Vážení kolegové, pokud se stanete přímými účastníky "FOTOSAFARI PIXELICA 2020" , stanete se neohroženými lovci lebek všeho druhu, včetně těch, u nichž není ani dosud vyžadován jejich písemný souhlas. Třeba obecní pukl Václav, "Jézédovic" vůl Jarmil, sousedovic koza Anežka, Váš oblíbený, lehce zablešený, leč přátelský, irský vlkodav Oldřich, či bezsrstá, Indulonou svěže vonící číča typu Sfinx, slyšící na jméno E.T. čti: Čé-Té . Závěrky sviští, účastníci fotosafari PIXELICA se vrhají bezhlavě ve snaze o unikátní úhel uměleckého pohledu do páchnoucí hnojové břečky, karty se plní, akumulátory se přehřívají. Tak mne napadá, co se stane v době viruprosté, době postkoronavirové, době postpixelové. Hloučky uvolněně kráčejících spoluobčanů, navlečených do pestré směsice luxusních oděvních částic, dovedně vyloupených z již korozí silně narušených sběrných kontejnerů, ověšeni skládacími malířskými stojany, upatlanými ekologicky udržitelnými malířskými paletami, ženy s drdoly skrz naskrz protnutými sadami malířských štětců s logem Mao Zedong, bambusové trojnožky, ratanové širáky, poskytující stín při práci na rýžových polích monopolu Agroterd s.c.Baobab.
Někteří si přinášejí s sebou práce již započaté, jiní kráčejí na louku s nádherným panoramatem pouze s jasnou představou. Podává se svěží zelený čaj, od skupinky jen několika tradičněji orientovaných prasomilů se line nasládlá vůně přestařené kýty. Ves Pixelica se pomalu propadá do podvečerního šera a účastníci, cizelující poslední paprsky svých malebných obrazů se těší na tradiční veselici, konající se každé první úterý v měsíci, spojené s vernisáží vlastnoručně malovaných obrazů. Začněte malovat !
