Tak jsem si včera hrál v komoře a zkoušel si ošahat fomatone se split osvitem a nadržováním oblohy. Docela mě překvapil mizivý rozdíl při použití normální a ultra tvrdé gradace při osvitu z okometricky normálně kontrastního negativu (HP5+ v kinu, ID-11 stock, exterier scéna s ouplně zataženou oblohou, takže určitě kontrast negativu "nepřílišný"). Výsledek z obou gradací koukatelný a skoro stejný. Dělal jsem zkoušky, chtěl jsem hodně "tvrdou" černou na ten split osvit k podtržení černé bez výrazného ovlivnění světlých partií, které jsem chtěl na měkko. S měkkou gradací už byl rozdíl významný a jasně viditelný. No, zdá se mi, že tudy cesta nevede, co se týče fomatonu, možná leda s pečlivým vykrýváním.
Pracoval jsem s LQN 1+7 na 2 až 3 minuty.
Píšu jen, že je to pro mě zajímavé zjištění. Ty fomatony v matném barytu mě totiž jinak docela baví. Co si tak matně pamatuju, tak kdysi před lety jsem si hrál s Fomáckými speedy a tam ta ultra tvrdá gradace pracovala na dva tóny, černá + bíla.
Až dneska mě napadlo se podívat do technické specifikace těch papírů a v grafu senzitometrických charakteristik ta ultratvrdá gradace ani není zanesená. No, člověk se učí. Při nejbližší příležitosti udělám totéž se stejným negativem na fomabrom, tak jsem na to zvědavej.
Chtěl jsem sem jen něco napsat

a tohle jsem dělal poprvé. To před těmi lety bylo jen takové neusměrněné plácání fotomateriálu, jsem evidentně zcela na začátku.