Vážení kolegové, experimentální černobílé fotografie Mistra Josefa Koudelky z počátku šedesátých let, kdy fotografoval divadelní herce a spolupracoval s časopisem Divadlo, který graficky upravoval Libor Fára způsobil, že Koudelka začal fotografovat jako vizuální umělec. Fára z Koudelkových fotografií začal dělat obálky časopisu. První autorské zvětšeniny uvedené na první Koudelkově výstavě v divadle Semafor v roce 1961, na níž došlo k jeho důležitému setkání s kunsthistoričkou a teoretičkou fotografie Annou Fárovou. "Pomohla mi uvědomit si, co mám fotografovat, abych vytvořil komplexní názor". Experimentální snímky z konce padesátých a počátku šedesátých let jsou pozoruhodné tím, že za nimi stojí důležitá formativní setkání, ale zejména proto, že pomáhají pochopit Koudelkovu originalitu a jeho krajní stylizaci. Ta spočívá ve vysokém kontrastu černé a bílé, v rytmizaci střídání světla a tmy. Je to stylizace efektní, rozostřuje kontury, ale také zplošťuje tvary a nevytváří plasticitu, či hloubku ostrosti. Takové kontrastní stylizování by mohlo být kritizováno, na druhou stranu propůjčuje reportážním fotografiím výtvarný charakter, který prostupuje více či méně celou Koudelkovou tvorbou. Na konci šedesátých let pak následuje Koudelkův přechod od visuální poesie k poetickému dokumentu. Není tedy dílem nahodilé indisposice vydavatele publikace, ale svrchovaně vysokými nároky na věrnou reprodukci autorova rukopisu. Na svůj první Bakeliťák československé výroby si vydělal sběrem lesních jahod pro místního boskovického zmrzlináře, jako rodák z Valchova. V Londýně fotil na kradený kinematografický film Tri-x 400. Ještě za pobytu doma používal, co mohl. Velmi Mistra Josefa Koudelku obdivuji v jeho nesmírné vytrvalosti a skromnosti. Na dvě osobní setkání si často vzpomínám, zejména na zde již dříve zmíněnou příhodu se starou Leicou z vetešnictví u Žida, kam ho poslal Cartier-Bresson a za slevu z ceny, která by nestačila ani na jednu krabičku cigaret se z ní stal všemi uctívaný kouzelný unikát Velkého Mistra, který má ve své sbírce vzácných osobních pozůstalostí v musée Carnavalet - Paris, ale nikdy si s ním Henri necvakl ani jediný snímek......
Autorovi příspěvku vřele doporučuji orientační prohlídku dobových reklamních materiálů z nabídky n.p. Fotochema. Koudelkův Olympus OM2 tam určitě nebude, možná unikátně Praktica super TL, s níž tehdy Josef Koudelka od roku 1968 fotografoval......
S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik