19 odpovědí na toto téma

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, jak ovlivňuje kontrast osvětlení fotografované scény Váš
další postup při následném zpracování negativu a jakými prostředky lze z
Vaší zkušenosti cíleně změnu kontrastu využít pro Váš tvůrčí záměr? Erik

[manutara]

zdravim,

pri naslednom spracovani ma neovplivnuje v podstate nijak kedze si to pri vyvolavani nepamatam (cas je fotografov kamarat) ;) delta toho zvladne vela, kontrastne sceny niesu ziaden problem. akymi prostriedkami zmena kontrastu sceny riadi moj ``tvurci zamer'', mno vykryvat nadrzat a mam tam bielo bielu aj cierno ciernu. ja osobne mam radsej fotografie ladene viac do ciernej, cierne plochy bez kresby, plochy s kresbou a malicke plosky bielej. ak to ide samozrejme a fotke to nieco da, ak to nejde jednoducho na papier dam to co je negative, stale opakujem, ze cierno-biely film toho zvladne veeelmi vela co sa kontrastu sceny (dynaickeho rozsahu) tyka.


zatim...

[LukasJ]

No, vpodstatě jen okometricky. Pokud mám kontrastní scénu, krdlám málo. Jak málo, záleží na úsudku. Pokud je to šíleně kontrastní, volám v semistand Rodinalu. Pokud je to málo kontrastní, kvrdlám hodně, používám třeba i 1+25 Rodinal. Většinou se trefím +- do normální gradace.

[cobre]

Vliv to má a zcela zásadní. Po několika takových voláních naslepo, kdy jsem získal sice negativy ale kontrast byl buď tak slabej nebo tak velkej, že jsem pod zvětšovákem téměř vykrvácel jsem byl nucenej si stanovit jasnej postup s mícháním, kvrdláním, teplotou a ředěním pro typ filmu a světlený podmínky. Jiná cesta, než vědět co volám, není (aspoň pro mě). Možná to je i tím, že obrázky zvětšuju a nemám skener, kterej požere asi víc než papír.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, dovoluji si trochu oprášit tak zásadní problematiku, týkající se poměru kontrastu fotografované scény, ve vztahu k volbě typu negativní vývojky a optimálního režimu vyvolání negativu. Poměr kontrastu fotografované scény, ( rozsah od nejhlubších stínů, po nejvyšší světla ) , je základním kritériem, určujícím světelný rozsah na finální zvětšenině. Fotografický papír a jeho tonální rozsah je tím nejslabším článkem celého zvětšovacího procesu. Čím je poměr kontrastu u fotografované scény nižší, tím bohatší škála šedých polotónů může vytvářet výsledný fotografický obraz. Vysoký kontrast vždy vyžaduje určitou volbu autora, ve vztahu k důležitým obrazovým prvkům dané fotografie. Volba vývojky, ať u zpracování negativu, tak u vlastního vyvolání fotografického papíru má své limity, které nelze obejít. Tónování positivního obrazu selenem může, stejně jako tónování samotného vyvolaného negativu selenem, výrazně změnit charakteristiku výsledné fotografie. Volba negativního fotomateriálu určuje výsledný obraz mnohem více, než je všeobecně akceptováno. KODAK Tri-X 320, ILFORD FP4+, ILFORD HP5+ ve vzájemném porovnání vykazují v tomto směru velmi odlišné podání tonality snímku. Pokud je naším cílem osobitý fotografický rukopis, je nezbytné se touto v běžné praxi opomíjenou stranou obrazového podání velmi pečlivě zabývat. Etalony ve formě šedé škály KODAK ve spojení s densitometrickým měřením vzorků zpřesní celý proces velmi významně. Nastavení a minimalizace změn ve zpracovatelském postupu tak umožňuje vysokou kvalitu výsledného technického obrazu, bez větších odchylek od nastaveného procesu. Toto považuji za základ další tvůrčí práce, nerozptylující od té hlavní, obrazové stránky fotografie. Každý z nás disponuje unikátním řetězcem specifických vlastností jednotlivých prvků. V době stoupající ceny této zábavy je nezbytné neplýtvat zbytečně materiálem, časem a energií a maximálně se soustředit na optimální výsledek, který by měl být předvídatelný a nikoli nahodilý.

S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

p.s.

Na blbě naladěný nástroj lze zahrát ve výsledku vždy jen blbě, nehledě na použitou techniku. 

[MIC]

Primární kontrast určuji už tím na kterou oblast světla mamířím spotmetr. Už při této činnosti mám představu jak chci aby vypadal hrubý výsledek na negativu. Jak moc kresby chci mít v té které části už řeším vývojkou( a to i v místech zejména velmi tmavých kdy už jse s kresbou moc nepočítal).Nepoužívám jednu vývojku na vše. Stejně tak nepoužívám jednu vývojku v pozitivním procesu. Nesnažím se reprodukovat přirozenou scénu z hledáčku na papír, ale scénu která mi na okamžik probleskla v hlavě.Tak asi nějak si kreslím...

[achernar]

Já už léta přesně z výše uvedených důvodů používám jen velmi omezený počet materiálů a vývojek. Krom toho je tu ještě jeden faktor, který jsem vědomě zohlednil: v době nástupu kvalitní digitální fotografie mi bylo jasné, že spousta do té doby běžně dostupných nebo aspoň vyráběných materiálů půjde do hajzlu, a nemá smysl s nimi do budoucna počítat. I proto jsem dal přednost materiálům, u nichž bylo možné předpokládat, že na trhu vydrží a nebudu si muset dělat zásoby. Samozřejmě každý má nějaký svůj typický motiv, ať už vědomě nebo podvědomě tíhne k určitém osvětlení, k určitým situacím, nějak se blíží svému obrazovému ideálu. I to je argumentem, proč nedělat zbytečné pokusy a omezit se na několik materiálů a procesů. Nejspíš nikdo z nás už nejsme v situaci profesionálního fotografa, který musí řešit velmi odlišné zakázky, beztak se ale i tehdy většina profíků specializovala. Při focení velkým formátem nevyhledávám velký kontrast a nepotřebuji žádné speciální procesy. Střídám tedy FP 4 a TX A vyvolávám je naprosto standardně v D 76 nebo HC 110. U středního formátu, který používám téměř výlučně na portréty v přirozeném osvětlení používám pouze TX a vyvolávám stejným způsobem. Kinofilm beru jako nouzové řešení a tam prostě vybírám mrazák, výrazně ale ti hnu k citlivým firmou, protože přednosti kinofilmu vidím především v rychlosti, flexibilita a možnosti fotit všechno a všude. Už dávno jsem si ho zkoušel všechny slepé uličky, jak z kinofilmu udělat střední formát. Naopak se mi nedokonalosti toho formátu líbí, především viditelné krásné zrno. Nakonec ale i od kinofilmu jeho první volbou TX. Hned druhá je pro mě Delta 3200 právě kvůli tomu zrnu. I tohle vyvolávám normálně v D76 nebo HC110, není co řešit. Nebaví mě hodinové vyvolávání, dvou lázňovky a takové věci. Vyznávám v tomhle přímočarý americký styl dobře střižené konfekce. A přesně jak říká Erik, nejslabším článkem toho řetězu je fotografický papír. Pevné gradace je čím dál méně a člověku zbývá jen Ilford Gallerie, která je ale drahá jak prase, na selen téměř nereaguje a proti Kentmere blahé paměti je to bída.

[MIC]

Z ekonomických důvodů to mám všechno hozený obdobně jako ve slavné situaci a to i zfilmované z vesmírné mise Apollo 13.... Mají problém.K dispozici mají tohle a potřebují z toho vyrobit tohle.Jsem prostě profesionální rebel . Krásný den z oken u matnice přeji všem.

[ElJetelicek]

Primární kontrast určuji už tím na kterou oblast světla mamířím spotmetr. Už při této činnosti mám představu jak chci aby vypadal hrubý výsledek na negativu. Jak moc kresby chci mít v té které části už řeším vývojkou( a to i v místech zejména velmi tmavých kdy už jse s kresbou moc nepočítal).Nepoužívám jednu vývojku na vše. Stejně tak nepoužívám jednu vývojku v pozitivním procesu. Nesnažím se reprodukovat přirozenou scénu z hledáčku na papír, ale scénu která mi na okamžik probleskla v hlavě.Tak asi nějak si kreslím...

Ano, to je podle mého moc pěkně popsána previzualizace, jak ji měl na mysli Ansel Adams.

[ElJetelicek]

Já už léta přesně z výše uvedených důvodů používám jen velmi omezený počet materiálů a vývojek. Krom toho je tu ještě jeden faktor, který jsem vědomě zohlednil: v době nástupu kvalitní digitální fotografie mi bylo jasné, že spousta do té doby běžně dostupných nebo aspoň vyráběných materiálů půjde do hajzlu, a nemá smysl s nimi do budoucna počítat. I proto jsem dal přednost materiálům, u nichž bylo možné předpokládat, že na trhu vydrží a nebudu si muset dělat zásoby. Samozřejmě každý má nějaký svůj typický motiv, ať už vědomě nebo podvědomě tíhne k určitém osvětlení, k určitým situacím, nějak se blíží svému obrazovému ideálu. I to je argumentem, proč nedělat zbytečné pokusy a omezit se na několik materiálů a procesů. Nejspíš nikdo z nás už nejsme v situaci profesionálního fotografa, který musí řešit velmi odlišné zakázky, beztak se ale i tehdy většina profíků specializovala. Při focení velkým formátem nevyhledávám velký kontrast a nepotřebuji žádné speciální procesy. Střídám tedy FP 4 a TX A vyvolávám je naprosto standardně v D 76 nebo HC 110. U středního formátu, který používám téměř výlučně na portréty v přirozeném osvětlení používám pouze TX a vyvolávám stejným způsobem. Kinofilm beru jako nouzové řešení a tam prostě vybírám mrazák, výrazně ale ti hnu k citlivým firmou, protože přednosti kinofilmu vidím především v rychlosti, flexibilita a možnosti fotit všechno a všude. Už dávno jsem si ho zkoušel všechny slepé uličky, jak z kinofilmu udělat střední formát. Naopak se mi nedokonalosti toho formátu líbí, především viditelné krásné zrno. Nakonec ale i od kinofilmu jeho první volbou TX. Hned druhá je pro mě Delta 3200 právě kvůli tomu zrnu. I tohle vyvolávám normálně v D76 nebo HC110, není co řešit. Nebaví mě hodinové vyvolávání, dvou lázňovky a takové věci. Vyznávám v tomhle přímočarý americký styl dobře střižené konfekce. A přesně jak říká Erik, nejslabším článkem toho řetězu je fotografický papír. Pevné gradace je čím dál méně a člověku zbývá jen Ilford Gallerie, která je ale drahá jak prase, na selen téměř nereaguje a proti Kentmere blahé paměti je to bída.

Já tady ještě asi bojuju a snažím se uplést z hovna bič = z kinofilmu střední formát. Přestože mi teda ten nekonečný počet snímků věc znesnadňuje. S Techpanem to možné bylo, dneska by snad ADOX CMS taky mohl fungovat obdobně.

A používám i dvoulázňovky. Právě pro tu schopnost pobrat kontrast scény tak, jak to potřebuju pro zpracování. Stíny exponovat podle toho, co tam všechno chci mít a světla mi neutečou. Ale u velkého formátu mě to v miskách nebaví, tam se do budoucna přidržím HC-110.

U té velké zrnitosti z kinofilmu si vzpomenu na fotky(akty a portréty) Od Miloslava Stibora, jak to měl pěkné. A přitom z hlediska kontrastu tam těch tónů moc není, je to skoro až grafika. Nebo portréty od A.Kratochvíla ze serie Persona. To je nejspíš ukázka toho amerického stylu. 

[achernar]

No jo, s TP to možné bylo. Dokonce jsem tím na FAMU fixloval kontakty z velkého formátu. Ale hrozně mě nebavilo to omezení nízkou citlivostí, které výhody práce s kinofilmem popíralo. Jinak to ale nikomu neupírám, to je jasné

[achernar]

Stejně jako mi vždycky připadalo nešikovné fotit s velkým formátem rychlou akci, přišlo mi absurdní, abych měl kinofilmovou kameru na stativu a pořád lovil nějaké patnáctiny a třicetiny. On ten TP byl opravdu samotný film, bezzrnný a brutálně ostrý. Stejně měl ale proti běžným materiálům obzvlášť v horších světelných podmínkách tendenci být trochu strmý. Nakonec se mi, pokud jsem chtěl dosahovat technicky i tonálně nejlepšího výsledku, u kinofilmu nejvíc osvědčil T max 100. Akorát má zase takové trochu digitální podání. A navíc je to pořád jenom stovka, což ten problém odsouvá jen o kousíček. Kinofilm pro mne realisticky začíná někde u dvoustovky.

[ElJetelicek]

No jo, s TP to možné bylo. Dokonce jsem tím na FAMU fixloval kontakty z velkého formátu. Ale hrozně mě nebavilo to omezení nízkou citlivostí, které výhody práce s kinofilmem popíralo. Jinak to ale nikomu neupírám, to je jasné

No já se tomu bráním stejně jen dočasně, prakticky teď fotím za 90 % na svitek, 9 % VF a občas cvaknu něco po cestě do práce na kino. A pokud by chtěl někdo začínat s filmem, a nevěděl co a jak, doporučil bych mu právě svitek. Už jen pro lepší možnost nafotit snímky v jednom kontrastu. T-MAX 100 jsem snad nikdy nezkusil, to spíš Acros 100. A souhlasím, ten kinofilm to je vyloženě na lidi, akce. Reportérská záležitost.

[achernar]

To už se trochu dost vzdalujeme původnímu tématu, ale nedá mi to. Osobně bych ten svitek někomu, kdo nemá zkušenosti, nedoporučil. A to hlavně s ohledem na realistický výběr fotoaparátu. Pokud vynechám nespolehlivé a tisíckrát jeté krumply jako Pentacon Six nebo výdobytky sovětských technologií, máme na výběr buď nějaké starožitné sklopky, nebo dvouoké zrcadlovky. Ta první možnost je opravdu pro nadšence, To je opravdu bazální fotografický zážitek, nicméně i ta druhá možnost představuje dost značnou bariéru počínaje zakládáním filmu, přes dovednost koukat do toho shora a nemít to celé úplně nakřivo, až po zakládání takového filmu do cívky tanku. To všechno jsou velehory, které musí člověk zdolat – a k tomu potřebuje železnou vůli a odhodlání. Nějaké detaily typu práce s kontrastem či rozsahem scény jsou posléze už jen koupel ve vaně ve vyhřáté chatě. Jinak já mám ten kinofilm s krásným ostrým zrnem rád třeba na krajiny, kde mě vlastně ta detailnost a jemnost VF tolik nebaví.

[ElJetelicek]

To už se trochu dost vzdalujeme původnímu tématu, ale nedá mi to. Osobně bych ten svitek někomu, kdo nemá zkušenosti, nedoporučil. A to hlavně s ohledem na realistický výběr fotoaparátu. Pokud vynechám nespolehlivé a tisíckrát jeté krumply jako Pentacon Six nebo výdobytky sovětských technologií, máme na výběr buď nějaké starožitné sklopky, nebo dvouoké zrcadlovky. Ta první možnost je opravdu pro nadšence, To je opravdu bazální fotografický zážitek, nicméně i ta druhá možnost představuje dost značnou bariéru počínaje zakládáním filmu, přes dovednost koukat do toho shora a nemít to celé úplně nakřivo, až po zakládání takového filmu do cívky tanku. To všechno jsou velehory, které musí člověk zdolat – a k tomu potřebuje železnou vůli a odhodlání. Nějaké detaily typu práce s kontrastem či rozsahem scény jsou posléze už jen koupel ve vaně ve vyhřáté chatě. Jinak já mám ten kinofilm s krásným ostrým zrnem rád třeba na krajiny, kde mě vlastně ta detailnost a jemnost VF tolik nebaví.

Aha, no mně to ani tak komplikované nepřišlo. Nejspíš proto, že jsem s tím sám v začátcích žádný problém nezaznamenal. To jsem měl víc problémů se soukáním kinofilmu do plastimatky, svitek byl v pohodě. Pentacon Six bych teda taky nedoporučil, ale nějakou oservisovanou Flexaretku klidně. A je určitě  na místě nějaká pomoc zapálenému začátečníkovi se základy. Na druhou stranu, taky ty první překážky mohou oddělit zrno od plev.

Hmm, dokážu si představit nějaké detaily nebo linie v krajině, kde to výtvarné zrno může přidávat na atmosféře, to ano.

Souhlasím, toto už je mimo téma. Howgh.

[achernar]

Na druhé straně tady je někdy tak mrtvo, že pokud to nejsou nějaká opravdu vyhraněně informativní témata, považuju za lepší když se tu něco děje, než se za každou cenu držet tématu. Flexaretu bych taky pokládal za optimální začátečnické SF řešení, ostatně začínal jsem zrovna tak. Ovšem v době, kdy jsem začínal, to žádný hardcore nebyl, kdežto dneska, kdy se skoro defaultně fotí mobilem, je něco takového opravdu krok naprosto jiným směrem. Teda ne krok, ale 1000 kroků. Začátečníkovi ve smyslu vážného zájemce o klasickou fotografii bych dneska dal nějakou slušnou kinofilmovou zrcadlovku a pro začátek s XP2. Aby to mělo zabudované měření, ale nebyl to automat. Externí měření je strašnej vopruz. XP 2 bych volil proto, že je to film, který pobere všechno, na kterém se naučí přemýšlet ve stupních šedi, ale zároveň ještě není obtěžován složitostmi praktického procesu. To bych zařadila až v nějakém dalším kroku. Každopádně, abych se přecejen vrátil k výchozímu tématu, docela dlouho mi trvalo uvědomit si, že obrazový ideál, ke kterému se podvědomě vztahuju ať už ve snaze se mu přiblížit, nebo z něj nějak vycházet, jsou v podstatě fotky, které dělal můj táta a u kterých jsem mu v komoře koukal pod ruku už od malička. Fotil kinofilmem a téměř výlučně na FP4. Nejčastěji to vyvolával v D 76 1:1 nebo v Perceptolu 1:1 na ASA 80. Tak 20 až 30% práce dělal na TX, Který nejčastěji volal v Microdolu X. Menší množství věcí potom na dnes už neexistující Panatomic X, Který také volal v Microdolu. V podstatě nic z toho nepoužívám, ale někde v hlavě to pořád mám jako etalon.

[ElJetelicek]

Na druhé straně tady je někdy tak mrtvo, že pokud to nejsou nějaká opravdu vyhraněně informativní témata, považuju za lepší když se tu něco děje, než se za každou cenu držet tématu. Flexaretu bych taky pokládal za optimální začátečnické SF řešení, ostatně začínal jsem zrovna tak. Ovšem v době, kdy jsem začínal, to žádný hardcore nebyl, kdežto dneska, kdy se skoro defaultně fotí mobilem, je něco takového opravdu krok naprosto jiným směrem. Teda ne krok, ale 1000 kroků. Začátečníkovi ve smyslu vážného zájemce o klasickou fotografii bych dneska dal nějakou slušnou kinofilmovou zrcadlovku a pro začátek s XP2. Aby to mělo zabudované měření, ale nebyl to automat. Externí měření je strašnej vopruz. XP 2 bych volil proto, že je to film, který pobere všechno, na kterém se naučí přemýšlet ve stupních šedi, ale zároveň ještě není obtěžován složitostmi praktického procesu. To bych zařadila až v nějakém dalším kroku. Každopádně, abych se přecejen vrátil k výchozímu tématu, docela dlouho mi trvalo uvědomit si, že obrazový ideál, ke kterému se podvědomě vztahuju ať už ve snaze se mu přiblížit, nebo z něj nějak vycházet, jsou v podstatě fotky, které dělal můj táta a u kterých jsem mu v komoře koukal pod ruku už od malička. Fotil kinofilmem a téměř výlučně na FP4. Nejčastěji to vyvolával v D 76 1:1 nebo v Perceptolu 1:1 na ASA 80. Tak 20 až 30% práce dělal na TX, Který nejčastěji volal v Microdolu X. Menší množství věcí potom na dnes už neexistující Panatomic X, Který také volal v Microdolu. V podstatě nic z toho nepoužívám, ale někde v hlavě to pořád mám jako etalon.

Tak dobře.

Vlastně si uvědomuju, že pokud vysvětluju někomu, kdo k vážnějšímu fotografování nepřičichnul, vztah mezi clonou a časem, bývá to pro něj obtížné pochopit, moc informací. A to raději vynechávám citlivost pro tu chvíli. Takže externí měření a další překážky jsou asi opravdu už příliš. Člověk za ta léta to už ani nevnímá. Sám jsem začínal s kompaktem a následně Zenitem a psal si poznámky a to jsem nevěděl ani proč.

S tím etalonem to tak bude. Taky vycházím z fotek, co znám z fotoalba, je to tam sice každý pes jiná ves, ale tak nějak se to člověku otiskne. Zase ale na některé náměty se mi moc líbil právě ten Acros(tehdy v ID-11), který byl pro mě dokonalý v ostrém poledním(vlastně úplně blbém) světle. Tím se elegantně vracím k tématu. U mě to je FP4+ na univerzální použití, hlavně teda krajina. Potom HP5+ na lidi, skvěle se řídí kontrast push+1-2. Fomapan 100 na velký formát. Tam je to krajina/nalezené zátiší. Na ty lidi bych normálně raději dál používal Tri-X, ale ta cena...Občas mám cukání vyzkoušet něco jiného, nějakíé ty RPX apod., ale zatím jsem nepodlehnul a držím se.

[achernar]

Ano, v poslední době jsem také musel přistoupit k tomu, že na střední formát poprvé po přinejmenším 20 letech začínám fotit na HP5, protože vyjde v podstatě na polovinu TX. Cítím to jako hroznou křivdu, ačkoli vím, že je to dobrý film. Na velký formát používám fomapan 100 pouze 9 x 12, na takové občasné cvakání mám totiž starožitnou sklooku a nechce se mi investovat do lepšího materiálu. U 4x5 se ale držím svého, takže buď FP4 nebo TX, popřípadě TMax400.

[ElJetelicek]

Ano, v poslední době jsem také musel přistoupit k tomu, že na střední formát poprvé po přinejmenším 20 letech začínám fotit na HP5, protože vyjde v podstatě na polovinu TX. Cítím to jako hroznou křivdu, ačkoli vím, že je to dobrý film. Na velký formát používám fomapan 100 pouze 9 x 12, na takové občasné cvakání mám totiž starožitnou sklooku a nechce se mi investovat do lepšího materiálu. U 4x5 se ale držím svého, takže buď FP4 nebo TX, popřípadě TMax400.

Ano, cena Tri-X je opravdu vysoká. Zajímavé je, že Tmax400 je výrazně levnější. Alespoň co jsem koukal aktuální ceny za svitek. Měl jsem za to, že filmy s plochými krystaly bývaly vždy o něco dražší než klasické emulze.

[achernar]

Já taky. Musím říci, že jak mi stovka připadá igelitová a jaksi digitální, čtyřstovka je naprosto skvělý film, který v tom svitku udělá dokonalou práci. Vůbec nemluvě o velkém formátu. Nedám na něj dopustit.