Mně se nelíbí (nebo málo) - jiným se líbí.
Mně se líbí - jiným se nelíbí.
Vždycky mě napadne: proč tvoří básník básně? Pro někoho? Aby je "udal"? Aby se někomu líbily? Aby někoho "převychovával"? (Připouštím, že existují autoři, kteří tvoří, produkují, právě z uvedených důvodů.) Nebo "nestandardními prostředky" vypovídá o "stavu své duše"...?
Téměř všichni toužíme po uznání, po ocenění (někdo více, někdo méně).
Na druhé straně - strach z kritiky často vede (i velmi dobré!) autory k "alibistickému": "já si to tvořím pro sebe".
Co tedy autora vede k tvorbě (pomineme-li zištné důvody)? Nedokážu to asi formulovat úplně přesně, ale u mě je tomu proto, že to, co fotografuji, ve mě vyvolává nějaké emoce. Já se je snažím zachytit tak, aby "stejné" emoce u mě vyvolala i fotografie. A pokud se na fotografii dívá někdo jiný, aby měl "stejné pocity - libé, nelibé - to je fuk" jako já, když jsem fotografoval. Aby "na tom byl divák stejně jako já", když jsem fotografoval. Fotografie je podle mě jakási "archivace emocí", protože nikdo nemůže být všude, vidět a prožít všechno.
Proto tvrdím, že objektivní kriteria pro hodnocení díla ("uměleckého") neexistují.