Souhlasím s D.J. v tom, že pokud už dnes nejsme , minimálně ve své domovině, významným a mediálně v povědomí veřejnosti známým
autorem, bude v okamžicích brzy po našem skonu první velké dilema co s pozůstalostí toho typu dělat. Mám svoji praktickou zkušenost s pozůstalostí po svém otci. Přestože mám stejného koně, vybral jsem si část toho co jsem si chtěl nechat jako památku. Ještě méně si toho ponechal brácha, který má stejného koně jako já, ale neměl s tátou takový vztah jako já.
Mám naději, že něco po mě si nechá můj syn. Jestli si něco nechá po dědovi, kterého nepoznal, neboť děda umřel dříve než se kluk narodil už je otázka.
Dobré podle mne je u rodinných fotografií napsat na ně kdo je na fotkách jmenovitě a nějaká data. Vidím to u fotek, kde vím, že jde o nějaké příbuzné a už není koho bych se zeptal na to koho zobrazují.
Pokud jde o dilema, zda si nástupné generace budou moci prohlédnout dnes používané digitální formáty to ať si řeší ti co jim tolik fandí.
Já mluvím o tom co je na stříbrem posvěceném pásu filmu.