Vážený kolego RHx, pod vrcholem Slanýho vrchu se mlaďounké gymnasistky vyskytují pouze sporadicky, převážně v doprovodu grafickými symboly notně obdařených a hormony kypících bytostí, hovořících útržkovitě mne poněkud neuchopitelnou formou převážně skřekovité konverzace, civících permanentně do jakýchsi světelné vlny emitujících zářících tabulek s podivnými samovolně hrajícími batohy, nedbale zavěšenými na ohrblých bedrech, nesoucích lebku vlastní, krytou podivnou kapucí, obuvi šněrovadly nevázané, výkaly zvířecími v silné vrstvě, po celou dobu krátkého života svého obalené. Odér trav pálených, dýmu dusivého, v labyrintu skalním dlouhodobě ulpívajícím, se dotazuji Démona skalního, zda-li se ještě stále nalézám v tradičním duchovním prostoru, či jsem se již nevědomky ocitl ve stadiu transcendentálním.
S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik
Nádherně napsáno