičky na veřejných WC atp. A ať se to někomu líbí nebo ne, Picasso se stal fenoménem v dějinách umění a podobně Dubuffet. No a současně s Dubuffetem tu v Čechách tvoří jakýsi Miroslav Tichý - a dělá přesně to, co Dubuffet pro svět umění objevil ve Francii - fotí jako naprostý primitiv který ignoruje dosavadní známá pravidla krásy a je naprosto mimo jakékoliv instituce. V tom, že Tichý se vůbec nesnažil stát jedním z umělců proudu Art Brut, narozdíl třeba od Filly, který vědomě Picassovu tvorbu studoval a Picassovy metody používal ve své malbě, je ještě větší Tichého hodnota - aniž bych ho srovnával s Fillou, jen tu je ten rozdíl, kdo co vědomě dělal a nedělal. Tichý se nesnažil studovat Art Brut, Dubuffeta zřejmě vůbec neznal, ačkoli mají téměř stejný pohled na umění a žili ve stejné době - on tak prostě fotil sám od sebe. O to je jeho práce cennější. A dnes je prostě součástí dějin umění. Protože Art Brut, umění neumětelů, primitivů, aniž by to byli hlupáci, je součastí dějin umění a Tichý je prostě naprosto neoddiskutovatelně Art Brut fotograf. A je naprosto jedno, jestli se nám jeho fotografie líbí nebo ne.

Proč za jeho fotografie jsou lidé ochotni dávat tolik peněz - protože jim došlo, že Tichý už je historie. No a někdo za to dává tolik peněz, protože se mu to třeba i líbí. Líbí nelíbí, mě se Dalí nelíbí, ale musím uznat, že i Dalí je součástí historie malířství.

[sbriza]

Součástí dějin (a možná i dějin umění) budeme jednou všichny a za pár desítek let budou studenti ITF psát diplomky na téma "obrození klasické fotografie a vliv projektu temnakomora.cz na fotografii 1. pol 21. stol" Ale to ještě neznamená, že jsme na TK všichni umělci.
To, že se něčí fotografie prodávají za horentní sumy může být tím, že jsou prostě dobré*, anebo díky masivní PR kampani. V případě M. Tichého je to tak půl na půl. Kdyby ho místo Buxbauma objevil Franta Vomáčka, tak bychom o M.T. věděli asi také, ale místo v Louvru by visel jenom v lokální galerii v Brně a jeho díla by se prodávaly za 2 nuly méně nebo jestli vůbec.

Každopádně bych přímo nespojoval cenu fotografií s kvalitou, protože galeristi a spekulatni se věnují především tomu, z čeho kouká kšeft, což se s kvalitou samozřejmě nemusí vůbec vylučovat, nicméně ji nedokazuje.

*ps:pod pojmem dobré myslím shodu teorietiků a kritiků fotografie

[Stříbrokaz]

Pokud budu vycházet z, lehce cynické, definice: "Umění je to, co se momentálně kupuje v galeriích", vkrádá se mi na mysl slovo Marketing. Kdo má dobrýho agenta bude drahej a uznávanej. A tím že draze prodal, stal se tvůrcem směru. Přidá se pár uměnovědných článků a fabrika jede. Je to trochu v kruhu, ne ?

[LukasJ]

Jo, v galeriích se toho prodá. Klidně i západy slunce nad mořem.... Je to umění? Tichý něco dosebe má, ale upřímě, domů bych to nepověsil. Jsem holt "Stará konzerva"....

[LukasJ]

Stává se cvak uměním tím, že se prodává? Stává se uměním tím, že nějaký kritik je nadšen? Stává se uměním tím, že ho hodně lidí kopíruje? Stává se uměním, že ho zařadí do přehledu umění?
Ano mám konzervativní názor, nebo chcete-li, pohled. Renezanční obrazy se mi líbí, Picasso, Georges Braque, Václav Špála nebo Josef Čapek jsou pro mě mazalové, nelíbí se mi směr. Ale třeba Zrzavý mě oslovuje. PR je jedna věc, pohled diváka jest věcí druhou. I kdyby mě někdo chtěl věnovat Picassa, doma by nevisel. .....

[kdoco]

já vim, ale stává se něco uměním, že si to pověsíš domů?

já bych se do tohohle fakt nepouštěl. to eště nikdy žádnej web nevyřešil.

[LukasJ]

já vim, ale stává se něco uměním, že si to pověsíš domů?

já bych se do tohohle fakt nepouštěl. to eště nikdy žádnej web nevyřešil.

Ne to nestává. ALe taky víš, že o tom můžeme mluvit hodiny....... Ono fakt nejde o to, kde to visí.......

[nojgi]

Stává se cvak uměním tím, že se prodává? Stává se uměním tím, že nějaký kritik je nadšen? Stává se uměním tím, že ho hodně lidí kopíruje? Stává se uměním, že ho zařadí do přehledu umění?

Všichni věděli, že Mona Lisa je parádní obraz, ale v Louvru visel původně na nenápadném místě. Na obrazech, které zobrazovaly sbírky buď nebyl vůbec nebo téměř neviditelný. Když byla ukradena v roce 1911
proběhla masová kampaň v médiích a dnes je to možná nejznámější dílo a jedno z nějvíce kopírovaných či předělávaných. To, že je to skvělý obraz vědí všichni, ale proč už skoro nikdo.

Díky nedávno zemřelé Anně Fárové, všichni známe Drtikola, Sudka, Bressona, Capu...atd. Ona je pro nás objevila.

[David]

S uměním je to jako se sněžným mužem....mluví se o něm často,
ale nikdo ho neviděl...a když ano, tak lže

UMĚNÍ.... co to je?
Staré umělecké věci ... to bylo spojení umu, výtvarna a krásy. Krása se zvrhla v kýč. To se jeden umělec něco nadřel ...než něco udělal...takže uměl a ještě nad tím musel přemýšlet.
Řekl bych, že se tak dával vklad umu a krásna tak napůl s chutí něco sdělit.
Dnes MUSÍ umění jen sdělovat, TO JE JEDNO CO......a hlavně ve vysvětlivkách k dílu

[ryunin]

já jsem neměl v úmyslu polemizovat na téma "co je umění", pouze lehce upozornit na fakt, že art brut je součástí historie umění stejně jako kubismus nebo impresionismus a že Tichý, ať už je to umělec nebo ne, ať už se nám jeho fotografie líbí nebo ne, dokonale zapadá to směru art brut, stejně jako Filla, aspoň v jeho vrcholném období, je kubismus.

Ještě jsem pak po napsání toho příspěvku přemýšlel, kde je rozdíl mezi primitivem, který tvoří jen tak pro nic za nic a u něho o umění nejde - ale to už narážím na definici umění, ale to je jedno - a tím, kdo tvoří vědomě, kdo se kriticky dívá na svou tvorbu a reaguje na svět tím, že něco tvoří - to už je z mého hlediska umělec - a to netvrdím, že automaticky dobrý umělec. No a Tichý zjevně o tom, jak fotí, přemýšlel, měl svou vlastní filozofii focení a ta filozofie je prakticky shodná s filozofií art brut. Ti primitivové, kteří inspirovali Dubuffeta, netvořili proto, aby reagovali na svět, neměli nějakou ucelenou filozofii tvorby, ale Tichý prostě ano, proto ho nepovažuju za pouhého fotícího primitiva. Co se týká jeho techniky netechniky - u něho to byl naprosto záměrný, vědomý, do jeho filozofie zapadající vyjadřovací prostředek, takže to je velký rozdíl oproti fotografii, která se někomu prostě nepovedla nebo někomu spadla do bláta nebo někdo uplně špatně exponoval film a pak se chytil za hlavu. On to všechno dělal schválně.

Pak někdo napsal, že to, co se stalo součástí historie, nemusí být umění. No to je těžká otázka - je to každopádně součást historie umění. Jsou samozřejmě takové slabší chvilky historie umění, a přesto je pořád nacházíme v encyklopediích. Ale vyložené dobové kýče, něco, co bylo poplatné režimu nebo dobové módě, už nacházíme spíš jako ukázky naivity té doby, ne jako ukázky autentického uměleckého snažení té doby. Nemyslím si, že Tichý se stane jakýmsi omylem dějin a jednou bude jeho práce pouze zařažena v kategorii "tehdejší módní trend, který dnes nemá žádnou hodnotu".

[ivan_maly]

nám říkal vždycky Šmok, že umění je odvozeno od slova uměti... Co umět, to jsem se ho nezeptal, ale mluvili jsme o fotkách, tak asi ty fotky.

[David]

a tím, kdo tvoří vědomě, kdo se kriticky dívá na svou tvorbu a reaguje na svět tím, že něco tvoří - to už je z mého hlediska umělec - a to netvrdím, že automaticky dobrý umělec.

To souhlasím...
Ono už je únavné to rozpitvávání co vlastně dílo znamená, co tím chce autor říci . Mnohdy to ani
autor sám neví. Je to něco z něj, co musí ven Přetlak
Pozor...nemyslím sexu

[nojgi]

já jsem neměl v úmyslu polemizovat na téma "co je umění".

Já si myslím, že tu nikdo pana Tichého neodsuzuje. Sám snímky neznám byť proběhly i nějaké dokumenty v TV (google prozradil). Sám si znímil Braqua a Piccasa, kteří až později zjistili, že dělají to samé. Historií umění je v podstatě vše od jeskynních maleb, přes pohřební výzdobu Egyptstých pyramid, zakázky církve, objednávky mecenášů...atd.

Takže netuším o čem tu polemizovat.

[nemo2]

Ale vyložené dobové kýče, něco, co bylo poplatné režimu nebo dobové módě, už nacházíme spíš jako ukázky naivity té doby, ne jako ukázky autentického uměleckého snažení té doby. Nemyslím si, že Tichý se stane jakýmsi omylem dějin a jednou bude jeho práce pouze zařažena v kategorii "tehdejší módní trend, který dnes nemá žádnou hodnotu".

Opravdu? Byl David méně umělcem, protože byl poplatný tehdejšímu režimu? Co sovětští konstruktivisté? Italská fašistická architektura? Kde je hranice mezi dobovou módou, kýčem a "uměním"? Je rozdíl, když někdo vyjadřuje svou tvorbou myšlenky nějaké ideologie, nebo když vyjadřuje, řekněme, že má chuť na sex? Protože to druhé často za umění považováno je...

[Fill]

Pro mě osobně nemá moc cenu bavit se o umění. Nezajímá mě jestli to, na co koukám, je umění nebo ne. Nezajímá mě ani jestli to, co dělám, je umění nebo ne. Jako jediné měřítko při pozorování mám jestli to ve mně vyvolá/nevyvolá nějaké pocity a následně libí/nelíbí. Při tvorbě, ať už je to cokoli, to pak je pouze spokojen/nespokojen (neboli líbí/nelíbí vztaženo na sebe).
Už jsem se naučil nepřikládat tolik váhy názorům ostatních. Když sám se sebou nejsem spokojen, to že se někdo vyjádří kladně na tom stejně nic nezmění, a když jsem spokojen, tak je to přece to, čeho jsem chtěl dosáhnout a čeho chci dál dosahovat. Zní to takhle sice dost sebestředně, ale co se týká zrovna toho focení, tak nevim jak Vy, ale já to dělám pouze pro sebe. Já jsem ten, koho to baví, koho to naplňuje. A když to ostatní náhodou budou milovat nebo nenávidět, to je jen vedlejší produkt.
A ano, je mi jasné, že se tento přístup v žádném případě nedá uplatnit na všechny oblasti lidského snažení, to bychom se daleko nedostali. Ale pro tyhle nevýdělečné volnočasové aktivity se to uplatnit myslim celkem dá

[ryunin]

Ale vyložené dobové kýče, něco, co bylo poplatné režimu nebo dobové módě, už nacházíme spíš jako ukázky naivity té doby, ne jako ukázky autentického uměleckého snažení té doby. Nemyslím si, že Tichý se stane jakýmsi omylem dějin a jednou bude jeho práce pouze zařažena v kategorii "tehdejší módní trend, který dnes nemá žádnou hodnotu".

Opravdu? Byl David méně umělcem, protože byl poplatný tehdejšímu režimu? Co sovětští konstruktivisté? Italská fašistická architektura? Kde je hranice mezi dobovou módou, kýčem a "uměním"? Je rozdíl, když někdo vyjadřuje svou tvorbou myšlenky nějaké ideologie, nebo když vyjadřuje, řekněme, že má chuť na sex? Protože to druhé často za umění považováno je...

to záleží na upřímnosti - dělá to ten čšlověk proto, že tomu vnitřně věří, nebo že chce mít úspěch?

[ryunin]

mě šlo jen o to upozornit na art brut, což je směr, který je mi blízký, no a když jsem narazil na Tichého, tak jsem si říkal, dyť to je vlastně art brut ve fotografii - protože už dřív jsem se trochu ptal sám sebe, jak by se asi dalo art brut realizovat ve fotografii, a nic mě nenapadlo - a pak najednou někde leží knížka o Tichým a tam to je a já si klepu na hlavu - hele, art brut ve fotografii, tak takhle se to dělá!!! to bylo pro mě velký překvapení a objev - no a potom k mýmu údivu jsem našel Tichého na seznamu nejvýznamnějších tvůrců v rámci art brut

nechci tím, co fotím, aplikovat art brut, ale rozhodně jsem i ve fotografii tou filozofií art brut trochu inspirovanej - ale opravdu jen trochu

debaty o tom, co je umění jsou opravdu většinou příliš široký a abstraktní, proto je lepší zabrousit víc konkrétně třeba do oblasti nějakýho uměleckýho směru a tam potom debatit víc konkrétně

[ryunin]

Pro mě osobně nemá moc cenu bavit se o umění. Nezajímá mě jestli to, na co koukám, je umění nebo ne. Nezajímá mě ani jestli to, co dělám, je umění nebo ne. Jako jediné měřítko při pozorování mám jestli to ve mně vyvolá/nevyvolá nějaké pocity a následně libí/nelíbí. Při tvorbě, ať už je to cokoli, to pak je pouze spokojen/nespokojen (neboli líbí/nelíbí vztaženo na sebe).
Už jsem se naučil nepřikládat tolik váhy názorům ostatních. Když sám se sebou nejsem spokojen, to že se někdo vyjádří kladně na tom stejně nic nezmění, a když jsem spokojen, tak je to přece to, čeho jsem chtěl dosáhnout a čeho chci dál dosahovat. Zní to takhle sice dost sebestředně, ale co se týká zrovna toho focení, tak nevim jak Vy, ale já to dělám pouze pro sebe. Já jsem ten, koho to baví, koho to naplňuje. A když to ostatní náhodou budou milovat nebo nenávidět, to je jen vedlejší produkt.
A ano, je mi jasné, že se tento přístup v žádném případě nedá uplatnit na všechny oblasti lidského snažení, to bychom se daleko nedostali. Ale pro tyhle nevýdělečné volnočasové aktivity se to uplatnit myslim celkem dá

fotit pro sebe... no já mám s focením takovou zvláštní zkušenost, je to něco, co jsem nečekal, že se mi někdy v životě stane - celej život jsem se o něco snažil a pár lidí to ocenilo, ale pořád to bylo spíš jako že jsem takovej podivín mimo společnost, a to není zrovna příjemný, kdo tvrdí, že je příjemný bejt pořád podivín a nechápanej druhejma, kecá - a když jsem začal fotit, tak to najednou bylo jiný - moje obrazy visí na zdi mýho pokoje už dvacet let a většina lidí je prostě nevnímá, ignoruje ... fotografie lidi okamžitě osloví, reagujou, chápou, o co mi šlo, je to pro mě taková věc, kterou fakt můžu sdílet a to je pro mě fantastickej pocit - domluvit si focení s krásnou ženou, pak třeba na netu řešit s lidma, který jsou taky nadšený, jak vyvolat film, jak zvětšit, a pak fotky ukázat tý modelce a udělat jí radost a další lidi přijdou a nekoukaj na to jako na moje obrazy, který nechápou, nic jim neříkaj, přitom jsem do nich vložil ještě víc energie a zkušeností než do fotografie, kterou teprve začínám, ale oni na ty fotky reagujou jako na něco, co se jich nějak týká, prostě reagujou

[nojgi]

Pokud šlo jen o upozornění na směr Art Brut, děkuji za informace. Třeba se Argmodisté budou inspirovat a přetvoří zase v něco jiného Neber prosím jízlivě, rád se podívám na další směr, který neznám.

Jinak souhlas s tím, že focení do šuplíku je na ... Na druhou stranu ani velké podbízení se divákovi s příkladem focení holek. Už jsem toho viděl moc a všechno bylo na jedno brdo. Hezké, někdy více či méně technicky zvládnuté, ale kromě hezké holky tam nic není. Obdivovatelé se většinou dívají na holku a kdo ví o čem přemýšlejí, ale snímek nehodnotí Většinou je tam hromada chyb v podobě pahýlů, Šmokových válečků na nudle, krkolomných póz...atd

Jinak velcí umělci nebyli většinou ve své době pochopeni, takže máš hodně velkou šanci něco zajímavého udělat. Zvláště pokud si s tím co bylo již vytvořeno 20 let spokojen a máš snímky denně na očích.

Dobré světlo, PN.

[prema]

Pro mě osobně nemá moc cenu bavit se o umění. Nezajímá mě jestli to, na co koukám, je umění nebo ne. Nezajímá mě ani jestli to, co dělám, je umění nebo ne. Jako jediné měřítko při pozorování mám jestli to ve mně vyvolá/nevyvolá nějaké pocity a následně libí/nelíbí. Při tvorbě, ať už je to cokoli, to pak je pouze spokojen/nespokojen (neboli líbí/nelíbí vztaženo na sebe).
Už jsem se naučil nepřikládat tolik váhy názorům ostatních. Když sám se sebou nejsem spokojen, to že se někdo vyjádří kladně na tom stejně nic nezmění, a když jsem spokojen, tak je to přece to, čeho jsem chtěl dosáhnout a čeho chci dál dosahovat. Zní to takhle sice dost sebestředně, ale co se týká zrovna toho focení, tak nevim jak Vy, ale já to dělám pouze pro sebe. Já jsem ten, koho to baví, koho to naplňuje. A když to ostatní náhodou budou milovat nebo nenávidět, to je jen vedlejší produkt.
A ano, je mi jasné, že se tento přístup v žádném případě nedá uplatnit na všechny oblasti lidského snažení, to bychom se daleko nedostali. Ale pro tyhle nevýdělečné volnočasové aktivity se to uplatnit myslim celkem dá

Celou problematiku vnímám absolutně přesně tak jako Fill. Navíc, dělat pro lidi ... A pro které ? Pokud bych si vzal standardního občana, tak bych vlastně ani neměl co dělat. Abych vyvolal nějaký zájem takového jedince, tak by na fotografii musel být on sám, případně s rodinou, psem , známým a pod., dále by připadaly úvahu snímky z exotické dovolené, samozřejmě v barvě, zárukou úspěchu by byly rovněž naturalistické podobenky vyvinutých občanek , pokud možno v co nejstrojenějších pózách, s rádoby vilným pohledem a s prstem v puse. Přitom forma zpracování příliš nerozhoduje, většinou osloví zcela podobně produkt z Droxi, monitor, či jakýsi BARYT. " Ohromný zájem " veřejnosti o alespoň trochu slušné fotografické výstavy je toho důkazem. Nebo kolik lidí si dnes vezme do ruky nějaké fotoalbum ? Nikoho to nezajímá ! Pokud chce někdo opravdu udělat dnešnímu člověku v tomto punktu radost, nechť hodí na fejsbuk pár výcvaků ze společné pařby. Tam to dneska všechno žije, ať se nám to líbí nebo ne. Denně vidím opravdu dost lidí / poměrně rozsáhlé věkové i inteligenční spektrum/, kteří si to opravdu tímto způsobem užívají, mají NEFALŠOVANOU radost, že vidí Frantu zrubaného pod stolem , nového psíka od Jarmily či hotel v Tunisu , kde si Pepa zrovna válí kýty. Když mi i přesto všechno někdo řekne, že se mu nějaká moje fotografie líbí, nejsem samozřejmě proti, ale skutečně jediné měřítko je pro mne to, zda se to líbí mne. Opravdu nikdy jsem nepochopil, proč někdo chce slyšet názory jiných na své vlastní fotografie. Buď na mne působí skvěle a jsem s nimi maximálně spokojen ( tak proč bych je měl kvůli někoho v daném okamžiku měnit), nebo nepůsobí , a v tom případě to ale přece vím sám, takové věci neprezentuji a snažím se o vlastní zlepšení . Prací, koukáním kolem sebe, porovnáváním atd.

[venca]

Pokud šlo jen o upozornění na směr Art Brut, děkuji za informace. Třeba se Argmodisté budou inspirovat a přetvoří zase v něco jiného Neber prosím jízlivě, rád se podívám na další směr, který neznám.

Aby nedošlo k nedorozmění. Art Brut není žádný směr jako takový. Nemůžete se stát cíleně umělcem tohoto proudu. Pokud je někdo dostatečně velký asociál (jsou tam např lidé, kteří tvrdí, že jejich rukama maluje Michelangelo nebo jiní, kterrí ještě 20let po válce tvrdili, že stále pokračuje a nevycházeli z domu - tedy neznali žádné trendy a pod...), bude zpětně zařazen do kategorie Art Brut. Toť případ Tichého. Peníze s tím nemají nic společného- jestli se ty obrazy prodávají za miliony nebo rozdávají zadarmo na tom nic nemění.

Doporučuji navštívit některou z výstav, které bývaji (ne)pravidelně tuším U Zvonu.

[ryunin]

Pokud šlo jen o upozornění na směr Art Brut, děkuji za informace. Třeba se Argmodisté budou inspirovat a přetvoří zase v něco jiného Neber prosím jízlivě, rád se podívám na další směr, který neznám.

Jinak souhlas s tím, že focení do šuplíku je na ... Na druhou stranu ani velké podbízení se divákovi s příkladem focení holek. Už jsem toho viděl moc a všechno bylo na jedno brdo. Hezké, někdy více či méně technicky zvládnuté, ale kromě hezké holky tam nic není. Obdivovatelé se většinou dívají na holku a kdo ví o čem přemýšlejí, ale snímek nehodnotí Většinou je tam hromada chyb v podobě pahýlů, Šmokových válečků na nudle, krkolomných póz...atd

Jinak velcí umělci nebyli většinou ve své době pochopeni, takže máš hodně velkou šanci něco zajímavého udělat. Zvláště pokud si s tím co bylo již vytvořeno 20 let spokojen a máš snímky denně na očích.

Dobré světlo, PN.

podbízení se snažím velkým obloukem vyhnout - a taky neumím vůbec fotit holky, ženy nebo kluky nebo chlapy, kteří se mi prostě nehodí do krámu - jak se někdo tváří zaraženě nebo je prostě nějakej problém, kterej vidím jako rušivej element, tak nemám šanci - vlasy, piercing, makeup, ale mám několik známých, který vypadaj zajímavě, pohled, ženy který jsou krásný bez makeupu, tak to je pak fajn - jinak souhlas, že jsou stovky fotek krásnejch holek, ale ... je těžký odstranit z toho líbivost a přidat něco navíc

[nojgi]

[Opravdu nikdy jsem nepochopil, proč někdo chce slyšet názory jiných na své vlastní fotografie. Buď na mne působí skvěle a jsem s nimi maximálně spokojen ( tak proč bych je měl kvůli někoho v daném okamžiku měnit), nebo nepůsobí , a v tom případě to ale přece vím sám, takové věci neprezentuji a snažím se o vlastní zlepšení . Prací, koukáním kolem sebe, porovnáváním atd.

Takovéhle reakce mě mrzí. Proč ukázat ostatním? Protože oni s fotografií nemají spojený zážitek. Proto já nevidím naprostou blbost a oni ano. Proto se v malířství a později ve fotografii udělaly kompoziční pravidla, skladba barev..atd. Aby dílo pochopil i divák, ne jen autor.

Tak to dělal a předpokládám dělá např. Koudelka. Pokud fotografii akceptovali i ostatní byla s větší pravděpodobností dobrá. Samozřejmě je něco jiného ukázat fotografii manželce, které se v rámci možností líbí vše a něco jiného galeristovi, případně kolegovi, který se fotografií zabývá.

Proč fotografuji? Protože šuplík a koš nebo chci něco říci a ukázat dílo ostatním? Máš nějakého oblíbeného autora? Proč se ti snímky líbí? S tvým přístupem by jsi je nikdy neviděl. Žádná kniha, galerie, výstava...atd. Proč by měl ukazovat ostatním?

No a sme zase od Art Brut a fotografiím pana Tichécho zase úplně jinde.

[ryunin]

Pro mě osobně nemá moc cenu bavit se o umění. Nezajímá mě jestli to, na co koukám, je umění nebo ne. Nezajímá mě ani jestli to, co dělám, je umění nebo ne. Jako jediné měřítko při pozorování mám jestli to ve mně vyvolá/nevyvolá nějaké pocity a následně libí/nelíbí. Při tvorbě, ať už je to cokoli, to pak je pouze spokojen/nespokojen (neboli líbí/nelíbí vztaženo na sebe).
Už jsem se naučil nepřikládat tolik váhy názorům ostatních. Když sám se sebou nejsem spokojen, to že se někdo vyjádří kladně na tom stejně nic nezmění, a když jsem spokojen, tak je to přece to, čeho jsem chtěl dosáhnout a čeho chci dál dosahovat. Zní to takhle sice dost sebestředně, ale co se týká zrovna toho focení, tak nevim jak Vy, ale já to dělám pouze pro sebe. Já jsem ten, koho to baví, koho to naplňuje. A když to ostatní náhodou budou milovat nebo nenávidět, to je jen vedlejší produkt.
A ano, je mi jasné, že se tento přístup v žádném případě nedá uplatnit na všechny oblasti lidského snažení, to bychom se daleko nedostali. Ale pro tyhle nevýdělečné volnočasové aktivity se to uplatnit myslim celkem dá

Celou problematiku vnímám absolutně přesně tak jako Fill. Navíc, dělat pro lidi ... A pro které ? Pokud bych si vzal standardního občana, tak bych vlastně ani neměl co dělat. Abych vyvolal nějaký zájem takového jedince, tak by na fotografii musel být on sám, případně s rodinou, psem , známým a pod., dále by připadaly úvahu snímky z exotické dovolené, samozřejmě v barvě, zárukou úspěchu by byly rovněž naturalistické podobenky vyvinutých občanek , pokud možno v co nejstrojenějších pózách, s rádoby vilným pohledem a s prstem v puse. Přitom forma zpracování příliš nerozhoduje, většinou osloví zcela podobně produkt z Droxi, monitor, či jakýsi BARYT. " Ohromný zájem " veřejnosti o alespoň trochu slušné fotografické výstavy je toho důkazem. Nebo kolik lidí si dnes vezme do ruky nějaké fotoalbum ? Nikoho to nezajímá ! Pokud chce někdo opravdu udělat dnešnímu člověku v tomto punktu radost, nechť hodí na fejsbuk pár výcvaků ze společné pařby. Tam to dneska všechno žije, ať se nám to líbí nebo ne. Denně vidím opravdu dost lidí / poměrně rozsáhlé věkové i inteligenční spektrum/, kteří si to opravdu tímto způsobem užívají, mají NEFALŠOVANOU radost, že vidí Frantu zrubaného pod stolem , nového psíka od Jarmily či hotel v Tunisu , kde si Pepa zrovna válí kýty. Když mi i přesto všechno někdo řekne, že se mu nějaká moje fotografie líbí, nejsem samozřejmě proti, ale skutečně jediné měřítko je pro mne to, zda se to líbí mne. Opravdu nikdy jsem nepochopil, proč někdo chce slyšet názory jiných na své vlastní fotografie. Buď na mne působí skvěle a jsem s nimi maximálně spokojen ( tak proč bych je měl kvůli někoho v daném okamžiku měnit), nebo nepůsobí , a v tom případě to ale přece vím sám, takové věci neprezentuji a snažím se o vlastní zlepšení . Prací, koukáním kolem sebe, porovnáváním atd.

musíš mít strašnou smůlu na lidi - kdybys měl to štěstí a narážel denně na lidi, kteří se zabývají kumštem, kulturou, literaturou, tak bys možná měl dost jiný pocit z reakcí lidí na fotografii - já mám to štěstí, že pracuju se samými umělci, učím na výběrovém gymnáziu s hudebním zaměřením, to jsou děti zase většinou z kumštýských rodin, plus spousta kantorů jsou nějak spojeni se špičkovými hudebními tělesy a ti lidi, ne všíchni, ale většinou dost citlivě vnímaj vše, co se děje v umění, čili i ve fotografii, no a pak můj okruh přátel jsou zase lidi nějak spojení profesionálně nebo laicky s uměním a opět mají cit pro fotografii a velmi jasně cítí rozdíl mezi cvakem digi na facebooku a černobílou fotkou na barytu

moje přítelkyně se například fotografií nikdy nezabývala, ale sleduje co dělám a vybírá si sama, co ji osloví a co ne a když jsem přinesl její portrét na barytu, kterej znala jen jako skenovou verzi z photoshopu, tak řekla něco o zcela novým pocitu z tý fotografie

myslím, že člověk může trochu do světa fotografie okruh svých nejbližších přátel vtáhnout - pokud nejsou slepí, tak začnou vnímat rozdíl mezi plevem a poctivou temnokomornickou prací

[ryunin]

Pokud šlo jen o upozornění na směr Art Brut, děkuji za informace. Třeba se Argmodisté budou inspirovat a přetvoří zase v něco jiného Neber prosím jízlivě, rád se podívám na další směr, který neznám.

Aby nedošlo k nedorozmění. Art Brut není žádný směr jako takový. Nemůžete se stát cíleně umělcem tohoto proudu. Pokud je někdo dostatečně velký asociál (jsou tam např lidé, kteří tvrdí, že jejich rukama maluje Michelangelo nebo jiní, kterrí ještě 20let po válce tvrdili, že stále pokračuje a nevycházeli z domu - tedy neznali žádné trendy a pod...), bude zpětně zařazen do kategorie Art Brut. Toť případ Tichého. Peníze s tím nemají nic společného- jestli se ty obrazy prodávají za miliony nebo rozdávají zadarmo na tom nic nemění.

Doporučuji navštívit některou z výstav, které bývaji (ne)pravidelně tuším U Zvonu.

To jsi narazil na věc, která mi vrtá hlavou už delší dobu. Je art brut a art brut a je v tom zjevně zmatek. Dubuffet byl zcela jasně intelektuální, inteligentní, jasně uvědoměný a svépravný malíř a sochař a je považován za malíře art brut. Na druhou stranu je tu jakási instituce, která pořádá výstavy tzv. art brut a do té kategorie patří pouze lidé mentálně nebo psychicky narušení - to jsou lidi, kteří nemají žádné vlastní filozofické pojetí své tvorby - těmi byl Dubuffet inspirován. V tom smyslu opravdu nelze se stát umělcem art brut, protože k tomu je třeba být opravdu vyšinutej a nemít žádný výtvarný ambice. Na druhou stranu Van Gogh byl taky mentálně hodně v nepořádku, přesto jeho tvorba není považována za jakýsi umělcem nekontrolovaný výkřik, ale za něco, co si Van Gogh jasně uvědomoval a viděl kriticky a pracoval na sobě a jasně měl ambice malovat ve smyslu vyjadřovat jakýsi svůj ideál atd. Tichý, co jsem četl, tak si podobně dělal vlastní názor na umění a smysl fotografie, a proto ho neřadím mezi ty "pouze nemocné", ale kam ho řadí ta instituce zabývající se výstavami art brut, to nevím. Je v tom nejasno.

[ryunin]

[Opravdu nikdy jsem nepochopil, proč někdo chce slyšet názory jiných na své vlastní fotografie. Buď na mne působí skvěle a jsem s nimi maximálně spokojen ( tak proč bych je měl kvůli někoho v daném okamžiku měnit), nebo nepůsobí , a v tom případě to ale přece vím sám, takové věci neprezentuji a snažím se o vlastní zlepšení . Prací, koukáním kolem sebe, porovnáváním atd.

Takovéhle reakce mě mrzí. Proč ukázat ostatním? Protože oni s fotografií nemají spojený zážitek. Proto já nevidím naprostou blbost a oni ano. Proto se v malířství a později ve fotografii udělaly kompoziční pravidla, skladba barev..atd. Aby dílo pochopil i divák, ne jen autor.

Tak to dělal a předpokládám dělá např. Koudelka. Pokud fotografii akceptovali i ostatní byla s větší pravděpodobností dobrá. Samozřejmě je něco jiného ukázat fotografii manželce, které se v rámci možností líbí vše a něco jiného galeristovi, případně kolegovi, který se fotografií zabývá.

Proč fotografuji? Protože šuplík a koš nebo chci něco říci a ukázat dílo ostatním? Máš nějakého oblíbeného autora? Proč se ti snímky líbí? S tvým přístupem by jsi je nikdy neviděl. Žádná kniha, galerie, výstava...atd. Proč by měl ukazovat ostatním?

No a sme zase od Art Brut a fotografiím pana Tichécho zase úplně jinde.

já myslím, že to pořád s tím Tichým souvisí

fotografie podle mě opravdu vyjadřuje náš - fotografův - vztah ke světu, spojení se světem - a je tudíž divné, pokud nás nezajímá reakce toho světa na to, jak ten svět zobrazujeme

nejde o to řídit se vrtkavými názory druhých nebo se jim podbízet, ale je fajn, když někoho oslovíme - je to zpětná vazba - a proto máme někdo potřebu vystavovat, ukázat... nevěřím že na tom srazu o víkendu nejde taky o to, nejen řešit technickou stránku, ale i když si to třeba někdo nechce přiznat, myslím, že lidi tak nějak zajímá, jestli jejich fotka zaujme druhý, přece si neukazujeme pořád dokola jen techniku zvětšování, chemie, objektivy, filmy atd. - to by bylo trochu šílenství

[prema]

[Opravdu nikdy jsem nepochopil, proč někdo chce slyšet názory jiných na své vlastní fotografie. Buď na mne působí skvěle a jsem s nimi maximálně spokojen ( tak proč bych je měl kvůli někoho v daném okamžiku měnit), nebo nepůsobí , a v tom případě to ale přece vím sám, takové věci neprezentuji a snažím se o vlastní zlepšení . Prací, koukáním kolem sebe, porovnáváním atd.

Takovéhle reakce mě mrzí. Proč ukázat ostatním? Protože oni s fotografií nemají spojený zážitek. Proto já nevidím naprostou blbost a oni ano. Proto se v malířství a později ve fotografii udělaly kompoziční pravidla, skladba barev..atd. Aby dílo pochopil i divák, ne jen autor.

Tak to dělal a předpokládám dělá např. Koudelka. Pokud fotografii akceptovali i ostatní byla s větší pravděpodobností dobrá. Samozřejmě je něco jiného ukázat fotografii manželce, které se v rámci možností líbí vše a něco jiného galeristovi, případně kolegovi, který se fotografií zabývá.

Proč fotografuji? Protože šuplík a koš nebo chci něco říci a ukázat dílo ostatním? Máš nějakého oblíbeného autora? Proč se ti snímky líbí? S tvým přístupem by jsi je nikdy neviděl. Žádná kniha, galerie, výstava...atd. Proč by měl ukazovat ostatním?

No a sme zase od Art Brut a fotografiím pana Tichécho zase úplně jinde.

To je velmi špatně pochopeno. Nemám samozřejmě vůbec nic proti vystavování , právě naopak, nicméně moc nechápu, proč by případná ochota vystavovat a ukazovat své věci lidem měla nějak souviset s ochotou nechat si do svých věcí kecat. Samozřejmě , ať si každý udělá svůj názor, klidně ať to zkritizuje, to není samozřejmě problém, nicméně pokud já sám v danou chvíli na fotografii nejsem schopen vidět chybu , tak buď jsem k jejímu vnímání ještě nedorostl, nebo je to jen pouhý názor kritika, který mě nemusí zajímat. Navíc, pokud bych takto uvažoval, čí názor bych vlastně měl akceptovat ? Galeristů ? Pedagogů ITF ? Konkrétního " úspěšného" oblíbeného fotografa ? Běžného občana ? Vsadím se, že kdybych sestavil skupinu lidí z každé s těchto oblastí, bude mít na to stejně každý jiný názor. Takže na závěr : do šuplíku nebo koše tedy opravdu nedělám, také se rád podělím, ale nechat si do toho nějak kecat nemám potřebu / v případě, že to sám považuji za dobré/.

[sbriza]

fotografie podle mě opravdu vyjadřuje náš - fotografův - vztah ke světu, spojení se světem - a je tudíž divné, pokud nás nezajímá reakce toho světa na to, jak ten svět zobrazujeme

nejde o to řídit se vrtkavými názory druhých nebo se jim podbízet, ale je fajn, když někoho oslovíme - je to zpětná vazba - a proto máme někdo potřebu vystavovat, ukázat... nevěřím že na tom srazu o víkendu nejde taky o to, nejen řešit technickou stránku, ale i když si to třeba někdo nechce přiznat, myslím, že lidi tak nějak zajímá, jestli jejich fotka zaujme druhý, přece si neukazujeme pořád dokola jen techniku zvětšování, chemie, objektivy, filmy atd. - to by bylo trochu šílenství

vidím to stejně, i když Tvojí poslední větou bych si v rámci komunity TK nebyl zas tak jistý... uvidíme na srazu.

[Lukas_87]

http://www.advojka.c...oucasne-kultury

cituji:

umělecké outsiderství
Překvapivě hodně kurátorských počinů se v posledních letech zaměřuje na objevování umělců, kteří neměli za života úspěch a kteří zřejmě až nyní dozráli k tomu, aby mohli být pochopeni, doceněni a vřazeni do kánonu dějin umění.
Postupující tabuizace hodnocení a strach označit něčí tvorbu za nezajímavou a nesdílnou zachází u odkrývání některých skrytých uměleckých pokladů do extrémů. Je zajímavé, že outsiderství se stalo kvalitou, která může umělci sama o sobě zajistit úspěch. Dobrou ukázkou tohoto jevu je text Milana Knížáka k výstavě jeho velkého objevu, kterému Národní galerie složila před několika lety poctu v podobě velké retrospektivní výstavy: „V. V. Modrý byl a zůstává outsiderem. Jeho dílo zcela vypadává z dobových souvislostí. Současný postmoderní svět, ačkoliv úporně hledá něco společného, potřebuje výjimečné osobnosti, vyšinutí z vazby, demonstraci jinakosti. A tak Modrého outsiderství je kvalitou, která se víc a víc potvrzuje.“ Na malíři Modrém by nás mělo přitahovat právě jeho outsiderství, spíš než jeho umělecké kvality. Umělci-outsideři jsou známí hlavně tím, že byli dříve neznámí.

Nejlepším příkladem tohoto fenoménu je před časem objevený fotograf Miroslav Tichý. Ten se díky kurátorské péči Romana Buxbauma stal takřka přes noc z voyeura a kyjovského obecního blázna jedním z nejlepších českých fotografů, který je podle objevitele „na nejlepší cestě stát se nejslavnějším českým výtvarníkem druhé poloviny 20. století“. O kurátorskou manipulaci se podle Buxbauma nejedná. Nevíme, kolik dalších autorů má naději stát se nejlepšími českými umělci, každopádně nedávno vydaná kniha Praha objektivem tajné policie představuje pro fotografa Tichého opravdu silnou konkurenci.

Jakub Hauser, student dějin umění a lithuanistiky


pod tohle bych se s klidem podepsal.

[Fill]

...

Proč by měl ukazovat ostatním?

...

Já to beru tak, že "kažej sme ňákej". A každý jsme někde jinde. Já například zatím nejsem prostě schopen udělat Fotografii s velkým F, jednoduše to neumím (a na to abych tohle zjistil si vystačím sám). Ale snažím se a každý maličký dílčí úspěch na této cestě mi udělá radost.
Rozhodně nevylučuji, že jednou, až tyto malé krůčky dají dohromady pořádný kus cesty, nebudu muset celou svou dosavadní filosofii přehodnotit, protože se prostě ocitnu na úplně jiném místě a v úplně jiné situaci. Také vím, že se za takovou změnu názoru, třeba i o stoosmdesát stupňů, nebudu muset stydět, protože jsem jenom člověk a člověk se prostě vyvýjí. Je to součást jeho existence a snad by se to dalo i zobecnit na změna je žádoucí.
Takže zatím k tomu přistupuji, jak jsem napsal výše, ale také vím, že si s tímto přístupem pravděpodobně nadosmrti nevystačím. Toliko o mém názoru a jinak mi prosím promiňte tento offtopic .

[ryunin]

Já jsem napsal trochu nesmysl s tím druhem lidí, co se s nimi stýkám - uvědomil jsem si, že Praha je v tomhle prostě něco jinýho a to se nedá prostě na malým městě vůbec realizovat -tam nejde být od mala pořád mezi nějakými kumštýři, leda by si tam člověk opravdu vytvořil nějaký úzký kruh nadšenců a s těmi to nadšení pro vše kolem umění sdílel. O to víc by to chtělo, aby se české malé město trochu vzpamatovalo z letargie a trochu vystrčilo růžky - když budou všichni pořád gravitovat do Prahy, jako by tu nebylo jiný město, tak to pak tak dopadne. Ten klid v týhle oblasti malýmu městu nezávidím, na druhou stranu závidím to ticho, ten klídek, to, že člověk sedne na kolo a za pět minut je v polích.... je to ráj pro nervy, takový Rokycany, to je můj sen...

Co se týká toho Lukášova příspěvku o outsiderství, problém je v tom, že ten Tichý se nestal fotografem přes noc, dále to, že si ty foťáky vyráběl sám z nějakýho odpadu - ne každý špatný fotograf fotí na vlastnoručně vyrobené odpadky, které jsou schopny fungovat jako aparát fotografický a ne každý špatný fotograf své fotky nechá okusovat myším a šlape po nich a hlavně - kolik špatných fotografů by zuřilo, kdyby se najednou o ně zajímala média a historie? Kolik špatných fotografů by své vlastní výstavy ve světových muzeích považovalo za "sračky"? V tom je ten Tichý zcela odlišný, zcela jiný, zcela a autenticky mimo. A není v tom ani špetka jeho vypočítavosti.

[ryunin]

pro ty kdo to neviděli - tímhle ten Tichý fotil za plotem ty baby na plovárně - nikdo nevěřil, že to je fakt funkční foťák:


http://www.boke.ge/f...-1259358907.jpg

[ryunin]

a tohle je pan Tichý sám:

[David]

V tomto videu je ukázka jeho aprátu.
Příklad pro ty z nás, kteří si myslí, že bez dokonalé techniky nemůže být dobrá fotografie
U něj byla myšlenka to hlavní...čím jí dosahoval až tak neřešil..něco si ukutil.

Ale to jak se ho zmocnili, to je znásilnění....

video

[David]

Kdoví kolik neobjevených lidí jako je p. Tichý a jiní je, bylo a bude.

[kelfik]

Kdoví kolik neobjevených lidí jako je p. Tichý a jiní je, bylo a bude.

Myslím že jich bude dost,jen asi nikdo znich se na sebe nesnaží upoutat pozornost vzhledem bezdomovce s patolgickým hnutím mysly a s nějakým šrotem v ruce(na dobrou fotku stačí i krabice od bot s dírkou).Jistě je to pro galeristy dobrý tahák.Obyčejný člověk dnes nikoho nezajímá.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, H.C.Bresson otevřel cestu k novým kritériím hodnocení tvořivé fotografie svým civilním pohledem nové spontánní poetiky života.
Naučil nás novému modernímu pohledu na svět, bez strojené poetiky a
patosu obrazových vyjádření minulých epoch. Neponižuje člověka svým
zobrazením, zachovává člověku jeho důstojnost. Jedině FOTOGRAF jim
vtiskne charakteristiku jejich chování , či role mnohem důrazněji, než ve
které se ve svém podvědomí vnitřně nacházejí. Zostřený pohled má jen
nejtalentovanější dokumentarista. Mediálně prostituovaný příběh nelze
spojovat s estetikou hodnocení fotografické tvorby autora, byť je často
prvotním zdrojem zájmu, přitahujícím pozornost lidí, lačnících stále více
po senzaci, ačkoli se fotografií vůbec nezajímají a vnímají toto médium
pouze jako všeobklopující obrazový chaos, otupující naše smysly. Tuto
kauzu nahlížím pouze z pohledu cílené mediální manipulace s veřejností,
která se podařila takřka dokonale. Možná budeme v budoucnosti shlížet
na snímky z automatických záznamových systémů v ulicích z hlediska v
historii již diskutovaného tzv." Nerozhodujícího okamžiku" , kterým byla
dlouhodobě obhajována tvůrčí impotence mnoha "fotografů" a některým
zajistila významné posty v renomovaných vzdělávacích institucích, kde
mnohdy vytrvale přežívají do dnešních dnů. Fotografie není umění, ale
je umění nalézt to skryté zrnko ryzího UMĚNÍ, které nám dokáže vzácně
fotografie předat a pro níž ji ve svém srdci stále vnitřně obhajujeme. Erik

[David]

Eriku, naprostý souhlas

[ryunin]

Nevím proč je tu tolik důrazu na to, že se ho nějaké galerie rozhodly vystavovat. Nevšiml jsem si, že by široká veřejnost znala Tichého. Zná ho sotva polovina z nás, co jsme na temný, možná ještě míň. Když jsem projížděl různé webové stránky ze zahraničních galerií a četl recenze, tak jsem vůbec neměl pocit, že by z toho jeho díla někdo dělal nějakou nabubřelou senzaci - spíš odborníci z oboru hodnotili jeho dílo z hlediska fotografie samotné a fotografové amatéři i profíci přidali své většinou kladné komentáře. Tichého fotografie prostě vystavilo pár předních světových galerií, to je všechno. V Blesku jsem o Tichým nečetl - ne že bych četl Blesk, ale to u pump a supermarketů prostě nelze překlídnout, co tam je na titulních stránkách... Nova uvedla ten krátký šot, pouze, takže bych opravdu nemluvil o nějaké senzaci a manipulaci veřejnosti. To bych mnohem spíš viděl v případě Saudka, který opravdu do širšího povědomí veřejnosti svými podle mého názoru kýčovitými obrazy pronikl. To se Tichému nikdy nepodaří, aby visel na kdejakém WC v podobě vybledlého plakátu. Hlavně je mu to všechno až drasticky jedno. Tichého nihilistický přístup ke svému tělu a světu vůbec já osobně nesdílím, dokonce mi je dost nesympatický, nicméně lyricky brutální nebo brutálně lyrickou kvalitu v jeho fotografiích vnímám.

A že je mnoho dosud neobjevených vynikajících tvůrců - to už patří ke světu hudby, malířství i fotografie, o to je radostnější, že se občas podaří někoho objevit.

[Lukas_87]

Co se týká toho Lukášova příspěvku o outsiderství, problém je v tom, že ten Tichý se nestal fotografem přes noc, dále to, že si ty foťáky vyráběl sám z nějakýho odpadu - ne každý špatný fotograf fotí na vlastnoručně vyrobené odpadky, které jsou schopny fungovat jako aparát fotografický a ne každý špatný fotograf své fotky nechá okusovat myším a šlape po nich a hlavně - kolik špatných fotografů by zuřilo, kdyby se najednou o ně zajímala média a historie? Kolik špatných fotografů by své vlastní výstavy ve světových muzeích považovalo za "sračky"? V tom je ten Tichý zcela odlišný, zcela jiný, zcela a autenticky mimo. A není v tom ani špetka jeho vypočítavosti.

OK, takže dle tebe Tichého kvality dlí v tom, že fotí na nekvalitní přístroje, jo?


Tichý je prostě jenom ouchyl, co si pro potřeby sebeuspokojení fotil ženský. rozdíl mezi tim a například kresbama duševně chorejch, co se nedávno vystavovaly v rakousku (a měly podnítit diskuzi o blízkosti tohohle "umění" se surrealismem, čímž defacto surrealismus potopily) je tak mizivej, že nechápu, proč má někdo potřebu o tom dále diskutovat....

joa rád bych ještě napsal, že nesouhlasím s ničím, co tu kdo z vás kdy napsal a že nemáte nikdo pravdu.

[kdoco]

a neměl on ten tichý narozdíl od nás ve fotce i něco vystudováno? než tu budem až moooc chytrý.

[LukasJ]

a neměl on ten tichý narozdíl od nás ve fotce i něco vystudováno? než tu budem až moooc chytrý.

To je podmínkou?Tam ho měli naučit exponovat a komponovat dle zažitých pravidel. Což se IMHO dle fotek nepovedlo. Ale fotovoko tam je, votom žádná. Jen se mě to nelíbí, tuto je mimo mě.

[kdoco]

no... já jenom aby tu nevznikl dojem, že nevěděl o fotce nic a my si tady nehonili trika, jaký zme borci.

líbí / nelíbí na to má každej nárok. ale soudit... soudit by měl člověk tuze uvážlivě. zkuste tedy také něco jen tak vystudovat. ne workshop, ne abyste se tvůrčím způsobem změnili, ale dokázat, že to je opravdu brnkačka o kompozici expozici.

[Mamiak]

já myslim, že to musí bejt dobrej člověk a fotograf... když fotí na film

[kelfik]

já myslim, že to musí bejt dobrej člověk a fotograf... když fotí na film

A možná si ten film dělá doma sám z toho co najde.

[Mamiak]

a kdoví esli to nemáchá v rodinalu? to by pak už byl něco jako skoro světec

[kid]

"Filosofie myslí abstraktně, ale fotografie je něco konkrétního, to je vjem. Oko, to, co vidíš. To musíš mít v první řadě špatný aparát! Jestli chceš být slavný, musíš něco dělat tak blbě, že tak blbě to na světě nikdo neudělá! Ne tak pěkně, krásně vypiplaný, to nikoho nezajímá.“

Citát M. Tichého

Je to samorost, nicméně nemám pocit, že on sám by se někam extra dral.

[bzencak]

http://cs.wikipedia..../Miroslav_Tichý

[ryunin]

"Filosofie myslí abstraktně, ale fotografie je něco konkrétního, to je vjem. Oko, to, co vidíš. To musíš mít v první řadě špatný aparát! Jestli chceš být slavný, musíš něco dělat tak blbě, že tak blbě to na světě nikdo neudělá! Ne tak pěkně, krásně vypiplaný, to nikoho nezajímá.“

Citát M. Tichého

Je to samorost, nicméně nemám pocit, že on sám by se někam extra dral.

on to taky říká dost v nadsázce

no nejenže se nikam nikdy nedral, on programově odmítá jakoukoliv popularizaci svýho díla, svoje výstavy ve slavných galeriích označuje za sračky

je to něco jako Plastic People nebo tak v hudbě - totálně underground, programovej, důslednej, proti mainstreamovej underground ve fotografii

ono není tak těžký hrát blbě na kytaru a blbě zpívat, ale už není moc jednoduchý bejt kvůli svým uživotnímu postoji několikrát v kriminále a bejt pořád společností zavrhnutej a považovanej za šílence - takže tak Lukáši - kašlat na techniku je málo - to si uvědomovali i Plastic People, je k tomu potřeba celej člověk, celej životní přístup