Mám dotaz ohledně focení reportáží. Protože nemám s kým srovnat, tak by mě zajímalo, jak to dělají ostatní, kteří ještě fotografují reportáže na kinofilm. Kolik během jedné reportáže spotřebujete kinofilmů? Naplánujete si nějak dopředu, že na tuto reportáž použijete třeba jeden či dva kinofilmy a během dokumentace s tím počítáte? Třeba, že počkáte až na zlatý hřeb události a vedlejší věci nefotíte? Já se to kvůli úspoře peněz snažím nějak limitovat, ale zrovna včera mi ta akce přišla tak zajímavá, či spíše bylo se na čem fotograficky vyřádit, že jsem ještě během akce letěl do drogerie a tam nakoupil další předražené negativy. Dost s tím bojuji, protože mám pocit, že to dost odvádí pozornost od fotografování. Vytváří zbytečnou zábranu: Mám či nemám vyfotit? A když je hodně co fotit, tak mi pořád běží hlavou, že musím myslet na omezený počet políček a rozpočet. Zatím to pokaždé vyhrálo, že nepořízené fotky, která by byla dobrá bych litoval více než, že se budu muset uskromnit na něčem jiném. Taky někdy prostě není čas nad tím přemýšlet a tak mačkám spoušť. Jenže, když mi pak dojdou políčka, žádný další negativ v zásobě ani možnost rychle nějaký sehnat, tak šílím, že jsem to "profotil" a teď, když by byly ještě lepší záběry, tak už není na co... kolikrát to ale předvídat nejde. Někdy naopak je jasné, že bude lepší počkat tam na to a ono, atd.
Další část dotazu se týká, jestli pořídíte snímky i z té části události, která sice není obrazově nějak záživná, ale pro zdokumentování akce je to dobré. Tedy, aby v souboru bylo vidět, že tam tohle bylo, i když obrazově je to "neurazí, ale ani nenadchne". Člověk je může alespoň zkusit udělat zajímavější, nějakým nevšedním úhlem záběru. Typicky jsou to třeba projevy, zahájení událostmi známými lidmi, starosty, atd. Nebo je to také úkolem fotografa udělat dobrý obraz "z ničeho" ?